K pornokomiksu mám vřelý vztah, pěstovaný už od dětství. Dodneška si v ostrých obrysech vzpomínám, jak jsem se dostal k prvnímu takovému sešitku s kreslenými prasárnami.

(more…)

Kdybyste chtěli korunovat město s nejbídnějším kulturním životem v Česku, museli byste to vzít od východu a od konce abecedy. Nevím, jestli se tam někdy vrátím. Pepek se vrátil. Do města, kde vlastně ani není náměstí. Do města, kde lišky dávají dobrou noc a záhony před barákem vám ožírají srnky. Do města, kde teprve pochopíte smysl pojmu industrial. Do města, kde teprve nedávno konečně postavili sochu Janu Baťovi. A další pozapomenutí zlínští velikáni IdeaFatte vydávají na konci února novou desku.

Vágus.cz poctivě plní své poslání být nezávislým informačním servisem pro všechna podivná individua. Seznámí vás s těmi nejžhavějšími kulturními tipy, stejně jako s klasiky hudby, literatury či filmu. Dozvíte se o těch nejvybranějších restauračních zařízeních a nakonec vám poradí i s módou či mezilidskými vztahy. A přesto – nechybí vám tady něco?

(more…)

Haimi:

Nějak se to seběhlo, že když vezmete do ruky noviny, neslyšíte už rok o ničem jiném než o svatbách pana Jiřího. Nejdřív do toho práskne bujně tvarovaný vekslák Paroubek se svou rachitickou ženou - a teď si pro změnu rachitický konopný baron JXD bere bujnou studentku psychologie. Předvolební tah Erica Cartmana české politiky s úšklebkem přejdeme. Ale reality show, kterou nás Reflex poslední čísla vydatně oblažoval, zasluhuje alespoň sukovici s dvojitým klystýrem.

(more…)

Česká televize se ráda holedbá, že na Štědrý večer nasazuje původní celovečerní pohádku. Letos to ale bylo trochu jinak. 2 miliony koncesionářů mohly od vánočního stromečku sledovat, kterak režisér Hynek Bočan vykrádá sám sebe.

Na úvod by nebylo špatné trochu si vyjasnit pojmy. Láska rohatá není žádná pohádka. Je to test ze znalostí pohádek již dříve natočených. Variací a popkulturních odkazů zde najdeme tolik, že se v nich ztrácí i univerzálně použitelný milovník Jiří Mádl v roli čerta Záprtka a univerzálně použitelná princezna Táňa Pauhofová coby služebná Anička.

V éře karaoke soutěží typu Superstar se už jen těžko dá hovořit o nějaké originalitě, ale Hynek Bočan udělal pro devalvaci tohoto slova maximum. Jeho opus magnum S čerty nejsou žerty, které shodou okolností běželo ve stejnou dobu na Nově, je tím nejcitovanějším zdrojem. Čerti tady mají hodnosti podle zvířat a znovu si připomeneme, že co peklo schvátí, to už nenavrátí. A ani další klasická díla nezůstávají ušetřena. Jirka Mádl je malej, ale šikovnej, a při vstupu do pekla se ozývá Smoke on the Water od Deep Purple. Nejtěžší otázka popkulturního kvízu nakonec zní: pitvoří se Jiřina Bohdalová jako Křemílek, nebo jako Vochomůrka?

V těchto souvislostech asi nepřekvapí, že pohádka se původně měla jmenovat Zlatý voči. Ty měl asi režisér, když si sliboval, že se jeho snímek zařadí do zlatého fondu českých pohádek. Místo toho míří do úplně jiné kategorie. Jen možná bylo vhodné diváky upozornit, aby si k televizi vzali tužku a papír, aby se jim při absolvování testu lépe sčítaly body.

Jsou tady Vánoce. Do okna vám suše a bez mrknutí civí Sneško Belić, vy zíráte do počítače a s vypětím veškeré mozkové kapacity rozmýšlíte, jestli je dobrý nápad jít na kilo salátu a cukroví večer chlastat. Ale pojďte zkusit ještě nahodit záložní agregáty, doposud neztracené pod hladinou majonézy… pojďte si maličko zavzpomínat. Můžu vám za to slíbit sladkou odměnu, pláž a nejkrásnější slovanské děvojky. Jen chvilku trpělivosti.

Píše se rok 1997. Eso i jiné české hitparády bourají neprve No Doubt, pak američtí hezounci z Backstreet Boys, ty sesadí pro změnu australští smooth-faces Savage Garden, které nakonec v prosinci stejně porazí Nick, Howie, Brian a A.J., protože jsou přeci jen pohlednější, je jich víc a jejich promoklé košile mají ještě o něco nižší gramáž.

Krom toho poprvé do rádií vniká nový hudební styl, doposud známý jen mezi graffiťáky a pár nadšenci. Hip-hopová formace Chaozz diktuje o úpadku televizní zábavy, a to způsobem, že všechny děti před obrazovkami hýkají nadšením.

Mezitím o pár set kilometrů dál, ve Svazové republice Jugoslávie, znají hip-hop jen o chvíli kratší dobu, než černoši z Bronxu. Rap a beaty jsou pro ně v polovině devadesátých natolik samozřejmé pojmy, jako byl Zlatý slavík pro Gotta, Bílou a Olympic pro nás.

Z tohoto dnes již oldchoolu jsem pro vás vybral svoji oblíbenou černohorskou dvojici Monteniggers. Už sám název dává tušit, že tady se nebudou řešit žádná vážná sociální témata, a zároveň se tím tak trochu zavazují, že jim to bude šlapat aspoň způli tak, jako opravdovým niggaz z New York City. Posuďte sami, zda závazku dostáli a zatlačte slzu společně s otázkou, proč musíme být ve všech hudebních trendech sto let za opicemi.

Sůl a tequila, citróny na kila…

P.S.: Veselý Vánoce, vole!

Dnes zde máme lahůdku pro fanoušky Stanleyho Kubricka. Kdo jako první napíše do komentářů správné jméno filmu a bolavého orgánu, který se honosí názvem guliver, získává pívo! A nepodvádět! Kdo použije google nebo wikipedii, dostane sukovicí po palici!

Stejně jako soumrak o čtvrté není v listopadu náhoda, tak i má návštěva kralupské nádražky byla ložená, už když jsem po desáté usedal na kolo v Novém Boru. Po více než pěti hodinách jsem dorazil podzimní krajinou do Kralup a bylo jasné, že za světla už do Prahy nedojedu a budu muset muset v souladu s jízdním řádem využít místní nádražky.

Přivítání bylo více než vřelé. “Ten pán se zbláznil!” ozvalo se ze skupiny štamgastů při pohledu na můj zablácený bicykl. Interiér hospody by si nezadal s nejednou normalizační budovou a mohl jsem si jen představovat, jak se zde v sedmdesátých letech pořádaly výjezdní zasedání odborářských funkcionářů Československých drah.

Obsluhující paní si k cizinci zpočátku držela profesionální odstup. Objednal jsem si pivo a s trochou obav i gulášovku. Mám k tomuto pokrmu mírnou nedůvěru, neb i v lepších podnicích se může změnit v gastronomickou Hirošimu (více ZDE). O to více jsem byl překvapen. Polévka nepřipomínala přesolený, majoránko-glutamátový odvar, ani nebyla připravená z mletého čehosi, jak bývá obvykle zvykem, ale z na kousky pokrájeného libového, vyuzeného masa, dávám pět hvězdiček. A nakonec se i paní začla usmívat. Zřejmě se přesvědčila, že se i pod tím propoceným a zabahněným oblečením neskrývá vetřelec, ale člověk.

Atmosféra: * * * *

Obsluha: * * * * *

Pivo: * * *  (takový levný standard, značku si nepamatuji)

Jídlo: * * * * *

Hajzlíky: netestováno (skupina ztroskotanců u automatů při vchodu nevypadala na nelepší ostrahu bicyklu, raději jsem vyčkal až do vlaku).

Ale dalo to kurva práci. Pokud vám chybí vánoční dárek, objednávejte na jiri(NP)vagus(NP)cz.

Polévka chudých, česky také česnečka.

1x chleba z konťáku (lze nahradit tvrdým chlebem, co je vám líto vyhodit)
1x palice čínského česneku (lze nahradit stroužkem česneku českého)
1x polévková lžíce červené papriky
1x čajová lžička soli
1x vejce
trocha olivového oleje na smažení

Recept je jednoduchý. Na mírném plameni zpěníme česnek, přidáme papriku a po chvilce na kostičky nakrájený chleba. Zamícháme, dolijeme vodou a dosolíme, přivedeme k varu, doplníme vejcem a polévka je hotová. Dobrou chuť!