Chlumec nad Cidlinou

Chlumec nad Cidlinou byl dříve znám hlavně díky zámku za lesem a prohře sedláctva v bitvě roku 1775. Nyní je na čase, aby byl znám i díky nádražce.

Podnik s čekatelným názvem „Restaurace“ se nachází v jihovýchodním křídle budovy a je přístupný pouze přes čekárnu skrz chodbičku k hajzlům. Doporučuji si všimnout mnoha artefaktů dob dávno minulých, například dveří s nápisem Jídelna – hovno. Ale nebojte se, v nádražce žádné hovno není. Naopak, je tam krásně čisto, útulno, ubrusy na stolech jsou čisté a díky vysokému stropu je koncentrace cigaretového dýmu poměrně nízká. Stěny mají velká (a čistě umytá) okna, takže dovnitř může svítit slunce plnou silou. A kdyby náhodou bylo zataženo, tak nevadí, barva stěn sluneční svit poměrně dobře supluje.

Paní šéfová s laskavým úsměvem točí Postřižinské pivo, okolo pobíhá několik mladších příslušníků její rodiny. V lokále sedí pár místních pobudů, kteří přišli na oběd. Další pobuda netečně dokolečka mačká tlačítko na forbesu. Stará paní z domova důchodců srká kafíčko. Atmosféra ospalého odpoledne nemůže být dokonalejší. Je to radost, sednout si ke stolu a počkat na orosený půllitr řezaného postřižinského za 17,- Kč, které chutná tak, jak má a krásně osvěžuje tělo i ducha. Za oknem se míhají vlaky a člověk má pocit, že se zastavil čas, že tu takhle může sedět a rozjímat až do konce světa.

Pokud by rozjímání přerušilo kručení v břiše, můžeme využít služeb zdejší samoobslužné jídelny. Po zaplacení u kasy dostane člověk lísteček, který mu v hladovém okénku kuchařka vymění za pokrm. Nabídka je docela široká, od polévek přes párky s hořčicí, řízek či smažák až po skvosty jako vysočina s okurkou a gothaj s cibulí. „Máte trochu smůlu, že je sobota odpoledne. V týdnu vaříme až 8 teplých jídel,“ pochlubila se nám paní kuchařka. A k hrdosti má skutečně důvod. Ceny jsou mírné a jídlo dle pozorování nevypadá špatně. Sami jsme testovali jenom polévky a za sebe můžu říct, že frankfurtská za 17,- Kč se povedla. Pro další cestu vlakem je též možné dokoupit zásoby v podobě lahváčů, limonád, sušenek či baget.

Jedinou stinnější stránkou podniku jsou toalety. Jak jsme vyrozměli z rozhovoru s paní za pípou, tak nejsou jejich, ale Českých drah, což vysvětluje jejich stav. Ne že by mi to vadilo, ale někdo může považovat žlábek s bordelem za odpuzující. Velmi vtipné je rozdělení kabinek s mísou na tu pro hosty restaurace a druhou pro cestující veřejnost. Nahlédnout jsem se ale neodvážil.

Co říci závěrem? Mám dojem, že jsme narazili na naprosto dokonalý podnik. Výborné pivo, solidní jídlo, vynikající ceny a laskavá atmosféra dělají z chlumecké nádražky vítaný cíl na cestách vlakem po východních Čechách.

P.S. Ona „bitva“ (tedy spíše série menších střetů) u Chlumce se odehrála ve dnech 24. -26. března 1775, takže jsme nevědomky zapili její 235. výročí.