VÁGUS.CZ

4. července 1307 zemřel u Horažďovic český král Rudolf Habsburský na úplavici. My jsme tam 1. února 2009 seděli na nádraží tak dlouho, až nám ujel vlak.

(dále…)

Do této chvíle bych nevěřil, že něco takového napíšu. Pořád jsem nadával, že české internetové zpravodajství stojí za pardubické pivo – - dokud jsem neuzřel tohle.

…nechte se překvapit.

http://kultura.pravda.sk/sk_kfilm.asp?c=A080130_225929_sk_kfilm_p20

Dlouho jsem nevěděl, jestli na zveřejnění tohoto videoklipu nebudu potřebovat zbrojní pas. Nakonec jsem se rozhodl to risknout, i když je klidně možné, že nám po jeho shlédnutí polovina čtenářstva zemře na infarkt. Tedy jde o cover písně Apache v podání Tommy Seebach Band, na YouTube je možno jej nalézt také pod názvem Worst Music Video EVER a úplně největší gól je, že se jedná o instrumentálku.

S celou historií této písně je to trošku zamotané. Britská skupina The Shadows ji nahrála už v roce 1960 a ten kytarový riff určitě znáte. Od té doby jej použil nespočet muzikantů a verzi od Incredible Bongo Band za svou přijali i hiphopeři. Teprve v roce 1977 však píseň potkala interpreta, který ji dokázal povýšit do jiné vesmírné dimenze. To, jaký videoklip na ni dokázal naroubovat Tommy Seebach, se totiž naprosto vymyká lidskému vědomí i nevědomí. I když co byste čekali od Dána, který se zúčastnil soutěže Eurovision?

Je samozřejmě jasné, že takovýto briliant nemohl uniknout pozornosti dalších poťouchlých uživatelů YouTube. Najdete na něm parodie, které k videoklipu lepí songy od Chemical Brothers přes Marylina Mansona až po Cannibal Corpse. Mezi spoře oděné tanečnice se podíval i nám dobře známý car Rambo Amadeus, což ale u šílence jeho formátu překvapí jen těžko. Podle mého názoru ale všechny ostatní umělce naprosto válcují Mogwai se skladbou The Sun Smells Too Loud, která k rozjuchaným hippíkům sedne jako prdel na hrnec.

Už ale dosti náhražek a parodií a vychutnejme si celou tu lahůdku hezky v původním znění.

Muzikál o knjazi Milošovi již 5. května na Pavlači!

Ano. I Velký duch a Otec národa Móhandás Karamčand Gándhí chodil na velkou. Ku cti mu může sloužit fakt, že díky frekventovaným protestním hladovkám nemusel tuto nízkou činnost vykonávat až tak často.

Pokud nepočítáme jeho občasné internace v luxusních věznicích, strávil Mahátmá Gándhí víc než deset let v hliněné chatrči nedaleko Nágpuru. V ášramu v Sévágrámu předl na kolovrátku, pěstoval zeleninu a věnoval se dalším bohulibým činnostem. Docela by mě zajímalo, jestli to opravdu byl trvale udržitelný rozvoj, nebo jestli tuhle srandu coby právník z podnikatelské rodiny dotoval ze svých bohatých fondů.

Že Mahátmá opravdu nebyl až takový prostý lidový mudrc, zjistíte ve chvíli, kdy navštívíte jeho toaletu. Vysokoškolská studia v Británii se zjevně podepsala i na jeho hygienických návycích. Anebo možná šlo o zvláštní druh kompenzace. Když už kvůli image nemohl dávat své elitářství najevo veřejně, vynahradil si to aspoň na záchodě. Evropském.