VÁGUS.CZ

Tohle je téma, u kterého jdou všechny žerty stranou. Mnozí z Vás to už viděli, mnozí možná jako já nechtěli věřit vlastním očím. Braník má novou etiketu. Už je to sice nějaký čas, co došlo k této proměně, ale já jsem se s tím doteď nesrovnala. Proto píši tuto pateticky laděnou sukovici na branického brand-manažera (jo, i Braník ho má).

(dále…)

Světem hýbe skandál se zveřejněním hromady diplomatické pošty a ani redakce Vágus.cz nezůstává pozadu. Stejně jako Guardianu, NY Times a několika dalším pochybným plátkům okresního významu, i nám byla serverem WikiLeaks s předstihem zpřístupněna celá databáze, abychom z ní pro vás mohli vybrat ty nejlepší špeky.

Zapomeňte na Koreu, rakety z Íránu i velvyslance vytírající plivátka v OSN. V téhle kauze jde především o to, že nás někdo nepozval na spoustu skvělých mejdanů!

(dále…)

Před spaním jsem si vzal do ruky nové číslo časopisu o hudbě His Voice a mám nového kandidáta do našeho oblíbeného seriálu. Článek o hudbě k filmu Bezstarostná jízda se hemží slovy jako sémantika, konotace, narace.

(dále…)

Dnes podáte, zítra ztratíme. Ale aspoň vás nakrmíme. Uzeným. Na dejvické poště.

Je to tak. Dědek z metra přišel o monopol na prodej slovenského sýra a klobásek. Tenhle nezaměnitelný odér teď můžete fetovat na poště v Kafkově ulici. Dokonce kvůli tomu přestěhovali stolečky na vyplňování složenek. Dokonalá symbióza českého státního podniku a slovenského soukromého kapitálu, n’est-ce pas?

„Co tady ten stánek vlastně dělá?“ ptám se zaměstnankyně, která asi hlídá, aby klobásy nikdo neukradl. „To máme takovou speciální akci. Máte u nás penzijní připojištění?“ Nemám a radši mizím. „A životní pojištění?“ ozývá se za mnou. Konec světa je už opravdu blízko. A za takhle důmyslnou past na důchodce budete stát po Jeho levici.

Nikdy bych si nepomyslel, že knjaz Miloš vytasí sukovici na naše nejoblíbenější pivo. Ale je to tak. České rodinné stříbro se stáčí až za Dunajem. Zde hleďte.

(Hospodářské noviny, 18. listopadu 2010, strana 18)

Číst si reklamní magazín Českých drah je opravdový požitek. “Zdenička ráda jí. Hlavně maso.” A komu by to nestačilo, může rozkliknout obrázek a číst dále.

Dost bylo zběsilých tanců! Tímto veselým videem nastavujeme kritické zrcadlo jistým nešvarům dnešní mladé generace. Videostop sponzorují Vice, Pitchfork a American Apparel.

Hlídka městské policie čítající cca 4 – 5 členů pokutuje jednotně částkou 500 Kč cyklisty jedoucí v protisměru Dejvickou ulicí směrem k Vítěznému náměstí. Souhlasím, jízda v protisměru klidnou ulicí je v rozporu se silničním zákonem. Pokutovat plošně cyklisty, že jedou opatrně v protisměru skutecně klidné ulice, bez možnosti domluvy, je nemorální. Údiv pokutovanýchcyklistů byl velký. Sešli jsme se v místě postupně tři – jeden jedoucí z nákupu, z cykloservisu u Tyrše postupně dva).

Myslíte si, že Jura Pavlica ukradl Slávkovi Dolejšímu jeho dětskou samohrajku a začal na ní skládat elektroniku? Omyl, přátelé. Právě posloucháte novou desku projektu Magnetik s názvem Projektor.

Když už po půlce života na koksu s hlavou mezi reprákama nedokážete pozřít nic jiného než řasy a fetovat nanejvýš jasmínový čaj, nevyhnutelně se to musí promítnout i do vaší hudební tvorby. Takže pokud vám to ještě nedošlo, nová deska Moimira Papalescu je hudba tak akorát do čajovny. Trocha esoterického odvazu do klubu, kde je nejostřejším sortimentem kandovaný zázvor. A notně přeslazený. Že je to retro a umění a kdovícoještě, neboť se album nahrávalo analogově na magnetofonový pásek? Ehm. Ještě tak na diskotéce v domově důchodců by to mohl být docela odvaz. Ale mezi čtenáři Živlu, kde tenhle skvost vyšel jako příloha? No to snad ne.

Pravda, taková inkvizice si na Moimira došlápla již před pěti lety. Nicméně jeho tehdejší činy s Nihilists se s trochou velkorysosti ještě daly přejít s blahosklonným úsměvem. Teď už však volají rovnou do srbského nebe. Jestli byl dřív Mirek Papež aspoň jednookým králem české elektronické hudby, tentokrát je za starého šaška. Smutný příběh.

Sněhy roztály, bažiny vyschly a tak jsem po dlouhé zimě konečně sebral odvahu a vyrazil prohnat kolo po lesních pěšinách. Dorazím na místo nedaleko Cukráku s malebným výhledem na vltavské údolí. Na chvíli zastavím, protahuji se a kochám podvečerním výhledem. Idylku kazí jen neodbytný zápach všem dobře známý z veřejných záchodků. V duchu si říkám, jací jsou to lidé prasata, že svou potřebou dokáží znesvětit tak krásné místo. To ještě netuším, že všechno je jinak…

(dále…)