Ačkoliv je shnilé království jedna z nejšťastnějších zemí na světě, místní ceny alkoholu jsou neveselé, a tak jsem tu nucen pít dobroty, kterých bych se normálně ani netknul. Myslím, že za pár měsíců bude můj žaludek připomínat něco mezi ostravskou olejovou lagunou a vnitřkem černobylského sarkofágu. No nic, alespoň jsem pro vás připravil krátký test těch nejlevnějších utrejchů ze zdejších sámošek…

1) Dansk Pilsner

Nejlevnější pivo široko daleko, tudíž i nejčastější ozdoba každého večírku. Hromádky prázdných třetinek spolehlivě najdete i na velmi nepravděpodobných místech. Jednoduchá etiketa zelené barvy zdůrazňuje především 4,6% obsah alkoholu, lehce přikrášleno obilnými snopy okolo. Lehkou ironii v názvu pomíjím. Vůně nijaká, stejně tak chuť. Bublinková voda s pivní příchutí? Za dva a půl penízku s dírkou uprostřed, proč ne. Hrdým výrobcem je diskontní řetězec Fakta.

2) Prins Kristian

První zákon lihovin: čím je větší plachetnice na etiketě, tím je cena nižší. Alkoholy bez plachetnice neberte v potaz. Takže tu máme láhev nemlich jako od tuzemáku, uvnitř pak světlé pivo nevýrazné chuti se silným závanem kvasnic. O korunku dražší než Dánský ležák, o procento silnější. Leč tahle drožďová podivnost za to fakt nestojí.

3) Danish Pride

Dánská hrdost? Eh?! Že by tady měli nějaké tajné nazi-pivovary? No každopádně za cenu dvou Dansk pilsnerů můžete koupit osm procent alkoholu a zbytek lahve plný neuvěřitelné pivní břečky. Do piva patří chmel a ne sirup proti kašli, si myslím. Vůně taktéž nasládlá a nevábná. U mě propadák, ale soudě dle lahví okolo kontejnerů domorodci celkem oblíbené pitivo.

4) Små Blå

Tak tohle už patří do kategorie patoků s výstrahou. Malá modrá? Dvacetiprocentní lékořicová vodka? A to si ze mě dělají legraci? Možná použitelné jako leštidlo na nábytek, ale k pití rozhodně ne. I tu rozkošnou modrou flašku jsme obratem vyhodili. Never more!

5) Kirs Sano

Levnější než krabicák, patnáct procent alkoholu za šestnáct DKK, chuť neuvěřitelná. Kdosi tu prohlásil, že: „…it smells like death“. K tomu nemám co dodat. V nose i na jazyku skutečně cítíte hnijící chryzantémy, polské svíčky a hřbitovní hlínu. Výrobce uvádí, že do toho dává cukr, líh, vodu, ovocné víno, „višňové“ aroma a spoustu chemikálií, nejspíš na zlepšení chuti. Samo o sobě hubuleptající, ale když ho smícháte s colou, získáte ucházející hopsinkovou šťávu. Něco tak obskurního si rozhodně zaslouží být vítězem testu.

P.S.: Ke cti všech uvedených patoků je potřeba uvést, že veškeré lahve i plechovky jsou vratné. Štěstí, kam se podíváš….

Tak aby bylo jasno – teď nebudu plivat na stranu Demokratů za Silné Bulharsko, ba ani na ctihodnou De Surinaamsche Bank, nýbrž na Danske Statsbaner. Ano, ono je fakt něco shnilého na ajznbáně dánské.

(more…)

Haimi:

Nějak se to seběhlo, že když vezmete do ruky noviny, neslyšíte už rok o ničem jiném než o svatbách pana Jiřího. Nejdřív do toho práskne bujně tvarovaný vekslák Paroubek se svou rachitickou ženou - a teď si pro změnu rachitický konopný baron JXD bere bujnou studentku psychologie. Předvolební tah Erica Cartmana české politiky s úšklebkem přejdeme. Ale reality show, kterou nás Reflex poslední čísla vydatně oblažoval, zasluhuje alespoň sukovici s dvojitým klystýrem.

(more…)

K dnešnímu veselému videu pouze tři poznámky:

1) Kapela Fousatej hat je z Havlíčkova Brodu. Jsou čtyři, takoví lehce zarostlí, a hrajou poctivý bigbít. Už velmi dlouho. Je k tomu potřeba něco dodávat? Snad jen to, že i Hati si zaslouží alespoň jeden profi videoklip z produkce Vágus.cz.

2) Wikipédia dí, že obraz kuřáka je v literatuře často spojován s individualitou a odměřeností. Kouření cigarety taky může zakrývat bohapusté zevlování. První významná studie o vztahu mezi rakovinou plic a kouřením byla zveřejněna v roce 1950. Všichni tehdy báňali jako sádroví trpaslíci. Reklama na tabákové výrobky v USA kvetla až do roku 1971, kdy byla v rozhlasu a TV zakázána. Když se dnes na ty roztomilosti koukám, říkám si, esli to nebyla škoda.

3) První americké drive-in kino bylo otevřeno v roce 1933. Vlna jejich popularity dosáhla vrcholu na přelomu 50. a 60. let. Opěvovali je Beach Boys. Šoupnete děti do dětského koutku, nakoupíte hromadu koly a popcornu, zvuk k filmu naladíte na autorádiu a můžete se začít nerušeně muchlovat na zadních sedadlech svého Chevroletu. A k tomu vám pustí ty nejroztodivnější před-znělky, pauza-znělky a zá-znělky (…Hey Folks, It’s Intermission Time…). Co víc chtít? Kvůli nástupu VHS kazet však šla drive-in kina časem do kelu. Nicméně se prý teď začíná rozjíždět DIY hnutí guerilla drive-inů. Ještě o tom zkusím něco zjistit.

Video s láskou věnováno všem kuřákům a milovníkům retra.

Rosák: Tak copak máš pro nás dnes, Matouši?

Čáslavský: Myslím, že čtenáři Váguse si protentokrát zaslouží kombinaci dvou kultů naráz. Proto v tomto videu hrají hlavní roli Bollywood a disco.

(more…)

Skupina Taxmeni je pravděpodobně jedinou českou kapelou hrající styl military-country. Že jste o tohle stylu ani o Taxmenech nikdy neslyšeli? Pak vězte, že Taxmeni vznikli již v roce 1970, časem pochopitelně skórovali na Portě, jeden čas se jmenovali Krajánci a zprvu hráli „zpěvné melodie tradiční americké country music“. Po roce 1990 se do toho vrhli naplno a military-country styl proslavili v sérii alb Calamity Jane. Na svém webu o sobě prohlašují, že „zhudebnili příběhy o vlastenectví, odvaze, chlapské cti a morálních principech“.

Strhující story Taxmenů dokonce vedoucí skupiny Jaroslav Čvančara (pětistrunné banjo) sepsal v knize Taxmeni aneb Hledání country grálu. Toto dílo je anotováno takto: „Pustíte-li si ke čtení knížky ješte i muziku kapely, ukáže se vám třicetileté taxmenské hledání country grálu v celé jeho prostorové plastičnosti. Od jednoduchosti kamarádského trampského muzicírování až po labyrint složitých vztahů mezi lidmi (…) Od prostších zhudebněných veršíků až po takřka básnické eseje s neotřelými myšlenkovými obraty a grify vyššího textařského řemesla… Ale takový, místy přímočarý, jindy složitý, je i život. A o tom především je tato kniha.“

Pokud by vám to snad nestačilo, celou knihu si můžete stáhnout ZDE, a louskat ji za dlouhých zimních večerů, které letos nastaly již v půlce října.

No, poslouchat se to samozřejmě nedá, a tak jsme vám videoklip k military-country fláku „Hrát, hrát, hrát“ vylepšili mocným hláskem lorda Morbivoda. K poslechu doporučuji konzumaci buřtguláše z ešusu. Hliníkovou lžičkou, pochopitelně.

Tak nevím, co k tomuhle videu dodat. Dám tedy k dobru off-topic dadahistorku. Dnes si v plném odpoledni nesu z jisté ostravské samoobsluhy chlebik a Branik k svačině. Na hlavní ulici není ani noha, ani auto, vítr po mexicku prohání prach tramvajovým kolejištěm, vzduch se tetelí. Před sámoškou spí (hnije?) kočka. Opodál si před autobazarem tři malí cikánští kluci čutají s glóbusem – takovým tím bakelitovým, otáčecím, kdysi svítícím, s hezky strakatou dekolonializovanou Afrikou. Zevluji si dál svou cestou, v tom řev. Vidím, že kluci zprudka nakopnutou zeměkoulí atakovali procházející policejní hlídku. Než policajti stihli nějak zareagovat, z autobazaru vyběhl číhající autovekslák a začal malé anarchisty bůhvíproč iniciativně řezat. Po krátké strkanici klukům přišli na pomoc příbuzní. Nastala echtovní balkánská výměna názorů. Nakonec je sebrali všechny i s vyholeným prodavačem ojetin. Na ulici zůstal jen onen glóbus. Jestlipak bych neměl napsat mistru Kusturicovi a doporučit mu jednu exkluzivní filmařskou lokalitu.

A k tomu videu: škoda jen, že dnes už na ČT nefrčí investigativa tohoto typu. Takže, …hi…hi…hi…NASADIT MASKY!

Tak mě napadá, proč vlastně dnes nádražky neinzerují v denním tisku?

/Přiložený scan z hranického věstníku, r. 1924/

Už jste si někdy v obludáriu normalizačního popu všimli podivné androgynní bytosti, která hlasem rušičky krtků hlásá své pravdy o spících koťatech a tričku jisté Lenky? A chtěli byste se o ní dozvědět víc?

(more…)

Padlo mi do oka u chladničky s pivem v Bille. Veselé víno. Červené a bílé, úhledně zabaleno ve 2dcl hliníkové plechovce jak spořílkova Coca-Cola. Čůčo v krabici i PET flašce už nikoho nerozhodí, ale tohle? Zpráva o takové zvrácenosti musí být rozšířena mezi vágusáckou subkulturu.

(more…)