Lásku a Sovětský svaz v srdci mám

Jiří si myslí, že jsem ukecanější než Rosák s Čáslavským. Nevím, jestli to znamená, že hodně – Rosáka si pamatuju hlavně z pořadu Riskuj!, kde se ve svých verbálních projevech omezoval na věty typu “Holandští ministři školství za tři tisíce…” “…ano, správně!” Což oproti jeho předchůdcům, hlasatelům Kraslovi a Svobodovi, je teda naprostý minimalismus. Stejně tak Čáslavský a jeho každotýdenní “a teď fe podiváme, jak fe bruflilo na Vltavě fa dob tatífka Mafauiyka” mi taky přijde doft fkromné. No, nevím.

Každopádně teď budu maximálně stručný. Na pořadu dne je Pavel Liška, a nemyslím teď onoho herce, který představuje nejčastěji burany, homosexuály a postavy z Dostojevského, ale jeho poněkud archivnějšího jmenovce. Řeknu vám o něm jenom tři věci (a bude to, myslím, stačit).

První je výňatek z článku o něm z týdeníku Květy: „Do tehdejšího Sovětského svazu jsem jezdíval rád a na rozdíl od některých kolegů, které jsem tam střídával, mi to nikdy nevypadlo z paměti,“ říká s úsměvem zpěvák Pavel Liška.

Jako druhou indicii uvedu klíčová slova, pod nimiž je možné Pavla dohledat. Jsou to: sračky, sověti, družba, normalizace, kolaborace, okupace, KSČ, komunista, Husák, estráda.

A do třetice: Jeho manželkou je Bobina Ulrichová. …neznáte? Počkejte si na příště.

Pavel Liška – Padá listí mlhavým ránem…

Dvakrát mor, jednou GORE

Dnes představuji skupinu, která pochází z Žatce, říká si Šílený Řezník po anglicku a její frontman používá umělecké jméno Barbarud Hrom. Máte síly pokračovat? Fine, jedeme dál.

Tak tedy: česká kapela Maniac Butcher hraje již od roku 1992 a kromě B. Hroma se této hudební řezničiny účastní ještě Vlad Blasphemer se svými vpravdě pekelnými kytarovými party – můžete ho znát i z ostatních jeho projektů, jako jsou Detonator666 nebo Zlo. Duo ještě doprovází automatický bubeník, který (bohužel) žádné metalové jméno pravědpodobně nemá. 

Maniac Butcher hrají klasický black metal, což poznáte například podle toho, že běhají s bílým make-upem na líci a obouruční dřevorubeckou sekyrou v dlaních po středověkých rozvalinách a křičí u toho: “U-ááá!” Rovněž po textové stránce mají co nabídnout, a pokud by vám snad v něžném proudu medového hlasu Barbaruda Hroma nějaké to slůvko uniklo, pak vězte, že podle metalistické wikipedie Encyclopaedia Metallum jsou hlavními tématy řeznické poezie “Battles, Satanism, Victory.” How sweet!

Co dodat? Přeji příjemný poslech.

+ soutěžní otázka: Blackmetalisté se poznají podle bílého make-upu, kterým navozují dojem obličeje mrtvoly. Zpěvák Maniac Butcher ho spotřebuje víc, než jiní blackmetalisté. Proč?

Maniac Butcher – What’s Good For You, That Good Is

Lysá nad Labem

Lysá nad Labem je špinavé, nevýrazné a tísnivé maloměsto v Polabí. Přesto skrývá historický půvab – centrum města je památkovou zónou a naleznete zde krásný zámeček či kostel Jana Křtitele, oba stavěné ve venkovsky nenuceně zdobném barokním slohu.

Co je však problém. Totiž do centra, jste-li správní vágusové, se nemáte šanci nikdy dostat. Alespoň já navštívil Lysou za poslední půlrok již několikrát, vždycky sám a s minimálně hodinou volného času… nikdy se mi nepodařilo vzdálit se na více než sto metrů od nádraží a o těch památkách jsem si přečetl na wikipedii.

Continue reading “Lysá nad Labem”

Když zdechlinu obalíte hnojem

Jan Cézar byl normalizační zpěvák, který si odbyl svých pět minut slávy coby jedna z atrakcí kabinetu Františka Janečka. Svůj comeback si prožil nedávno díky YouTube – kdosi totiž vyhrabal úryvek ze skvělého, bohužel již ukončeného hudebního pořadu Paskvil, kde tohoto Hamleta českého popu z recese představili o generaci mladším posluchačům a dali jim dokonce ochutnat jeho opus magnum, totiž píseň Vizitka.

Domnívám se, že se k vám tato perzóna již taky dostala, je toho teď plný internet, každý druhý blogger má odkaz na Cézarovu Vizitku na svých stránkách. Po právu, jde totiž o jeden z nejhorších podpažních výškrabků Františka Janečka, potažmo celé československé normalizační kultury. Nedá se to slovy ani popsat; pokud vás Cézarova nově nabytá sláva minula, určitě to hned napravte a podívejte se na to. Zpěvákův hlasový fond nastydlého Ondřeje Hejmy jde ruku v ruce se syntezátory patrně ruské provenience, je to zkrátka síla. Po poslechu budete mít pocit, že i Michal David není vlastně zas tak špatný. A Pavel Horňák vlastně docela ujde.

Skutečně jsem však nečekal to, že někoho napadne tento klenot slizu a hniloby vzít znovu do rukou a vytvořit jeho coververzi. Možná právě proto se to uskutečnilo, a to přesně 30. prosince loňského roku, kdy se rozhodla parta vesnických bigbíťáků vytasit Vizitku opět proti světlům reflektorů. Den před Silvestrem totiž skupina Škwor zahrála píseň „o tom bílým cáru“ v pořadu Souboj hitů na ČT1. Co říct víc? Titulek mluví za vše.

Tak za tohle člověk platí dvanáct set ročně – aby ho v prime time obšťastňovali Škwoři coverem Jana Cézara. To je cena šedesáti piv, se kterými se lze pobavit bez debaty líp, víckrát, delší dobu a rozhodně zajímavěji.

Škwor – Vizitka (Jan Cézar cover)

Zbustrované tóny zpod tlejícího listí

Nemusel jsem dlouho přemýšlet, čím otevřu novou rubriku Videostop. Volba byla totiž jasná, a při metafyzickém náhledu na věc už možná rozhodnutá dávno před tím, než vzniknul Vágus.cz. Nebo než jsem se narodil já. Nebo než byl stvořen vesmír.

Bez průtahů: naši novou video galerii úchylné, leč vážně myšlené hudby prostě nelze započít jinak než legendární českou lesní black metalovou skupinou Trollech. Popisek videa na YouTube hlásá, že jde o “eastern europe tree-hugging metal,” a já k tomu nemám už co dodat. Snad jen to, že ač se to nezdá, tak je tahle partička kolem frontmana Lorda Morbivoda v jistých kruzích kupodivu velmi uznávanou kapelou…

Trollech – Ve stínu starých dubů

Vágus, ten tvrdý chleba má

Člověk se může nechat snadno oklamat zdáním, že být reportérem Vágus.cz je ta nejpohodovější, nejpříjemnější a nejvíc „Big Lebowski style“ práce, jaká může být. Následující příhoda z dnešního odpoledne svědčí o tom, že i vágus tvrdý chleba má, a že touha přinášet svým zevelským souputníkům čestvé informace ze světa nádražních restaurací občas vyžaduje pevné nervy a nejméně středně velké požehnání od knjaze Miloše.

Continue reading “Vágus, ten tvrdý chleba má”