Bylo by možné si jen těžko představit lepší místo pro odpolední meditaci při čekání na vlak, než ve Fantově kavárně. Obklopen vrcholnou českou secesí sedět u ochozu, pít pivo a sledovat mumraj zmatených turistů, veksláků a prohnaných vágusů.
Fantova kavárna by byla zkrátka Mekkou všech nádražních povalečů.
Fantova kavárna by byla místem, kam byste mohli pozvat svoji holku.
Fantova kavárna by byla jediná literární nádražka.
Vladislav Vančura věděl, že “blázniviny se rozsévají nazdařbůh”. Vágusí gourmet tým jeho slova do praxe převedl včerejšího večera. Šroubovicí náhod, nehod a drobných kuchyňských katastrof se nám podařilo v poslední chvíli stvořit magickou rásu. Šamanskou píci. Černokněžníkův gábl. Knjazův šleh. Jiřímu Babicovi slzy jako hrachy kanou na lem džísky a Zdeněk Pohlreich se škrtí v rondonu. Největší kuchyňský objev od doby smíchání prvního čuča s alpou je tady.
Mnozí se o mně mylně domnívají, že jsem velkým fanouškem pokleslého metalu. Abych vyvrátil tuto fámu, představím dnes tu nejhorší metalovou kapelu, která kdy spatřila žár pekelný.
Ruská death metalová skupina Seducer’s Embrace (jakože Objetí svůdníka – to zní ještě docela dobře) se rozhodla vytvořit cover verzi slavné balady Nicka Cavea …jo, té s Kylie…, přičemž idea spočívá v tom, že ji celou postaví na dvou technikách metalového zpěvu. Nickův part bude veden jako grindový growl aneb zvuk záchodového zvonu. Sloky Kylie pak odzpívá death metalovým ječákem, což je hlas asi jako ožralá vágusačka na wilsoňáku, která dostane hysterický záchvat.
Dokonalý hudební impresi pak dolaďuje přizvaný host. Druhým zpěvákem není nikdo jiný, než týpek, který si říká Necrozaurus. Krom občasného hostování u spřízněných interpretů je leadrem kapely Horned NecroCannibals. Kam se na tohle hrabe Anal Cunt a Tampon Terrorizer? Aneb dekadence ve stylu metalových Kabátů kdesi v zapadlé putyce uprostřed ruských stepí.
Bez dalšího okecávání, vytvořit takovouto coververzi je zhruba stejně vytříbený nápad, jako udělat hip-hopový remix Kdepak ty ptáčku, hnízdo máš v maďarštině. …ale neudělal to Kája vlastně už?
Tohle opravdu svět neviděl. Legenda televizní katovny buď definitivně přišla o rozum, nebo trpí nějakou masochistickou úchylkou. Náš ryšavý mudrc se celý život dušuje, jak ho pop music vůbec nezajímá, a jak mu přijde směšné se o ní vůbec bavit. A teď bude komentovat tu nejsměšnější estrádu téhle dekády. Ano, Eurovizi. A ještě v rozhovoru na aktuálně.cz říká, že je to skvělá věc a že mu všichni můžou políbit prdel. Těžko říct, co je víc k pláči. Jestli celá tahle nesmyslná soutěž, Rejžkova expedice do Moskvy, na kterou dostal asi od ČT hodně velkou svačinu, nebo odvaha označit snažení sociálního deprivanta Gipsyho a jeho kumpánů za dobrou muziku. Fakt nevíme.
Celý ten zázrak naleznete zde, ale jeho přečtení se bolestí prakticky rovná následkům střetu s hodně nasraným knjazem Milošem. Měl by sis, Rejžku, dávat v té Mockbě kurevského majzla.
4. července 1307 zemřel u Horažďovic český král Rudolf Habsburský na úplavici. My jsme tam 1. února 2009 seděli na nádraží tak dlouho, až nám ujel vlak.
Do této chvíle bych nevěřil, že něco takového napíšu. Pořád jsem nadával, že české internetové zpravodajství stojí za pardubické pivo – - dokud jsem neuzřel tohle.
Jiří si myslí, že jsem ukecanější než Rosák s Čáslavským. Nevím, jestli to znamená, že hodně – Rosáka si pamatuju hlavně z pořadu Riskuj!, kde se ve svých verbálních projevech omezoval na věty typu “Holandští ministři školství za tři tisíce…” “…ano, správně!” Což oproti jeho předchůdcům, hlasatelům Kraslovi a Svobodovi, je teda naprostý minimalismus. Stejně tak Čáslavský a jeho každotýdenní “a teď fe podiváme, jak fe bruflilo na Vltavě fa dob tatífka Mafauiyka” mi taky přijde doft fkromné. No, nevím.
Každopádně teď budu maximálně stručný. Na pořadu dne je Pavel Liška, a nemyslím teď onoho herce, který představuje nejčastěji burany, homosexuály a postavy z Dostojevského, ale jeho poněkud archivnějšího jmenovce. Řeknu vám o něm jenom tři věci (a bude to, myslím, stačit).
První je výňatek z článku o něm z týdeníku Květy: „Do tehdejšího Sovětského svazu jsem jezdíval rád a na rozdíl od některých kolegů, které jsem tam střídával, mi to nikdy nevypadlo z paměti,“ říká s úsměvem zpěvák Pavel Liška.
Jako druhou indicii uvedu klíčová slova, pod nimiž je možné Pavla dohledat. Jsou to: sračky, sověti, družba, normalizace, kolaborace, okupace, KSČ, komunista, Husák, estráda.
A do třetice: Jeho manželkou je Bobina Ulrichová. …neznáte? Počkejte si na příště.
Dnes představuji skupinu, která pochází z Žatce, říká si Šílený Řezník po anglicku a její frontman používá umělecké jméno Barbarud Hrom. Máte síly pokračovat? Fine, jedeme dál.
Tak tedy: česká kapela Maniac Butcher hraje již od roku 1992 a kromě B. Hroma se této hudební řezničiny účastní ještě Vlad Blasphemer se svými vpravdě pekelnými kytarovými party – můžete ho znát i z ostatních jeho projektů, jako jsou Detonator666 nebo Zlo. Duo ještě doprovází automatický bubeník, který (bohužel) žádné metalové jméno pravědpodobně nemá.
Maniac Butcher hrají klasický black metal, což poznáte například podle toho, že běhají s bílým make-upem na líci a obouruční dřevorubeckou sekyrou v dlaních po středověkých rozvalinách a křičí u toho: “U-ááá!” Rovněž po textové stránce mají co nabídnout, a pokud by vám snad v něžném proudu medového hlasu Barbaruda Hroma nějaké to slůvko uniklo, pak vězte, že podle metalistické wikipedie Encyclopaedia Metallum jsou hlavními tématy řeznické poezie “Battles, Satanism, Victory.” How sweet!
Co dodat? Přeji příjemný poslech.
+ soutěžní otázka: Blackmetalisté se poznají podle bílého make-upu, kterým navozují dojem obličeje mrtvoly. Zpěvák Maniac Butcher ho spotřebuje víc, než jiní blackmetalisté. Proč?
Maniac Butcher – What’s Good For You, That Good Is