Břeclav: Párek, dvě piva a karmický trest

„Než přijede lokomotiva, dej si párek a dvě piva,“ láká bodře cedule na zahrádce u břeclavské nádražky Lokálka. Žoviální slogan je však poněkud v rozporu s tím, že nově (a vkusně!) zrekonstruovaná nádražka je jedním ze tří nejlepších podniků v Břeclavi.

V Břeclavi jsem poslední dobou byla častěji, než je zdravé. Moje kamarádka Honey se totiž bude vdávat, což vyžadovalo frekventované návštěvy na nejrůznějších večírcích, dýcháncích a rozlučkách. Sice jsem se vždycky v nádražce stavila, jenže report jsem odkládala a odkládala. A to i přesto, že se jej dokonce sami čtenáři Vágusu dožadovali a NP mě citově vydíral. Při poslední cestě z Břeclavi mě ovšem okolnosti, konkrétně 270minutové zpoždění mého rychlíku z Keleti pu, donutily dřepět v Lokálce a zpytovat svědomí. Takže je jasné, že pokud bych to nenapsala nyní, zlá karma z nedopsaného reportu mě v Břeclavi zdrží až do rána.

„Můžeme jít do Steak Houseu, do Popocatepetlu, no a nebo do nádražky,“ vyjmenovávala moje kamarádka Honey, kam mě vezme na drink, když jsem ji byla poprvé navštívit v Břeclavi. Totálně mě to šokovalo. Honey podnikům v okolí nádraží nikdy moc neholdovala, ba naopak. A jako lékařka také ví, jakému bakteriálnímu riziku se člověk mnohdy v drážních podnicích vydává. Nicméně toto byla jasnější volba, než když jsem se v patnácti rozhodovala, co dál dělat. Tak se šlo do nádražky.

Lokálka se po kompletní přestavbě otevírala letos v únoru. A řeknu vám, že tahle rekonstrukce se povedla jako sviň. Nádražka čítá dvě části plus venkovní zahrádku. Prostorný bufet otvírá tak brzy, že si tu i cestou na první ranní vlak můžete dát jednu ze čtyř polévek do mističky. Bufetovou část jsem otevřenou zažila jen jednou, a to právě ráno poté, co měla Honey rozlučku se svobodou. Na polévku jsem si ale netroufla. U paní s obligátní odrostlou trvalou jsem zakoupila čistou pramenitou vodu a zbaběle prchla korzovat na perón na čerstvý vzduch, stále ještě se zbytky šminek a striptérova parfému na obličeji. Ani mlaskající osazenstvo spokojeně konzumující polévky mě nepřesvědčilo, hlas rozbouřeného žaludku byl silnější.

Restaurace velkorysých rozměrů, kde jsem při svých návštěvách strávila podstatně více času, je poskládaná z pohodlných boxů vystlaných zelenou koženkou. Jak říkám, interiér je na nádražku neobyčejně vkusný a kvalitní. To se, panečku, málokdy vidí. Stěny zdobí velkoformátové nostalgické fotky mašinek – krása nesmírná, srdce plesá a to nemusíte být ani ujetý šotouš. A mladá obsluha vyfiknutá v číšnickém stejnokroji lifruje Starobrna z tanku: jedenáctku za 27, dvanáctku za 29. Mám trochu podezření, že jsem se narodila bez chuťových buněk na pivo, protože vypiju prakticky cokoliv a nepoznám moc rozdíl, ale tohle bylo teda opravdu dobré. Po několika těch dobrých pivečkách jsem začala na obsluze vyzvídat, zda nejsou pivní tanky náhodou uložené v přepážce mezi boxy, která připomíná kulaté tělo oldschool mašinky. Prý ne, prý je mají normálka ve sklepě, ale já myslím, že kecají.

Žel bohu mi zatím nebylo dopřáno v nádražce pojíst, vždycky zůstalo pouze u piva, či ve chvílích horších u kafe. Byť ceny jsou zde jinak přívětivé, vlažný řídký kyselák z levného pressovače byl za světáckou cenu 35 korun. Nicméně, co se týče jídla, místní se sem očividně chodí dobře nadlábnout. Pokrmu na talířích nosila obsluha hojně a nikdo z hostí se netvářil, že by mu nechutnalo. Dokonce jde o tak pokrokovou hospodu, která vyvěšuje denní menü na web. Taky tu mají wifi, zahlédla jsem i sem tam zásuvku, takže přesně to, co člověk novomediálního typu v nádražce potřebuje.

Vstup do lokálu Lokálka z vestibulu přes dlouhou ponurou chodbu, navíc kolem hajzlů, příliš důvěry nebudí, vstup z perónu 1. nástupiště je na tom o dost líp. Každopádně v Břeclavi žádnou pajzlovskou atmošku nečekejte. Lokálka by totiž mohla být místem asi ne úplně na rande, ale klidně na byznys lunch. Jak již bylo řečeno, wifinu tu mají, a dokonce jim můžete fandit na facebooku.

Atmosféra: * * *
Obsluha: * * *
Pivo: * * * * *
Jídlo: nehodnoceno, ale vypadá super
Hajzlíky: * * * * * (za 10 Kč v chodbě do vestibulu, čisté, vyvoňánkované, toaleťáku kolik unesete)

One Reply to “Břeclav: Párek, dvě piva a karmický trest”

  1. kdyby se takhle snažili všude, třeba lidi víc jezděj vlakem

    ale starobrno? mám podezření, že břicho neprotestovalo (jen) ze vzpomínky na striptéra

Comments are closed.