V minulosti si tady jakýsi čtenář stěžoval, že brojím proti Budvaru. Kdyby podobná kritika vyšla na Novinkách, byl bych v diskuzi označen za pochlebovače USA, kapitalistického zaprodance a kryptofašistu, co si neváží rodinného stříbra a kritizuje národní podnik. Moje jediné štěstí tedy je, že Vágus.cz čtou pouze vzdělaní a kultivovaní lidé. Jenže kdo už si někdy dal pár Budvarů a pak měl ráno v hlavě víc permoníků než v hornickém muzeu, ten mě chápe. Nebudu tedy zastírat, že jsem se dlouho českobudějovické nádražce, kde se na okně skví obrovský nápis „Pivnice Budvar“, vyhýbal jak čert kříži. Jaké však bylo moje překvapení, když se jednoho dne objevil v nádraží hale vývěsní štít s Dudákem. Pak už nebylo co řešit.
Místní osvěžovna se nachází přímo v nádražní budově a to netypicky v prvním patře. Ono je to vlastně v úrovni kolejiště, ale člověk musí od vlaku nejdřív do podchodu. Stejně by mě zajímalo, k čemu ta velká místnost s vysokými stropy sloužila v době, kdy ještě nebyla nádražkou. Asi tam měli ajznboňáci taneční sál. Na vstupních dveřích restaurace se dozvíme, kdy mají otevřeno, ale také to, že vstup je povolen pouze lidem, kteří spí doma v posteli a nesmrdí. Pokud tedy jedete například z výletu pod stanem, máte evidentně smůlu.
Jak již bylo zmíněno, lokál nádražky je velmi prostorný. Kdyby v něm nebylo tolik cigaretového dýmu, nebál bych se použít i adjektivum vzdušný. Velikost prostoru je umocněna tím, že je místnost v půlce přepažena mříží s umělými kytkami. Za ní se nachází neobydlená polovina restaurace a kupodivu místo matů pouze biliárový stůl, věčně však opuštěný. Celkově tak sál působí poněkud nenaplněně a těch několik stolů se v něm skoro ztrácí. Poučeného návštěvníka ihned zaujme fakt, že se interiér nápadně podobá interiéru nádražky ve Strakonicích. Uměleckým zpracováním barového pultu počínaje, přes podobné fleky na stropě až po téměř identickou povrchovou úpravu místních štamgastů (nicméně tento znak je velmi zavádějící). Dojem je samozřejmě utvrzován značkou čepovaného piva a také sbírkou cedulí z vlaku, které vévodí právě ta z rychlíku Beroun–Strakonice. Nechybí ani vtipné slogany na tabulích – ten místní praví, že celý svět je blázinec. Konec konců jistou podobnost se strakonickou nádražkou můžeme pozorovat i v Protivíně a vůbec bych se nedivil, kdyby začal Dudák jihočeské nádražky provozovat jako jakousi franšízu.
Co se týče nápojového lístku, jde zde k dispozici zmiňovaný Dudák za pěkných 24,- Kč. S jídlem je to poněkud horší. Ačkoliv jsem se zde nacházel až ve večerních hodinách, myslím, že ani přes den bych se zde teplé krmě nedočkal. Nicméně podávaný utopenec byl poměrně masivní, chuti lehce nadstandardní. Obsluha je vcelku příjemná, ale protože většinou zůstává za barem a baví se se štamgasty, musíte si pro pivo sami. Největší zrada jsou ovšem hajzly. Za prvé jsou po schodech, za druhé jsou placené i pro návštěvníky restaurace a za třetí jsou od 20:00 zavřené. Večerní návštěvníci tedy musí do podchodu anebo počkat, až jejich vlak vyjede ze stanice.
Celkově vzato, je dobré budějckou nádražku navštívit. Nenajdeme zde sice žádné speciální lákadlo, ale žízeň a hlad se dá slušně utišit i zde. Rozhodně líp, než dole v čekárně u stánku s lahváčem. Stejně tam maj dost často jen ten Budvar.
Atmosféra: * * *
Obsluha: * *
Pivo: * * *
Jídlo: * *
Hajzlíky: * (Mrrr!)
zbyva pro uplnost doplnit, ze bezbarierove se da do nadrazky vstoupit z 1.nastupiste 🙂