VÁGUS.CZ

Postupimská čtvrť Babelsberg byla až do roku 1938 známa nejen svými filmovými ateliéry, ale také pod původním českým názvem Nová Ves. Dostala jej od českých osadníků, které k Berlínu pozval pruský král Fridrich II. v polovině 18. století. České tradice dnes v Babelsbergu připomínají každoroční červnové slavnosti tkalců. A samozřejmě nádražka.

(dále…)

Tak to je Třebíč. Hlavním mytologickým zvířetem je zde prasopes překusující strom a nádražní stánek s občerstvením prdí. V místním dialektu to pravděpodobně znamená, že je zavřený. Roli nádražní osvěžovny tedy musí suplovat hotel Podlipný.

(dále…)

Když mi IDOS našel, že do Hradce se nejrychleji dostanu přes Pardubice, byl jsem překvapen. Haimi by to jistě vysvětlil tím, že v Pardubicích se každý vlak chce zdržet co nejkratší dobu a pak co nejrychleji uhání pryč. Ještě překvapenější jsem však byl, když jsem nakonec do Hradce vůbec nedojel. Můj vagón byl ve stanici Rosice nad Labem odpojen a odlifroval mě do Chrudimi.

(dále…)

“Tyvole, za tenhle podnik se stydí i Pardubáci,” varoval mě Haimi před cestou do Pardubic. “To bude stomach core.” Nebyl. Pardubická nádražka je totiž zrušená. Takže co teď?

(dále…)

Věřte nebo ne, nádraží v České Lípě nemá na peróně ani jednu lavičku. Úplně tomu rozumím. Ve zdejší nádražce je místa k sezení dost. Podnik je to veliký a prosvětlený, přesto však docela útulný – ať už díky kamnům, či reprodukcím stoletých fotek železničních i turistických pamětihodností na stěnách.

(dále…)

I když se to nezdá, budapešťské Východní nádraží neboli Keleti pu skrývá ve svých útrobách nejen podniky formátu Bakter Büfé. V krásné historické budově se nachází i Baross Étterem, který by člověk neváhal označit za místní Fantovu kavárnu. Co však máte dělat, když váš mezistátní expres Avala nabral po cestě z Bělehradu tříhodinovou sekeru?

(dále…)

Není snadné stihnout vlak z Rumunska do Maďarska, když každá ze zemí leží v jiném časovém pásmu a navíc se v noci posouvá zimní čas na letní. Zkrátka, nádražku Orient Express v Oradei jsme navštívit nestihli. Vynahradili jsme si to však na budapešťském nádraží Keleti pályaudvar (pozor, pleonasmus). A jak jsme se brzy přesvědčili, název zdejšího podniku Orient Kávézó skutečně nelhal.

(dále…)

V malebném podzemním koutku budapešťského Východního nádraží neboli Keleti pályaudvár, mezi forbesy a hajzly, se nachází skvostné bifé na stojáka. Sice neláká bohatým sortimentem, zato však svým jménem přímo vyzývá všechny dobrodruhy k netradičnímu zážitku, kombinaci mezi stezkou odvahy a testem imunity. Nepijete-li každé ráno Actimel, nezkoušejte se ani přiblížit!

(dále…)

Co k tomu dodat? V Karlových Varech nejenže není nádražka, ale nefunguje tam ani automat na kafe.

(dále…)

Kdy už tam budem? Obligátní otázka účastníků naší zimní výpravy. Brzy, vzdušnou čarou je to už jen pár kiláků! Jenže jak už to tak bývá, cesty vzdušnou čarou jsou nedosažitelný ideál a cesty skutečné jsou mnohem delší. Svíjí se klikatými a hlubokými stržemi, jsou zaváty hlubokými závějemi a nekončí ve vzdušných zámcích, ale v nádražních restauracích, tentokrát v Úštěku.

(dále…)