Tady to není jako na 007…
Honza mi dal dva lístky, že hrají s Janou Koubkovou na Pražském hradě, a že můžu pozvat a oslnit nějakou lepou devojku. Půl dne jsem přemýšlel, která bude ta pravá – až jsem nakonec pozval Jiřího.
Boffy, nabíječka upírů
K pornokomiksu mám vřelý vztah, pěstovaný už od dětství. Dodneška si v ostrých obrysech vzpomínám, jak jsem se dostal k prvnímu takovému sešitku s kreslenými prasárnami.
JXD se žení, čtenář RX pění
Haimi:
Nějak se to seběhlo, že když vezmete do ruky noviny, neslyšíte už rok o ničem jiném než o svatbách pana Jiřího. Nejdřív do toho práskne bujně tvarovaný vekslák Paroubek se svou rachitickou ženou - a teď si pro změnu rachitický konopný baron JXD bere bujnou studentku psychologie. Předvolební tah Erica Cartmana české politiky s úšklebkem přejdeme. Ale reality show, kterou nás Reflex poslední čísla vydatně oblažoval, zasluhuje alespoň sukovici s dvojitým klystýrem.

(more…)
Ostrý rapy negrů z hor
Jsou tady Vánoce. Do okna vám suše a bez mrknutí civí Sneško Belić, vy zíráte do počítače a s vypětím veškeré mozkové kapacity rozmýšlíte, jestli je dobrý nápad jít na kilo salátu a cukroví večer chlastat. Ale pojďte zkusit ještě nahodit záložní agregáty, doposud neztracené pod hladinou majonézy… pojďte si maličko zavzpomínat. Můžu vám za to slíbit sladkou odměnu, pláž a nejkrásnější slovanské děvojky. Jen chvilku trpělivosti.
Píše se rok 1997. Eso i jiné české hitparády bourají neprve No Doubt, pak američtí hezounci z Backstreet Boys, ty sesadí pro změnu australští smooth-faces Savage Garden, které nakonec v prosinci stejně porazí Nick, Howie, Brian a A.J., protože jsou přeci jen pohlednější, je jich víc a jejich promoklé košile mají ještě o něco nižší gramáž.
Krom toho poprvé do rádií vniká nový hudební styl, doposud známý jen mezi graffiťáky a pár nadšenci. Hip-hopová formace Chaozz diktuje o úpadku televizní zábavy, a to způsobem, že všechny děti před obrazovkami hýkají nadšením.
Mezitím o pár set kilometrů dál, ve Svazové republice Jugoslávie, znají hip-hop jen o chvíli kratší dobu, než černoši z Bronxu. Rap a beaty jsou pro ně v polovině devadesátých natolik samozřejmé pojmy, jako byl Zlatý slavík pro Gotta, Bílou a Olympic pro nás.
Z tohoto dnes již oldchoolu jsem pro vás vybral svoji oblíbenou černohorskou dvojici Monteniggers. Už sám název dává tušit, že tady se nebudou řešit žádná vážná sociální témata, a zároveň se tím tak trochu zavazují, že jim to bude šlapat aspoň způli tak, jako opravdovým niggaz z New York City. Posuďte sami, zda závazku dostáli a zatlačte slzu společně s otázkou, proč musíme být ve všech hudebních trendech sto let za opicemi.
Sůl a tequila, citróny na kila…
P.S.: Veselý Vánoce, vole!
Sušice
Kdo se bojí do Sušice kvůli sušáku, bojí se zcela zbytečně, protože v Sušici, a to je statisticky dokázáno, není nádražek o nic míň než kdekoli jinde. Ta místní je umístěna v likusáku vedle nádražní budovy a nese podivuhodný název Country bar u Billyho Bobra.
Durrës/Drač
Albánie je země protikladů, nastražených jakoby naschvál co neokatěji proti sobě. Kdybyste ji mohli potkat na ulici jako slečnu, klopýtala by po kočičích hlavách na vysokých podpatcích. Měla by svůdně tvarovanou siluetu pod přiléhavými šaty a v ruce by vláčela způli vypitou láhev rumu. Mrkla by po vás, a vy byste se nemohli rozhodnout, zda ta očka víc zrcadlí tabulky skla do duše nebo dno lahve. Tak se to s ní má. Mirë se erdhët në Shqipëria!
Koncert roku? Ne, koncert století!
“To si snad děláte prdel!?” pronesl nešťastný zvukař a málem se rozbrečel. Pravda, s rozplácnutým mikrofonem, který jen tak tak přežil střet s vysokým čelem nahého zpěváka, už asi moc parády neudělá.
“On se normálně nesvlíká. To jenom když je opravdu povedený koncert,” kroutí hlavou rozčarovaný kytarista. Vystoupení Phoenix II na hradecké Flošně tuto podmínku potvrzovalo.
Adekvátní výrazivo došlo dokonce i redaktorce naší módní policie. “RESPEKT! Nic víc se k tomuhle říct nedá!” těžko hledá slova jinak protřelá specialistka na trendy. “Učte se!” radí alespoň čtenářům na závěr.
A my dodáváme, že další příležitost vyslechnout si trochu kvalitního politického heavy metalu budete mít už ve středu 23. září na 007. Copak si na nás pan Banán asi přichystá tentokrát?
Specialita ve Fantově kavárně
Bylo by možné si jen těžko představit lepší místo pro odpolední meditaci při čekání na vlak, než ve Fantově kavárně. Obklopen vrcholnou českou secesí sedět u ochozu, pít pivo a sledovat mumraj zmatených turistů, veksláků a prohnaných vágusů.
Fantova kavárna by byla zkrátka Mekkou všech nádražních povalečů.
Fantova kavárna by byla místem, kam byste mohli pozvat svoji holku.
Fantova kavárna by byla jediná literární nádražka.
Knjazův šleh - kulinářský hold česko-srbskému přátelství
Vladislav Vančura věděl, že “blázniviny se rozsévají nazdařbůh”. Vágusí gourmet tým jeho slova do praxe převedl včerejšího večera. Šroubovicí náhod, nehod a drobných kuchyňských katastrof se nám podařilo v poslední chvíli stvořit magickou rásu. Šamanskou píci. Černokněžníkův gábl. Knjazův šleh. Jiřímu Babicovi slzy jako hrachy kanou na lem džísky a Zdeněk Pohlreich se škrtí v rondonu. Největší kuchyňský objev od doby smíchání prvního čuča s alpou je tady.
Metalácký humor - chraň Bůh!
Mnozí se o mně mylně domnívají, že jsem velkým fanouškem pokleslého metalu. Abych vyvrátil tuto fámu, představím dnes tu nejhorší metalovou kapelu, která kdy spatřila žár pekelný.
Ruská death metalová skupina Seducer’s Embrace (jakože Objetí svůdníka - to zní ještě docela dobře) se rozhodla vytvořit cover verzi slavné balady Nicka Cavea …jo, té s Kylie…, přičemž idea spočívá v tom, že ji celou postaví na dvou technikách metalového zpěvu. Nickův part bude veden jako grindový growl aneb zvuk záchodového zvonu. Sloky Kylie pak odzpívá death metalovým ječákem, což je hlas asi jako ožralá vágusačka na wilsoňáku, která dostane hysterický záchvat.
Dokonalý hudební impresi pak dolaďuje přizvaný host. Druhým zpěvákem není nikdo jiný, než týpek, který si říká Necrozaurus. Krom občasného hostování u spřízněných interpretů je leadrem kapely Horned NecroCannibals. Kam se na tohle hrabe Anal Cunt a Tampon Terrorizer? Aneb dekadence ve stylu metalových Kabátů kdesi v zapadlé putyce uprostřed ruských stepí.
Bez dalšího okecávání, vytvořit takovouto coververzi je zhruba stejně vytříbený nápad, jako udělat hip-hopový remix Kdepak ty ptáčku, hnízdo máš v maďarštině. …ale neudělal to Kája vlastně už?
THEY CALL ME THE WILD GORE!
Seducer’s Embrace - Where The Wild Roses Grow
