VÁGUS.CZ

Kam zmizel vždy ulízaný hrdina našich dětských snů? He? Pravda je nelítostná. Emigroval do Západního Německa a začal si říkat Andreas Dorau. Zůstala mu nezaměnitelná vizáž, jeho foglarovské ideály však sežraly syntetické drogy, blondýny s culíky a krutě rychlý pop. Dnes je již za zenitem své slávy, ale ve svém nejlepším období byl v rámci projektu Die Doraus & Die Marinas neodolatelný. Abyste se stali hvězdami německé nové vlny, stačilo navléci bílé kvádro, namalovat obličej na zeleno, nebo se třeba válet na obří bibli. No, posuďte sami…

(dále…)

Máme za sebou nejen Den republiky, ale i premiéru prvního letošního bollywoodského trháku. Agnipath. Ani ne tak remake, jako spíš pocta původnímu filmu z roku 1990. Šli jsme na noční projekci, protože ostatní lístky už byly vyprodané, čekali jsme půl hodiny ve frontě a vyšlo na nás místo jen v první řadě. Ale už po deseti minutách jsem si říkal, ty vole, tohle je masakr.

(dále…)

Pod stromečkem mi letos přistála kniha s velkým Gagarinem na obálce. Už to je samo o sobě důvodem k radosti. Po otevření publikace „Syn Ruska“, vydané ke dvacátému výročí prvního letu do vesmíru, se pak na mě vyvalila extrémní porce sovětského kosmického kýče. A to je, jak každý ví, ten nejvybranější výtvarný styl na světě.

(dále…)

Stará bollywoodská moudrost praví: “I když ve vašem filmu budou hrát Šáh Rukh Chán i Amitábh Baččan, nikdy si nemůžete být jisti, kolik vám na něj přijde diváků. Ale když v něm bude zpívat Latá Mangéškar, bude to zaručený trhák.” Ano, řeč je o ženě, která od 40. do 80. let tvořila stálý inventář titulků hindských filmů a v letech 1974-1991 i Guinnessovy knihy rekordů za největší počet nazpívaných písní.

(dále…)

Ani nemusíte být vágus, abyste zůstali před Vánoci bez peněz. Všude samá charita, adventní koncerty, vánoční koncerty, sbírka na toto i na ono… Ani na ulici se vegetit nedá, všude vám cpou plyšová zvířátka, jejichž zakoupením spasíte svět. A k tomu všemu snad každý pořádá benefit!

(dále…)

Jste z Prahy a nevíte, co s dnešním večerem? Něco bychom tu měli. V Crossu hraje legendární pražská litevská mantracoreová skupina Alaverdi. Kdo propásl loňské vystoupení, má nyní šanci složit reparát. Vstup zdarma, angažované písně nejen o velrybách a bicák obracející mezi songy bramboráky!

(dále…)

Vezměte scénář z hodně špatné kovbojky. Osamělý cizinec, osudová žena, padouch týrající malé městečko, zamlklý barman a všechny věci okolo. Pak přimíchejte trochu Kill Billa – zběsilé kung-fu bitky, samurajské meče v měsíčním světle a nepravděpodobné dialogy. Celé to zasaďte do neumělých papírových kulis jako z Nauky o snech. Pořád to není ono? Přidejte hlas divadelního vypravěče, barvy jak z Kwaidanu a navrch hoďte gangstery a revolucionáře v červených maoistických montérkách. Výsledkem je Bunraku – povedený akční film, který trestuhodně zapadl a vy ho prostě musíte vidět.

(dále…)

Radši bychom viděli skutečnou okupaci našich ulic a prázdných domů, ale spokojíme se i s málem. A v hotelu Axa toho mezi 2. a 4. prosincem zas až tak málo k vidění nebude.

(dále…)

Všichni to znáte – šli jste na koncert kapely, kterou zbožňujete, ale stálo to za starou bačkoru. Další iluze mizí v nenávratnu. O to víc pak člověka dostanou akce, o kterých sice předem ví, že se můžou povést, ale skutečnost ho naprosto smete, srazí na kolena, rozstřelí vnitřnosti, chytí za srdce… (doplňte podle vlastních zkušeností). Prostě dostaví se zážitek, na který se jen tak nezapomíná.

(dále…)

Napsat pozvánku na turné Tima Remise a Arana Epochala se mi hned zdálo jako dobrý nápad. Tim je totiž od pohledu správný vágus (o Aranovi nemluvě). Se svým vousem, banjem a tak trochu posmutnělými songy by hned zapadl do nejedné nádražky. Když mi oznámili, že u nás doma bude Tim dokonce přespávat, nebylo co řešit. To bych dokonce mohla spáchat i nějaký ten rozhovor, říkám si…

(dále…)