Když jsme dávali dohromady naši knihu o nádražkách, měli jsme od začátku jasno, že předmluva musí být o tom, jak to v takové nádražní hospodě chodí. A že nám ji musí napsat Erich: majitel a výčepní nádražky v Bubenči, jinak též řezník, vzpěrač a toreador v jedné osobě. Nakonec jsme se rozhodli, že mu ušetříme práci a všechna moudra z něj vytáhneme v rozhovoru, který vám teď přinášíme celý. Pohodlně se tedy usaďte pod samovar k půllitru Podkováně a nalaďte se na atmosféru Erichovy hospůdky. Je brzy po otevíračce, takže s námi ještě nesedí Ota – nejvěrnější štamgast a poslední bubenečský bard.
Plačící sirotci a čunkové oschlebíčky
… a taky vapřová pečeně, anglické dnídaně a vařenéklobsy. Ano, autentickou atmosféru Balkánu můžete nasát hned na pražském hlaváku po nástupu do rychlíku EC 273 Avala směr Bělehrad.
Mostar: Češka, Polska, Jugoslavija!
Do Mostaru jsme dorazili plni zářícího světla, kterým nás nabily desítky a stovky náboženských suvenýrů v Medžugorje. V roce 1981 tu Vicka, Jakov, Mirjana, Ivanka, Marija a Ivan měli vidění panenky Marie. Církev jim to sice neuznala, přesto v malé vesničce, která sestává de facto pouze z jedné dlouhé ulice, vyrostl křesťanský Disneyland.
Máslové trubičky a nekompromisní větrníky
Bývá železným zvykem, že při našich návštěvách Znojma NP pravidelně nadává na umělohmotné vozíky ve zdejším Albertu. „Vždyť se na tom nedá grilovat!“ vykřikuje a zalamuje ruky jako cérečka za starú Břeclavú. Jakmile však spatří místní cukrárnu, jeho sveřepý výraz zjihne.
Continue reading “Máslové trubičky a nekompromisní větrníky”
Roztržená prdel k ježíšku
NP s KZ totiž dali do kupy knížku dvaadvaceti reportáží z nádražek z let 2010–2012. A vy ji strašně chcete!
Opravdová papírová kniha se totiž dá použít třeba jako krájecí prkénko a v nouzi i jako obkladový materiál na prkýnko záchodové. Protože jsme vágusové a máme hluboko do kapsy, somrujeme na vás elegantně přes Hithit, abychom tu nádheru mohli vydat. Tak šup šup, přispívejte, ať naši knížku můžete mít ještě letos pod stromečkem!
Přestřelka v nádražce
Betla
Oni si to zaplatili, žejo? To přece nemůžou myslet vážně! Vysvětlete mi, proč hlavní cenu poroty na MFDF Ji.hlava dostala Velká noc režiséra Petra Hátleho? Skutečně za „osobitý vizuální jazyk, jehož průzkum rozšiřuje zaběhnuté hranice toho, co jsme ještě ochotní vnímat jako „dokumentární film“, a do českého kontextu vnáší významný pokus vydat se jiným směrem v přemýšlení o dokumentární metodě zobrazení skutečnosti“? Nebo to bylo spíš plnění partnerských povinností vůči HBO či přímo sklonění před plným měšcem? V Ji.hlavě to obzvlášť zamrzí.
Hrušovany nad Jevišovkou: Světu mír a instantní kávu!
V Hrušovanech jsme opět začali uvažovat, že si splníme svůj dlouholetý sen – otevřít si vlastní nádražku. Carlos, majitel místního stánku, totiž odchází do důchodu. Přesněji řečeno už odešel, neboť Osvěžovna, již od zběžného pohledu slibující báječné zážitky, byla v den naší návštěvy zavřená. Museli jsme se tedy občerstvit v kávomatu v nádražní hale.
Continue reading “Hrušovany nad Jevišovkou: Světu mír a instantní kávu!”
Poslastičarnica Aca, Bělehrad: Balkán naruby
„Okamžitě všichni sem!“ zaječel náhle NP na procházce večerním Bělehradem. Jeho manický záchvat tentokrát patřil výloze cukrárny v Karađorđově ulici. A když jsme se všichni podívali směrem naznačeným jeho strnulou paží, začali jsme křepčit taky.
Interiér připomínající spíš osmdesátkovou nádražku než cukrárnu. Žádný přeslazený kýčovitý nevkus, žádná hra na francouzskou kavárničku. Jen kov, zrcadla a dorty ve výloze, roztékající se pod horkým balkánským sluncem hned vedle totál oldschool mašiny na zmrzlinu a prázdného mrazicího boxu. Jak trefně poznamenala Lisa: v těch na pohled nejhnusnějších podnicích mívají nakonec to nejlepší jídlo!
Continue reading “Poslastičarnica Aca, Bělehrad: Balkán naruby”
Za císaře pána a jeho rodinu!
Lonely Planet pěje ódy na překrásnou krajinu a obsluhu, která vás napájí rakijou. Tripadvisor háže špínu na prý už tak dost špinavé a přeplněné vagóny. Pravda je, jak už to tak bývá, někde uprostřed. Na trati Sarajevo-Mostar se před válkou údajně jezdilo až 190 kilometrů za hodinu. Dnes se tu po kolejnicích houpají staré vagóny, které dostaly bosenské dráhy darem od švédského království.
Břeclav: Párek, dvě piva a karmický trest
„Než přijede lokomotiva, dej si párek a dvě piva,“ láká bodře cedule na zahrádce u břeclavské nádražky Lokálka. Žoviální slogan je však poněkud v rozporu s tím, že nově (a vkusně!) zrekonstruovaná nádražka je jedním ze tří nejlepších podniků v Břeclavi.
Continue reading “Břeclav: Párek, dvě piva a karmický trest”