U Smolíků, Praha-Smíchov

Jak na Nový rok, tak po celý rok – než vypukne ragnarök. To jsme si řekli prvního ledna společně s Matoušem a Bětou, a vydali se na sváteční pohoštění do Mekky všech vágusů, do smíchovské nádražky Oáza, kde se protínají cesty dělníků i básníků, a kam i královny dojíždějí vlakem.

Bohužel, nádražka Oáza byla na Nový rok zavřená. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Na hovno.

Původní plán B zněl „přesun do nádražky v Bráníku“, ale vzhledem k okolnostem, jak vnitřním (kocovina), tak vnějším (kosa jak na korbě náklaďáku v listopadu), jsme se rozhodli prozkoumat okolí smíchovského nádraží a vhodnou špeluňku nalézt zde. Do oka nás prve trkla stylově vyhlížející restaurace U Perónu přes silnici proti hale, která však nedbá tradice nádražních restaurací a nabízí v buržoazním prostředí drahou, nesmyslnou a moderní krmi, jako jsou steaky s hořcicovo-medovým dressingem či salát Caprese. Třikrát fuj! Hned vedle se však skvěla sympatická gaststätte U Smolíků. Prostředí dobré; stěny obložené dřevem, na nich plakáty a plechové cedule značek pivovarů, v rohu televize se zapnutým sportovním kanálem. V druhé místnosti ještě jedna, menší televize, kde se tísnilo asi deset kořalů a dívali se na Mr. Beana. Za stoly tradiční směs, dělníci, piva, startky, dědkové, guláše, kafe s lógrem, kamarádi na pivu, rumy. Už jsme jásali, že jsme prvotní smůlu prolomili. Objednali jsme si pivo, česnečku, guláš a smažené žampiony.

Co se týče piva (Gambrinus za 22,- Kč, Plzeň za 32,- Kč), je to – pokud pominu nudný výběr značek – zcela bez námitek. Do půllitrů teklo z tanku a z půllitrů vesele do chřtánů. S jídlem to ale bylo o poznání horší. Česnečka (za 20,- Kč) byla docela bez česneku, ani neměla tu správnou nádražní chuť přesoleného bujonu, šlo spíš o takový slabý vývar jako ze školní jídelny, vedle kterého ležela při vaření otevřená vanička vyvanulého Česmílka. Byl jsem z toho mrzutý, ovšem to jsem ještě netušil, jakého přečinu se dopustí v případě guláše (68,- Kč). Ano, mluvím tady o porušení prvního gulášového přikázání, o největším ze smrtelných gulášových hříchů – omáčka byla tak zahuštěná, a bylo jí tak málo, že stačila na omočení sotva tří knedlíků! Krom toho, že knedle byly jen čtyři, tak jsem ještě musel půl druhého sníst nasucho, jen s pivem. Rovněž maso bylo tuhé a tučné, navíc jej byly jen takové tři zaječí bobky. Co se týče žampionů, tak Bety gourmet komentář je takový, že přílohové brambory byly spíš dost hnusné, ale žampiony byly o.k. (s dodatkem, že na nich ale není mnoho co zkazit).

Restauraci u Smolíků rozhodně nemůžu doporučit. Přestože svým vzezřením láká každého hladového váguse v radiu pěti set metrů, jen tím naoko klame a servíruje píci, kterou každý správný, nádražkami, bufety a lidovými jídelnami protřelý zevl snadno prohlédne. Hnusně si vařte v luxusních restauracích, vágus nemá dost peněz, aby mu servírovali špatné jídlo!

P.S.: V nebližší době se vydáme na Smíchov znovu. Napsat novou reportáž a spravit si chuť. Cesta do Oázy musí být vykonána.

Atmosféra: * * *

Obsluha: * * *

Pivo: * * * *

Jídlo: *

Hajzlíky: * *

One Reply to “U Smolíků, Praha-Smíchov”

  1. Cte se to kurva dobre. Tak jen houst a vetsi kapky. Start navzdy..

Comments are closed.