“Čekali jste kripla, co? A já místo toho už zase šlapu!” Tak jednoduché to ale nebude. Naše kamarádka Hanka Žába Doležalová pořád necítí nohy a šlape za ni mašinka. Je to už víc než měsíc, co se na mistrovství světa v MTBO v Portugalsku rozsekala na kole tak, že si rozdrtila dva obratle. Mícha naštěstí zůstala vcelku, a tak pořád zbývá naděje, že to rozhýbe.

Hanku jsme navštívili minulý týden a u příležitosti jejího svátku jsme jí předali vágusí tričko. Aby to nebylo tak na hovno. Pokud nejste vágus a disponujete i nějakou tou korunou, můžete Žábě přispět na rehabilitaci a léčení prostřednictvím Nadace orientačního běhu. Číslo účtu je 1500043001/5500. Variabilní symbol je 111222333.

Dárce současně prosíme o vyplnění smlouvy a zaslání na adresu Nadace OB. Příspěvek lze poté odečíst z daní.

Ty klackáče a dres SF Paris si musel půjčit. Šišku držel v ruce poprvé v životě a půl hodiny v kuse se vydržel vyptávat, proč se nesmí nahrávat dopředu. Ale nakonec nás všechny zastínil. Včetně módní policie…

Rugby je sport jen pro skutečné muže a náš model budiž důkazem! Šňůrečka laškovně vykukující z cimbuří je jen třešničkou na dortu. Ani zbytek gardéroby nemá chybu, ať už mluvíme o dresu, jehož grafické prvky směřují k onomu důležitému místu, nebo o “kalhotech” nejrůznějších tvarů a barev. Živoucí důkaz toho, že i sportovci se mohou oblékat stylově. Dnes hodnotím na 100 lahváčků ze 100, bez debaty!!!

P. S.: Pan Vědec se v naší módní policii neobjevuje poprvé a díl od dílu se lepší. Věštím tomuto chlapci velkou budoucnost!

S novým jarem nový harém. A taky nové vágusí triko. Je z biobavlny a sedne jak prdel na hrnec. Jen se podívejte, jak to sluší našim modelům. Objednávejte u knjaze Miloše (knjaz tečka milos zavináč vagus tečka cz) a buďte k němu uctiví!

Sněhy roztály, bažiny vyschly a tak jsem po dlouhé zimě konečně sebral odvahu a vyrazil prohnat kolo po lesních pěšinách. Dorazím na místo nedaleko Cukráku s malebným výhledem na vltavské údolí. Na chvíli zastavím, protahuji se a kochám podvečerním výhledem. Idylku kazí jen neodbytný zápach všem dobře známý z veřejných záchodků. V duchu si říkám, jací jsou to lidé prasata, že svou potřebou dokáží znesvětit tak krásné místo. To ještě netuším, že všechno je jinak…

(more…)

Vágus módní policie opět zasahuje. Když vyrazíte na hory do Rakouska, vemte si s sebou nejen placatici, ale i šitíčko…

Vědcův až příliš ležéní outfit hodnotí Betla:

Nevím, nevím, co si s tímto modelem počít. Kalhoty chválím. Promyšlená práce s detaily jim dodává ten správný vágus šmrnc aneb: díra je nejlepší krejčík! Můžeme ovšem vésti debatu, zda toto umístění není již poněkud klišé… Kladně rovněž hodnotím výběr modela - profesionál každým coulem…

Co ovšem nemohu přenést přes srdce, je mikina a ostatní doplňky. Je opravdu nutné uchylovat se k možná kvalitním, ale tak nudným, bezkrevným, tuctovým a fádním “outdoor” výrobkům, když lze najít tolik krásných uválených mikin, pletených svetrů po dědovi, poctivých pracovních rukavic… A to nemluvím o takových bonboncích jako například o vaťáku!

Za tento nedostatek mohu ohodnotit maximálně na 50 %.

Dnes zde máme lahůdku pro fanoušky Stanleyho Kubricka. Kdo jako první napíše do komentářů správné jméno filmu a bolavého orgánu, který se honosí názvem guliver, získává pívo! A nepodvádět! Kdo použije google nebo wikipedii, dostane sukovicí po palici!

Stejně jako soumrak o čtvrté není v listopadu náhoda, tak i má návštěva kralupské nádražky byla ložená, už když jsem po desáté usedal na kolo v Novém Boru. Po více než pěti hodinách jsem dorazil podzimní krajinou do Kralup a bylo jasné, že za světla už do Prahy nedojedu a budu muset muset v souladu s jízdním řádem využít místní nádražky.

Přivítání bylo více než vřelé. “Ten pán se zbláznil!” ozvalo se ze skupiny štamgastů při pohledu na můj zablácený bicykl. Interiér hospody by si nezadal s nejednou normalizační budovou a mohl jsem si jen představovat, jak se zde v sedmdesátých letech pořádaly výjezdní zasedání odborářských funkcionářů Československých drah.

Obsluhující paní si k cizinci zpočátku držela profesionální odstup. Objednal jsem si pivo a s trochou obav i gulášovku. Mám k tomuto pokrmu mírnou nedůvěru, neb i v lepších podnicích se může změnit v gastronomickou Hirošimu (více ZDE). O to více jsem byl překvapen. Polévka nepřipomínala přesolený, majoránko-glutamátový odvar, ani nebyla připravená z mletého čehosi, jak bývá obvykle zvykem, ale z na kousky pokrájeného libového, vyuzeného masa, dávám pět hvězdiček. A nakonec se i paní začla usmívat. Zřejmě se přesvědčila, že se i pod tím propoceným a zabahněným oblečením neskrývá vetřelec, ale člověk.

Atmosféra: * * * *

Obsluha: * * * * *

Pivo: * * *  (takový levný standard, značku si nepamatuji)

Jídlo: * * * * *

Hajzlíky: netestováno (skupina ztroskotanců u automatů při vchodu nevypadala na nelepší ostrahu bicyklu, raději jsem vyčkal až do vlaku).

Polévka chudých, česky také česnečka.

1x chleba z konťáku (lze nahradit tvrdým chlebem, co je vám líto vyhodit)
1x palice čínského česneku (lze nahradit stroužkem česneku českého)
1x polévková lžíce červené papriky
1x čajová lžička soli
1x vejce
trocha olivového oleje na smažení

Recept je jednoduchý. Na mírném plameni zpěníme česnek, přidáme papriku a po chvilce na kostičky nakrájený chleba. Zamícháme, dolijeme vodou a dosolíme, přivedeme k varu, doplníme vejcem a polévka je hotová. Dobrou chuť!

Jak se řekne superman německy? Übermensch? Nikoliv. Der Schlangemann! Der Multi-Mensch! Herbert Schlangeman je typický hrdina, jenž zvládá vše, co si dovedete (i nedovedete) představit - od domácích prací až po práce záchranářské. Dokáže být také velmi citlivým a romantickým mužem. Jeho svůdným slovům málokterá žena odolá, stačí aby pronesl “Die Himmel ist schön, Du bist schön” a dívčí srdce jihne jako nikdy předtím. A když říká “Ich bin Adolf, Du bist Eva”, přichází i to nejpočestnější děvče o poslední zbytky cudnosti. Ale co to? Jeho vyvolená nemá žádnou díru? To by ale nebyl Schlangemann, aby neměl v záloze plán B!

Aby toho nebylo málo, Dr. Herbert Schlangemann je také úspěšně publikujícím vědcem. Jeho dva články (automaticky vygenerované počítačem, sic!), byly přijaty na dvě recenzované (!) konference pořádané pod hlavičkou organizace IEEE. Více si můžete přečíst na jeho blogu.

Znáte je všichni, vostrý nabušený týpci, postávaj u vchodu do klubu, neváhají vám prohledat batoh, zabavit vodu… nemám je rád, nechci takový lidi na akcích potkávat, nechci, aby mne u vchodu nějaký náckové prohledávali a posuzovali, zda si zasloužím účast na koncertu… Proto se velkým akcím vyhýbám, i když tam třeba hraje má oblíbená kapela, prostě tohle jednání nemám zapotřebí. Donedávna jsem si myslel, že Akropole je výjimkou, ale…

Představte si: jste na večírku po koncertě, skvěle se bavíte, tančíte na parketu, váš kamarád si odloží triko a bavíte se dál, později si jde pro cigára na bar a najednou ho vidíte vláčeného ochrankou k východu (prý ho nutili ať se oblíkne, což odmítal), vyběhnete za ním (no nechali byste svýho kámoše jen tak vyhodit z klubu?) a jak běžíte za ním, pošle vás na zem dobře mířená rána pěstí… proč?

Co se to kurva děje? Proč na hip-hop/metalovém koncertu někoho pohoršuje chlupatá mužská hruď, proč musej další dva lidi dostat nakládačku jen proto, že se dožadují vysvětlení důvodu, pro který jejich kámoše vedou ven? Proč vám nějakej nabušec placenej vaším oblíbeným klubem může dát ránu jen: „Protože může“ (to bylo jeho závěrečné vysvětlení!). A za to vostrejm pánům patří sukovice!