VÁGUS.CZ

Naše hrdiny NPho a KZ jsme minule opustili v Hulíně, kdy zhnuseni bezatmosférickou nádražkou přímo v nádražní budově s nadějí vyrážejí k omšelému zamřížovanému baráčku na konci nástupiště s cedulkou OTEVŘENO OPEN FURT na dveřích. Jejich příběh pokračuje…

(dále…)

Nádražka v Hulíně je úplně o ničem. Pokud tedy hovoříme o herně a restauraci umístěné přímo v nádražní budově, kde točí pět druhů piv, ale k jídlu vám dají nanejvýš utopence. To ve stánku na peróně, to je jiná káva. I když tu tam asi ani nevaří.

(dále…)

„Vaše voda.“ „Ehm.“ „Vaše voda!“ „Ne, díky.“ „Tady máte tu vodu!“ Ne, nejsem v kobce tajné věznice CIA v Polsku. Můj mučitel nemá černou kravatu, nýbrž narvaný fialový stejnokroj s jemnými proužky. Svezl jsem se totiž vlakem RegioJET, abych přiložil prst na tep doby a přinesl vám tuhle exkluzivní reportáž o krásném novém světě soukromé železniční dopravy. Jestli nemáte čas číst až do konce, poskytnu už na začátku stručné resumé – je to prostě boží!

(dále…)

Kroky osudu, nebo tedy spíš můj momentální spontánní a putovní styl života, mě koncem července zanesly do Jaroměře (okr. Náchod). Hned na venkovních vstupních dveřích mne pobavila cedule hlasící, že z důvodu úspory tepla se tyto polorozpadlé dřevěné dvojdveře tuším od října do března zamykají, já bych spíš tipl, že zabarikádují.

(dále…)

Nucená hodinová pauza v Bohumíně vybízela k návštěvě místní nádražky s honosným nápisem Pivnice. Nejprve však nepoučen vycházím ven a moje první kroky míří k ceduli Večerka-Maso-Uzeniny-Bufet, kam kráčí i polský průvodčí. Gumový opečený brambor s vepřovým řízkem má však k dokonalosti daleko. Hlad sice zažene, ale absence pípy mi naznačuje, že jsem špatně. Mířím tedy rychle zpět na nádraží pro druhý pokus. A tentokrát úspěšně.

(dále…)

Možná jsem sentimentální pitomec, ale otrokovická nádražka pro mě není jen obyčejná putyka. Je to přestupní místo na cestě k dospělosti. Místo, kde se ze zlínské lokálky přestupuje na vlaky jedoucí do velkého světa. A taky místo, kde jsem poprvé okusil čokoládový větrník.

(dále…)

Byl posední horký den tohoto léta, když se NP a KZ rozhodli, že se pojedou vykoupat někam za Prahu. KZ chtěla jet autem, zatímco ekomaniak NP se klonil k vlaku a lákal: “Pojedeme přes Lysou nad Labem, tam je legendární nádražka, ve které usnulo i Veličenstvo.” A protože KZ reaguje na světlo a na jídlo, jelo se vlakem. V Lysé bylo 15 minut na přestup, KZ chtěla párek, NP zase pivo, tak jejich kroky směřovaly neomylně k nápisu RESTAURACE.

(dále…)

Nádražní restaurace jsou povětšinou spojeny s fenoménem čekání. Ale v Čakovicích se nečaká, tam se rovnou koná. Konejme tedy též:

(dále…)

Sobotní odpoledne na konci května. A na konci světa. Na rezavějící koleje jemně mrholí. Místo nádražky holky kalící čůčo na nástupišti. Místo mašinek kříž a černá vlajka.

(dále…)

Nádražka v Kralupech nad Vltavou žije! Boršč za 15, pivo za 17 a atmosféra k nezaplacení.

Kompletní recenzi najdete ZDE.