Každý den někde v Nevadě posnídá milý a celkem nezajímavý chlápek cornflakes z krabice, pošle děti do školy, přijede do práce a tam celý den sedí za obrazovkou s joystickem. U automatu na kafe flirtuje s kolegyni, se šéfem hodí řeč o fotbale, večer zase jede domů k rodině. A někde mezi tím jedním stiskem tlačítka zabije neznámého člověka. Nebo dva. Nebo rovnou celou rodinu či hosty na pohřbu.
Vraždění jako videohra. Asi tak vypadá současná válka vedená bezpilotními letadly v Pákistánu, Jemenu a dalších, bezpečně vzdálených a chudých zemích. Válka, které se ani válka neříká, proti fiktivnímu nepříteli, jehož tvář a jméno se měni dle potřeby. Konflikt, který nikoho nebolí a není vidět, který se dá s dostatkem peněz táhnout donekonečna. Domů nepřilétají žádná těla v plechových rakvích, nikomu už nelezou na oči veteráni bez nohou. A ve spleti vztahů mezi piloty, politiky a nemyslícím letadlem se dá šikovně zakrýt, kdo má na rukou nejvíc krve. Od dob, kdy byrokrati s tužkou za uchem odškrtávali statistíce životů v koncentrácích, jsme se moc daleko nepohnuli.
Ale technologický pokrok má i své pozivitní stránky. O věcech nemusíme jen číst, ale díky počítačovým hrám je můžeme i sami zažít. Zkuste si na pět minut odpočinout od šounění Facebooku a zahrát si hru Unmanned od studia Molleindustria. Převtělíte se do kůže výše popsaného pilota bezpilotního letadla, který v přestávkách v boji za svobodu musí řešit i rodinné problémy, tupé holící žiletky a pokažené autorádio. Při troše štěstí si zvládnete i domluvit rande a nechybí ani zpěv fláků od Queenů.
A až vás to přestane bavit, podívejte se, jak asi vypadá realita na druhém konci zrnitého černobilého videopřenosu:
P.S.: Molleindustria je vůbec sympatický podnik, který se ve svých projektech vtipně naváží do spousty problémů současného světa, od tupého konzumu a vykořisťování zaměstnanců až po předstírání orgasmu. Hrajte si!