“Čekali jste kripla, co? A já místo toho už zase šlapu!” Tak jednoduché to ale nebude. Naše kamarádka Hanka Žába Doležalová pořád necítí nohy a šlape za ni mašinka. Je to už víc než měsíc, co se na mistrovství světa v MTBO v Portugalsku rozsekala na kole tak, že si rozdrtila dva obratle. Mícha naštěstí zůstala vcelku, a tak pořád zbývá naděje, že to rozhýbe.

Hanku jsme navštívili minulý týden a u příležitosti jejího svátku jsme jí předali vágusí tričko. Aby to nebylo tak na hovno. Pokud nejste vágus a disponujete i nějakou tou korunou, můžete Žábě přispět na rehabilitaci a léčení prostřednictvím Nadace orientačního běhu. Číslo účtu je 1500043001/5500. Variabilní symbol je 111222333.

Dárce současně prosíme o vyplnění smlouvy a zaslání na adresu Nadace OB. Příspěvek lze poté odečíst z daní.

Vlastně ani nechápu, proč tahle rubrika nezačínala touhle fotkou. Bylo to někdy na podzim před dvěma lety. Zevluju na Národce před metrem a přemýšlím, na co vyprásknout poslední volné políčko. “Nemáš cigárko? Nebo pár drobných?” ozve se mi náhle za zády. A já už vím, kde dnes postavím svůj třetí pilíř islámské víry. Tady máš bůra, jen mi zapózuj. Můj zakát je v dobrých rukou. 

Královnou českého internetu je prý Natalia Sadness. Nechápu nic. Podrobnému rozboru její cesty ku slávě se věnoval například poslední Reflex. Nechápu nic, seru papír. Proč nemá půl milionu shlédnutí na YouTube například takový Michal Kolesa? A přitom nám dovede poutavě vysvětlit i to, jak se správně používá guma.

Další zajímavé informace hledejte na Michalově fóru.

Tisíc podob Braník mívá, kdo ho chce znát, ať se dívá!

Velká letní bránická tour již brzy!

“hele, jirko, stáhni tu hlasku a bude to ok. to že se ti novy magnetik nelibi beru, ale u me mozna zdani klame vole, ja nikdy nic nebral, tak s tim dej pokoj. jinak ok. m”

Velký respekt a velká omluva Moimirovi Papalescu. Omluva za to, že jsme to tentokrát trochu přehnali, a respekt za to, jak se k tomu všemu postavil.

Myslíte si, že Jura Pavlica ukradl Slávkovi Dolejšímu jeho dětskou samohrajku a začal na ní skládat elektroniku? Omyl, přátelé. Právě posloucháte novou desku projektu Magnetik s názvem Projektor.

Když už po půlce života na koksu s hlavou mezi reprákama nedokážete pozřít nic jiného než řasy a fetovat nanejvýš jasmínový čaj, nevyhnutelně se to musí promítnout i do vaší hudební tvorby. Takže pokud vám to ještě nedošlo, nová deska Moimira Papalescu je hudba tak akorát do čajovny. Trocha esoterického odvazu do klubu, kde je nejostřejším sortimentem kandovaný zázvor. A notně přeslazený. Že je to retro a umění a kdovícoještě, neboť se album nahrávalo analogově na magnetofonový pásek? Ehm. Ještě tak na diskotéce v domově důchodců by to mohl být docela odvaz. Ale mezi čtenáři Živlu, kde tenhle skvost vyšel jako příloha? No to snad ne.

Pravda, taková inkvizice si na Moimira došlápla již před pěti lety. Nicméně jeho tehdejší činy s Nihilists se s trochou velkorysosti ještě daly přejít s blahosklonným úsměvem. Teď už však volají rovnou do srbského nebe. Jestli byl dřív Mirek Papež aspoň jednookým králem české elektronické hudby, tentokrát je za starého šaška. Smutný příběh.

O existenci tohoto podniku jsem dlouho neměl páru. Přitom jde o jednu z nejlépe vybavených nádražek u nás - s obsáhlým denním menü a dokonce i vlastním parkovištěm. Téměř rok jsem ji okázale ignoroval, leč derniéru v práci bylo třeba náležitě oslavit.

(more…)

S novým jarem nový harém. A taky nové vágusí triko. Je z biobavlny a sedne jak prdel na hrnec. Jen se podívejte, jak to sluší našim modelům. Objednávejte u knjaze Miloše (knjaz tečka milos zavináč vagus tečka cz) a buďte k němu uctiví!

Nějaký fotbal by to chtělo, co? To tu už dlouho nebylo, co? Máte ho mít.

To si takhle píšu se svým slovinským kamarádem Danim, chválím úspěchy jeho země na letošním mundialu, a najednou se mi zasteskne po dobách, kdy se zeleným pažitem brouzdala největší fotbalová legenda země pod Triglavem. Zlatko Zahovič, mezi námi zvaný též Bermudský trojúhelník. V roce 2001 slavně prosral mé milované Valencii penaltový rozstřel ve finále Ligy mistrů, ale stejně jsem na něj nezanevřel. Uplynulo devět let a Zlatko se za tu dobu zakulatil skoro jako balón, s nímž si už tehdy na hřišti příliš nerozuměl. Ale stejně jsem na něj nezanevřel. Pln nostalgie klikám na Mistrovo heslo na Wikipedii. A hned vidím, že na něj nezanevřeli ani jiní…

Kruh se uzavřel, když jsme v pondělí vytáhli ze schránky vlastnoručně psanou pohlednici z Dánska. Bylo na ní napsáno MRDAT! Výjezdní zasedání v okolí Kodaně se změnilo v příběh tak hrůzyplný, že i Hans Christian Andersen by nejspíš po jeho přečtení místo pohádek začal raději přispívat do Dikobrazu.

(more…)