Kolín

Ale vy tam nemáte žádnou slevu,“ podivil se pan průvodčí nad mou InKartou a bylo vidět, že ho to upřímně mrzí. A tak jsem byl donucen přerušit svou cestu v Kolíně a dokoupit si novou zákaznickou slevu. Vlak je jako motoskijöring…

Slevový systém Českých drah je opravdu fikaný, a tak jsem jim tentokrát celkem zbytečně narval do chřtánu celé čtyři stovky. Pokud však odhlédneme od materiální stránky, byl jsem i v této situaci nadšen. O zastávce cestou z Prahy do Brna na jedničku v Kolíně jsem totiž skutečně uvažoval, ale nejdřív mi to připadalo jako hodně ztřeštěný nápad. Takhle jsem aspoň konečně měl dobrý důvod jej zrealizovat.

Je v Kolíně nádražka?“ zeptal jsem se navenek odevzdaně, ve skutečnosti však s jiskrou v oku. „Je, ale možná bych vám radši doporučit koupit si lahváč v PONTu,“ odtušil štiplístek. Neposlechl jsem a dobře udělal. Kolínská nádražka totiž není žádná putyka. Je to pýcha sakrální architektury. Chrám o dvou lodích oddělených centrálním barem.

Rozdělení na dvě části dokonale respektuje sociální skladbu návštěvníků. Zatímco v buffetu nalevo blikají automaty, jídelna napravo je ideálním místem pro meditace, kde božský klid jen občas rozčísne nosič špinavého nádobí. Zajímavým architektonickým prvkem je i galerie nad výčepem, která podle všeho dříve sloužila jako kavárna. Dnes je však vchod zatarasen řetězem a květináči. Škoda.

Vágusovo srdce zaplesá i při letmém pohledu na jídelní lístek. Denní nabídka sestává sice jen z nějakých sedmi možností, mezi nimi však najdeme veškeré myslitelné nádražní hotovky za cenu okolo 60 Kč. Já jsem vzhledem ke svým nečekaným výdajům zvolil jen bramborový guláš za 25 korun a nemohu si stěžovat. Plný talíř náležitě opaprikované šlichty chutnal skoro jako od babičky.

Obsluha je tichá, ale zároveň velmi příjemná. Z výčepu pak na restauraci shlíží Kozel. Ceny má lidové (10° za 17 Kč, 12° za 19 Kč) a vůbec nemečí, naopak ctí zdejší klid a nanejvýš do vás pěkně zasyčí. Kdo nemá chuť na pivo, může zkusit třeba pravého turka servírovaného v hořčičáku. A zakousnout to lineckým kolečkem. Mlask.

Atmosféra: * * * * *
Obsluha: * * * * *
Pivo: * * * * *
Jídlo: * * * * *
Hajzlíky: nehodnoceny

3 Replies to “Kolín”

  1. já sem jednou skončil v Kolíně asi na dvě hodiny. To sem tak jednou jel z Pardubic do Prahy a nádru najednou koukám, že poslední vlak směr Praha právě odjíždí. Tak sem aspoň s vidinou, že by něco mohlo jet aspoň z Kolína, nastoupil na vlak do Kolína. Chyba lávky. Asi v půl třetí ráno sem jel zpátky do Pardubic, že by tam už něco mohlo jet do Prahy dřív než v 0500, což naštěstí tak i bylo… A řeknu vám, že v listopadu nebo lednu, já už nevim, je v Kolíně v čekárně pěkná zima a na vyhřátejch hajzlíkách vás za 5 korum nechaj jen 15 minut. Smradi. Aspoň, že už sem si konečně koupil bundu.

  2. Všechna sláva, polní tráva. Po nádražce zbyla bohužel jen prázdná díra ve vestibulu. Vedle můžete zakousnout něco u mr.bejkra a v pontu si dat plech gambrihnusu za 24,-
    I tak hluboko lze klesnout.

Comments are closed.