Bylo by možné si jen těžko představit lepší místo pro odpolední meditaci při čekání na vlak, než ve Fantově kavárně. Obklopen vrcholnou českou secesí sedět u ochozu, pít pivo a sledovat mumraj zmatených turistů, veksláků a prohnaných vágusů.

Fantova kavárna by byla zkrátka Mekkou všech nádražních povalečů.

Fantova kavárna by byla místem, kam byste mohli pozvat svoji holku.

Fantova kavárna by byla jediná literární nádražka.

(more…)

Neveliký prostor osvěžovny nabízí 10 stolů pro štamgasty, dělníky, životní ztroskotance i cestovatele a poutníky. Pivo Radegast 10° = 20 Kč. Znalce nádražek při vstupu uspokojí pohled na zažloutlé záclony u oken. Hned je jasné, že se jedná o slušný podnik a vyplatí se posadit se. Jakmile potenciální zákazník obsadí místo, uzří, jak se nad výčepem vine umělohmotná imitace vinné révy. Vedle ní visí dva valašské klobouky - to kdyby někomu nebylo jasné, že je na Valašsku jen podle toho, že se zde pije Radegast.

(more…)

Bakovská nádražka má jednu nevýhodu. Můžete tady kalit libovolně dlouho, ale rychlík do Prahy vám nezastaví, jak je den dlouhý. Na to se musíte přemístit do zastávky u náměstí. Ale ono to vlastně ani tak nevadí. Ajznboňáci při sestavování grafikonů evidentně mysleli i na potulné milovníky nádražních putyk.

(more…)

Když člověk vchází do společnosti, je vhodné se na to náležitě upravit. V případě bakovské nádražky jsem dělal vše, co bylo v mých silách. Nakonec jsem však asi stejně byl za váguse. A Charlese Bronsona jsem taky nepotkal.

(more…)

Kde to sakra jsme? Kam jsme to dojeli? Jé, železniška postaja! A podívej, tady máš dokonce nádražku! Zastavte mi, ať to můžu zrecenzovat! Tak dobře, ale máš jenom deset minut! Vyskakuju a sedám k prvnímu stolku. Pěkná stinná veranda bez zbytečných dekoračních kokotin. Vedle mě česká rodinka. Náhodička. Obsluha sympatická, servírka docela kost. Na čepu velmi dobré Laško v několika různých mírách. Půllitr za 1,90 Euro. Natočený je v mžiku. Čas mě tlačí, ale stejně si to vychutnám. Akorát servírka nejde, tak nechávám peníze na stole. Škoda. Už ji neošouním. Mezičas 8:30. Za tu dobu by dal Lebka pět plechoutů.

Takhle nějak tedy vypadala moje mikrorecenze slovinské nádražky. Fotky bohužel nemám. Naštěstí má ale hospoda své vlastní stránky!

A železniška postaja v Logatci vypadá takhle.

Atmosféra: * * * * *

Obsluha: * * * * *

Pivo: * * * * *

Jídlo: nehodnoceno, nebyl čas

Hajzlíky: dtto

Tak mě napadá, proč vlastně dnes nádražky neinzerují v denním tisku?

/Přiložený scan z hranického věstníku, r. 1924/

Když vám ujede na přestupu vlak kvůli tomu, že váš expres měl půlhodinovou sekeru, je to špatná zpráva. Když zjistíte, že příští vlak do Zlína má taky zpoždění, je to hotová jobovka. A když se tohle všechno odehrává na nádraží v Olomouci, je to skoro na mašli.

Rekonstrukce od minule pokročila a na hladové a žíznivé cestovatele už čeká čerstvě opravená restaurace Porto. Už ten divný název mě měl odradit, ale přesto jsem vstoupil. Chyba. Prosklená jídelna, do které je vidět snad až z náměstí, nahuštěné stoly, strašný kravál a do toho banda přidrzlých prepubescentů cucajících sodovku. Takhle si asi v Olomouci představují nádražku.

Přiznávám, hodnocení je nejpíš zkresleno mým aktuálním duševním rozpoložením a možná je předčasné lámat nad olomouckým nádražím hůl. Ale zaslouží si vůbec tahle stanice ještě třetí šanci?

“Ale vy tam nemáte žádnou slevu,” podivil se pan průvodčí nad mou InKartou a bylo vidět, že ho to upřímně mrzí. A tak jsem byl donucen přerušit svou cestu v Kolíně a dokoupit si novou zákaznickou slevu. Vlak je jako motoskijöring…

(more…)

4. července 1307 zemřel u Horažďovic český král Rudolf Habsburský na úplavici. My jsme tam 1. února 2009 seděli na nádraží tak dlouho, až nám ujel vlak.

Vyčerpaní po zdlouhavé cestě až ze vzdálené civilizace, vylezli jsme z vlaku ve stanici Horažďovice-předměstí a začali klopotně kráčet k nádražce. Ha, velezrada! Svatostánek byl zavřený, pánbu výčepák byl nemocný, nebo co. Naštěstí je ale horažďovicko-předměstské nádraží vybaveno lépe, než by člověk čekal.

Hned na peróně je totiž vchod do nádražní občerstvovny, která je zhruba tak půl na půl mezi lahůdkami a bufíkem. Občestvili nás tam lahodným a laciným Strakonickým Dudákem 12kou s charakteristickou kyslíčníkovou příchutí piva z bufetu. K tomu jsme si objednali místní cukrářský klenot, přezdívaný “Horažďovický sacher dort.” Totiž velice vydařeného čokoládového ježka. Chutí připomínal starou dobrou “bombu” z cukrářství, ale byl chuťově jemnější a bohatší, navíc se výborně snoubila s bouquet dvanáctistupňového Dudáka. A ještě byl v podobě štětinatého nosiče jablek. Pošumavskou specialitou nakonec byl párek v rohlíku, který místní paní šéfkuchařka ohřála v mikrovilnce skoro do tekuta.

Atmosféra: * * *

Obsluha: * * *

Pivo: * * * *

Jídlo: * * *

Hajzlíky: nehodnoceny

Při návštěvě tanvaldského nádraží si dávejte majzla. Neleží totiž v žádném Tanvaldu, ale v Šumburku. Proto se raději při komunikaci s místními řiďte principem předběžné opatrnosti. A totéž platí i při návštěvě místní nádražky. Dostat se zde do křížku s obsluhou totiž není nic těžkého.

(more…)