Tak aby bylo jasno – teď nebudu plivat na stranu Demokratů za Silné Bulharsko, ba ani na ctihodnou De Surinaamsche Bank, nýbrž na Danske Statsbaner. Ano, ono je fakt něco shnilého na ajznbáně dánské.

(more…)

Stejně jako soumrak o čtvrté není v listopadu náhoda, tak i má návštěva kralupské nádražky byla ložená, už když jsem po desáté usedal na kolo v Novém Boru. Po více než pěti hodinách jsem dorazil podzimní krajinou do Kralup a bylo jasné, že za světla už do Prahy nedojedu a budu muset muset v souladu s jízdním řádem využít místní nádražky.

Přivítání bylo více než vřelé. “Ten pán se zbláznil!” ozvalo se ze skupiny štamgastů při pohledu na můj zablácený bicykl. Interiér hospody by si nezadal s nejednou normalizační budovou a mohl jsem si jen představovat, jak se zde v sedmdesátých letech pořádaly výjezdní zasedání odborářských funkcionářů Československých drah.

Obsluhující paní si k cizinci zpočátku držela profesionální odstup. Objednal jsem si pivo a s trochou obav i gulášovku. Mám k tomuto pokrmu mírnou nedůvěru, neb i v lepších podnicích se může změnit v gastronomickou Hirošimu (více ZDE). O to více jsem byl překvapen. Polévka nepřipomínala přesolený, majoránko-glutamátový odvar, ani nebyla připravená z mletého čehosi, jak bývá obvykle zvykem, ale z na kousky pokrájeného libového, vyuzeného masa, dávám pět hvězdiček. A nakonec se i paní začla usmívat. Zřejmě se přesvědčila, že se i pod tím propoceným a zabahněným oblečením neskrývá vetřelec, ale člověk.

Atmosféra: * * * *

Obsluha: * * * * *

Pivo: * * *  (takový levný standard, značku si nepamatuji)

Jídlo: * * * * *

Hajzlíky: netestováno (skupina ztroskotanců u automatů při vchodu nevypadala na nelepší ostrahu bicyklu, raději jsem vyčkal až do vlaku).

Kdo se bojí do Sušice kvůli sušáku, bojí se zcela zbytečně, protože v Sušici, a to je statisticky dokázáno, není nádražek o nic míň než kdekoli jinde. Ta místní je umístěna v likusáku vedle nádražní budovy a nese podivuhodný název Country bar u Billyho Bobra.

(more…)

Albánie je země protikladů, nastražených jakoby naschvál co neokatěji proti sobě. Kdybyste ji mohli potkat na ulici jako slečnu, klopýtala by po kočičích hlavách na vysokých podpatcích. Měla by svůdně tvarovanou siluetu pod přiléhavými šaty a v ruce by vláčela způli vypitou láhev rumu. Mrkla by po vás, a vy byste se nemohli rozhodnout, zda ta očka víc zrcadlí tabulky skla do duše nebo dno lahve. Tak se to s ní má. Mirë se erdhët në Shqipëria!

(more…)

Nikdo z nás nedoufal, nejeden člen zoufal. Tak nějak jsme si o půl jedenácté cestou na nádraží připadali. Cítil jsem ale šanci a vstoupil na perón. K mojí radosti jsem v září nádražních reflektorů spatřil stůl obklopený štamgasty naprosto typickými pro nádražní restaurace.

V lokále nás uvítala žabka a babka. Hned první věta byla překvapující: “Tady nekouříme, ale můžete si zapálit!” Nikdo nechtěl, ale popelník jsme stejně nafasovali. Jak nám bylo později vysvětleno, do nádražní restaurace si přes den chodí hrát děti. Tomu také odpovídá výzdoba a množství plyšových žabáků a podobných hraček různě poházených po restauraci.

Teď byl ale večer, takže děti nikde a my si mohli objednat. Pivo Černá hora 10° Tas nebo 11° Páter. Za Tase vytasíte ze šrajtofle 16 Kč, za Pátera o 2 Kč více. Rozhodně doporučuji k pivu objednat místní specialitu, limonádu Kombajnérka. Jak říkala paní výčepní, ona je taková chutná a není moc bublinkatá…

K testování dalšího sortimentu se už nedostalo. Zato toaleta za sádrokartonovou příčkou v rohu lokálu byla otestována důkladně. Ale výběr klasický a ceny neklasicky nízké (zelená, rum, vodka cca za 15-20 Kč).

I v tuto šílenou hodinu nám byly nabídnuty chlebíčky nebo klobásky. Těžko řící, jestli jsou k dostání pravidelně, či se jednalo o pozůstatek z žabích slavností. K jejich testování jsme se však již nedostali. Venku projel rychlik a my šli spát. Paní vrchní nás sice pouštěla nerada, ale nakonec ji zabavili štamgasti na peroně a my se vydali na pochod nočním Blanskem. Půlhodinovou cestu doprovázelo jen hlasité krkání. Kombajnérka není moc bublinkatá, ale…

Nádražní restaurace U Žabáčka rozhodně stojí za návštěvu.

“Piva jsi mně platil?”
“Ne.”
“Tak si dáš ještě jedno!”

Když mi ve vlaku do Teplic nad Metují dělali společnost dva místní alkáči, jen špatně jsem skrýval své maloměšťácké pohoršení. Brzy jsem však pochopil, že stát se notorikem je v těchto končinách velmi snadné.

(more…)

Jablonné v Podještědí jsem si jako zastávku na svém putování Lužickými horami vybral víceméně náhodou. Teď už vím, že tady kdykoli znovu rád zastavím. Je jenom trochu škoda, že železniční trať z Jablonného do Svoru byla v roce 1973 zrušena. Na věhlas ani jedné ze zdejších nádražek to však naštěstí nemělo valný vliv.

(more…)

Bylo by možné si jen těžko představit lepší místo pro odpolední meditaci při čekání na vlak, než ve Fantově kavárně. Obklopen vrcholnou českou secesí sedět u ochozu, pít pivo a sledovat mumraj zmatených turistů, veksláků a prohnaných vágusů.

Fantova kavárna by byla zkrátka Mekkou všech nádražních povalečů.

Fantova kavárna by byla místem, kam byste mohli pozvat svoji holku.

Fantova kavárna by byla jediná literární nádražka.

(more…)

Neveliký prostor osvěžovny nabízí 10 stolů pro štamgasty, dělníky, životní ztroskotance i cestovatele a poutníky. Pivo Radegast 10° = 20 Kč. Znalce nádražek při vstupu uspokojí pohled na zažloutlé záclony u oken. Hned je jasné, že se jedná o slušný podnik a vyplatí se posadit se. Jakmile potenciální zákazník obsadí místo, uzří, jak se nad výčepem vine umělohmotná imitace vinné révy. Vedle ní visí dva valašské klobouky - to kdyby někomu nebylo jasné, že je na Valašsku jen podle toho, že se zde pije Radegast.

(more…)

Bakovská nádražka má jednu nevýhodu. Můžete tady kalit libovolně dlouho, ale rychlík do Prahy vám nezastaví, jak je den dlouhý. Na to se musíte přemístit do zastávky u náměstí. Ale ono to vlastně ani tak nevadí. Ajznboňáci při sestavování grafikonů evidentně mysleli i na potulné milovníky nádražních putyk.

(more…)