Ačkoliv je shnilé království jedna z nejšťastnějších zemí na světě, místní ceny alkoholu jsou neveselé, a tak jsem tu nucen pít dobroty, kterých bych se normálně ani netknul. Myslím, že za pár měsíců bude můj žaludek připomínat něco mezi ostravskou olejovou lagunou a vnitřkem černobylského sarkofágu. No nic, alespoň jsem pro vás připravil krátký test těch nejlevnějších utrejchů ze zdejších sámošek…

1) Dansk Pilsner

Nejlevnější pivo široko daleko, tudíž i nejčastější ozdoba každého večírku. Hromádky prázdných třetinek spolehlivě najdete i na velmi nepravděpodobných místech. Jednoduchá etiketa zelené barvy zdůrazňuje především 4,6% obsah alkoholu, lehce přikrášleno obilnými snopy okolo. Lehkou ironii v názvu pomíjím. Vůně nijaká, stejně tak chuť. Bublinková voda s pivní příchutí? Za dva a půl penízku s dírkou uprostřed, proč ne. Hrdým výrobcem je diskontní řetězec Fakta.

2) Prins Kristian

První zákon lihovin: čím je větší plachetnice na etiketě, tím je cena nižší. Alkoholy bez plachetnice neberte v potaz. Takže tu máme láhev nemlich jako od tuzemáku, uvnitř pak světlé pivo nevýrazné chuti se silným závanem kvasnic. O korunku dražší než Dánský ležák, o procento silnější. Leč tahle drožďová podivnost za to fakt nestojí.

3) Danish Pride

Dánská hrdost? Eh?! Že by tady měli nějaké tajné nazi-pivovary? No každopádně za cenu dvou Dansk pilsnerů můžete koupit osm procent alkoholu a zbytek lahve plný neuvěřitelné pivní břečky. Do piva patří chmel a ne sirup proti kašli, si myslím. Vůně taktéž nasládlá a nevábná. U mě propadák, ale soudě dle lahví okolo kontejnerů domorodci celkem oblíbené pitivo.

4) Små Blå

Tak tohle už patří do kategorie patoků s výstrahou. Malá modrá? Dvacetiprocentní lékořicová vodka? A to si ze mě dělají legraci? Možná použitelné jako leštidlo na nábytek, ale k pití rozhodně ne. I tu rozkošnou modrou flašku jsme obratem vyhodili. Never more!

5) Kirs Sano

Levnější než krabicák, patnáct procent alkoholu za šestnáct DKK, chuť neuvěřitelná. Kdosi tu prohlásil, že: „…it smells like death“. K tomu nemám co dodat. V nose i na jazyku skutečně cítíte hnijící chryzantémy, polské svíčky a hřbitovní hlínu. Výrobce uvádí, že do toho dává cukr, líh, vodu, ovocné víno, „višňové“ aroma a spoustu chemikálií, nejspíš na zlepšení chuti. Samo o sobě hubuleptající, ale když ho smícháte s colou, získáte ucházející hopsinkovou šťávu. Něco tak obskurního si rozhodně zaslouží být vítězem testu.

P.S.: Ke cti všech uvedených patoků je potřeba uvést, že veškeré lahve i plechovky jsou vratné. Štěstí, kam se podíváš….

Polévka chudých, česky také česnečka.

1x chleba z konťáku (lze nahradit tvrdým chlebem, co je vám líto vyhodit)
1x palice čínského česneku (lze nahradit stroužkem česneku českého)
1x polévková lžíce červené papriky
1x čajová lžička soli
1x vejce
trocha olivového oleje na smažení

Recept je jednoduchý. Na mírném plameni zpěníme česnek, přidáme papriku a po chvilce na kostičky nakrájený chleba. Zamícháme, dolijeme vodou a dosolíme, přivedeme k varu, doplníme vejcem a polévka je hotová. Dobrou chuť!

Vladislav Vančura věděl, že “blázniviny se rozsévají nazdařbůh”. Vágusí gourmet tým jeho slova do praxe převedl včerejšího večera. Šroubovicí náhod, nehod a drobných kuchyňských katastrof se nám podařilo v poslední chvíli stvořit magickou rásu. Šamanskou píci. Černokněžníkův gábl. Knjazův šleh. Jiřímu Babicovi slzy jako hrachy kanou na lem džísky a Zdeněk Pohlreich se škrtí v rondonu. Největší kuchyňský objev od doby smíchání prvního čuča s alpou je tady.

(more…)

Padlo mi do oka u chladničky s pivem v Bille. Veselé víno. Červené a bílé, úhledně zabaleno ve 2dcl hliníkové plechovce jak spořílkova Coca-Cola. Čůčo v krabici i PET flašce už nikoho nerozhodí, ale tohle? Zpráva o takové zvrácenosti musí být rozšířena mezi vágusáckou subkulturu.

(more…)