Mariazell: Všechno je možné

„Takže tohle je takový rakouský Hostýnek?“ prohlíží si NP majestátní baziliku Narození panny Marie. Nejen Hostýnek. Mariazell je největším poutním místem v Rakousku, které každý rok navštíví více než milion návštěvníků. Pokud však přijedou vlakem, k cíli své cesty možná ani nedorazí. V cestě jim totiž stojí nádražka.

Mariazell patří k nejvýznamnějším mariánským poutním místům střední Evropy, a to už hezky dlouho. Za dřevěnou soškou panenky Marie jezdí katoličtí věřící přinejmenším od 12. století. Když se po třicetileté válce mohla v rakouské monarchii naplno rozjet rekatolizace, gotický chrám Narození panny Marie v 17. století přestal přívaly poutníků kapacitně zvládat. Místní opat proto v letech 1644–1683 nechal baziliku přestavět v barokním slohu a k centrální 90 metrů vysoké gotické věži přidal i dvě menší barokní. Mariazellský chrám tak dnes platí za jedinečné spojení gotické a barokní architektury. Podobně unikátním stavebním počinem je však i budova zdejší nádražky. Eklektický shluk buněk a chatrčí před nádražím dává vzpomenout na takové klenoty nádražkové architektury, jako byl legendární kiosek Vstupte v Mladé Boleslavi.

Tady jsme ale přeci jen v bohatší části Evropy. Zatímco na nádraží v Mladé Boleslavi řešili vytápění v zimě tak, že vnitřek stánku potáhli modrou celtovinou a pořádně naložili kamna, v Mariazellu vybavili přístřešek na předzahrádce moderním teplometem. A zatímco kiosek Vstupte byl nejprve zrušen, poté rozebrán, a jeho část tvořená šestibokou buňkou nakonec odklizena na odstavnou plochu za nádražím, nádražka v Mariazellu se stále těší dobrému zdraví. Otevřeno každý den od 7 do 18 hodin, v neděli od 8 do 17.

„Alles ist möglich!“ hlásá reklama na jednu z rakouských loterií. Prodej losů je v Rakousku nedílnou součástí sortimentu nádražek, které často slouží i jako sázková kancelář. Mariazell nabízí fanouškům sportu a hazardu dokonce i samostatnou společenskou a televizní místnost vybavenou otvíráky na lahváče a kelímky na odhozené korunkové uzávěry, ale také sadou mariášových karet. Mimo to uvnitř najdeme také regál s upomínkovými předměty pro turisty – od hrníčků přes plyšáky až po místní likér, který barvou i vinětou nebezpečně připomíná Praděda.

Na důkladnou ochutnávku ani na nákup suvenýrů, ba ani na výhru v loterii však dnes nemáme moc času, a tak si poroučíme Wurstsemmel neboli obloženou housku za 2,40 eur. V nabídce najdete ale i frankfurtské, debrecínské a další druhy párků, jakož i rozličné nápoje, z nichž jsme tentokrát nuceni volit nealkoholický Gösser v lahvi. Točené pivo ve stánku nevedou, asi by se špatně prostrkávalo pod stěnou z plexiskla, které chrání personál před poprskáním. „Dáte si ho na zahrádce? To nám ale musíte nejdřív ukázat potvrzení o bezinfekčnosti a vyplnit formulář!“ usmívá se paní za pultem a kromě lahváče a otvíráku nám škvírou pod plexisklem podává i patřičný tiskopis. Prevenci berou v nádražce vážně, na každém stole najdeme vyznačené i doporučené rozestupy na délku jednoho sloního mláděte.

Zapomeňme ale na hygienická nařízení a zůstaňme ještě na chvíli u vlaků, protože Mariazell je významným poutním místem nejen pro katolíky, ale i pro šotouše. Úzkorozchodná trať s rozchodem pouhých 760 milimetrů spojuje štýrský Mariazell s dolnorakouským hlavním městem Sankt Pölten. Postavena byla v letech 1898–1907, aby kromě dychtivých poutníků svážela také dřevo ze okolních lesů a rudy z místních dolů. Unikátní je pak zejména tím, že byla už v roce 1911 elektrifikována střídavým proudem, a navíc s využitím vodní energie z místních hydroelektráren.

„Ti lidi u vedlejšího stolu pijou jenom vodu. Začínám si tady připadat jako alkoholik,“ zamýšlí se NP, provinile usrkává svého nealkoholického gössera a klopí zrak na fantastický reklamní slogan Gut, besser, Gösser. Do češtiny by se to nejlépe dalo přeložit asi jako Přišel, viděl, Litovel, což si po chvíli říkáme i my a vyrážíme na koupačku k Hubertovu jezeru. Mariazellská nádražka tak na svou legendární historku stále čeká.