Tak jako si v české nádražce prostě musíte dát jedničku, po Indii se nedá cestovat bez něčeho ostřejšího za pyskem. Ať už za spodním po vzoru místních domorodců, či za horním ve skandinávském stylu. Naše nová rubrika bude sloužit všem odvážlivcům, kteří dychtí po aftách a rakovině ústní dutiny, aby se v nepřeberné nabídce žvýkacího tabáku všeho druhu lépe orientovali. V případě zájmu se neváhejte obrátit na naši poradnu na adrese klub.rvacu(NP)vagus.cz. S prvními vzorky z našeho testování se můžete seznámit níže.
Záviši, ty jsi ale vůl!
Před pěti lety pro nás byl tento pán kultovním umělcem a jeho desku Život je sranda z roku 2005 mám dokonce podepsanou. Jenomže pak se něco zadrhlo. Možná neunesl svou slávu, možná jsme prostě jenom konečně vyrostli. V každém případě jsme na Milana Smrčku najednou nějak zapomněli. A on zatím stihl vydat dvě alba bez sprostých slov, seznámil se s Karlem Gottem, vystupoval v Parapleti Zdeňka Svěráka a nepřímo rozpoutal ohnivou debatu mezi kulturními redakcemi Reflexu a Práva. Teď se vrací s novou deskou Bože, já jsem vůl.
Ostrava-střed
Nádraží Ostrava-střed je typickým starým nádražíčkem v sudeťáckém slohu, jakých jsou u nás stovky. Tohle se však nechoulí v klínu hor a okolo negagají kačeny pana přednosty, ale stojí někde mezi dálnicí, Kauflandem a fabrikou, a při nedávné rekonstrukci ho nějaká kobylí hlava nechala přetřít barvou odstínu zatuhlé ovesné kaše.