Tento článek měl být původně dalším příspěvkem do rubriky o nádražkách. Po večerní osobní zkušenosti s dotyčným místem jsem však bohužel byl donucen poreferovat o něm knjazi Milošovi a vy už možná tušíte proč.
Olomoucké nádraží nebylo vágusům nikdy příliš nakloněno. Budovatelské reliéfy nad starobylými pokladnami a lavičky rozparcelované dřevěnými přepážkami spolehlivě odradí od nádražního zevlingu i ty nejotrlejší nátury. Avšak to, co se zde odehrává během posledních let, překračuje už všechny meze. Nádraží totiž již nějakou dobu prochází rekonstrukcí a modernizací. Na tom by ještě nebylo nic tak hrozného, kdyby tato přestavba naprosto nepopírala samou podstatu nádraží. Ano, je to tak. V OLOMOUCI NENÍ NÁDRAŽKA! Zato tady najdeme bujaře svítící stánky pochybných firem jako PONT a Relay, čekárna se teď jmenuje ČD lounge a místo informací tu máme ČD centrum, kde se prodávají suvenýry. Zánik nádražního světa asi nejlépe ilustruje zrušené holičství v prvním patře, místo kterého je teď jakási pojišťovna. Už se vidím, jak si dlouhou chvíli při čekání na vlak krátím uzavíráním životní pojistky. Zkrátka a dobře, tohle jste pěkně posrali. Sukovici na vás!
Holt už je tomu pár dlouhých let co si bylo možné vychutnat točeného Gambáčka v Olomoucké nádražce ve stylu Orient expresu. Dnes je k vidění pouze torzo interiéru nad kterým žíznivé vágusovo oko roní slzy.
Jako Jiřino není to tak úplně pravda. Na konci perónu, když půjdeš směrem na Přerov a objedeš budovu, narazíš na nějaký krcál, ale rozhodně to není plnohodnotná nádražka.