Kone\u010dn\u011b zase zp\u00e1tky doma. Teda v Praze. U\u017e bylo nejsp\u00ed\u0161 na\u010dase. A asi bych m\u011bl m\u00edt i radost, proto\u017ee cesta st\u00e1la za to. Za\u010dalo to t\u00edm, \u017ee jsme museli startovat tax\u00edka. Ten n\u00e1m pak je\u0161t\u011b cvi\u010dn\u011b zdechl asi na t\u0159ech semaforech, ale pak u\u017e se kone\u010dn\u011b spokojen\u011b rozbafal a j\u00e1 jsem za\u010dal v\u011b\u0159it, \u017ee to letadlo v nelidsk\u00fd \u010das 1:40 opravdu stihnu. Najednou ale zaj\u00ed\u017ed\u00edme ke krajnici. “Po\u010dkej dv\u011b minutky, mus\u00edm si d\u00e1t \u010daj,” pov\u00edd\u00e1 \u0159idi\u010d. Nech\u00e1pu. “U\u017e dva dny jsem nespal,” vysv\u011btluje a j\u00e1 u\u017e nejen ch\u00e1pu, ale za\u010d\u00edn\u00e1m se d\u011bsit zbytku cesty. D\u00e1v\u00e1m tam pro uklidn\u011bn\u00ed jednoho Gan\u00e9\u0161u, jako d\u00fd\u0161ko mu tam nech\u00e1v\u00e1m zbytek slivovice a miz\u00edm do \u00fatrob leti\u0161t\u011b. Na prohl\u00eddk\u00e1ch se v\u0161ichni usm\u00edvaj\u00ed, dv\u011b a \u010dtvrt kila kontrabandu proch\u00e1z\u00ed bez probl\u00e9m\u016f. Akor\u00e1t v duty free m\u011b vyt\u00e1\u010dej\u00ed. “\u010cokol\u00e1dy si vem kolik chce\u0161, ale fla\u0161ku v\u00edna nem\u016f\u017ee\u0161, nelet\u00ed\u0161 p\u0159\u00edmo.” Tentokr\u00e1t m\u011b vezou Holan\u010fani. Va\u0159\u00ed v\u00fdborn\u011b a prom\u00edtaj\u00ed bollywoodsk\u00e9 filmy. P\u0159estup v Amstru v pohod\u011b a v Praze jsme hned. Na p\u00e1su u\u017e se na m\u011b sm\u011bjou ob\u011b moje zavazadla, tak se sm\u011bju taky a m\u00ed\u0159\u00edm k v\u00fdchodu…<\/p>\n
“Dobr\u00fd den, celn\u00ed kontrola. Co vezete, odkud jedete?” Krut\u00e9 setk\u00e1n\u00ed s \u010deskou realitou. Je\u0161t\u011b \u017ee u\u017e jsem byl na z\u00e1chod\u011b.
\n“Z Indie,” blekot\u00e1m a za\u010d\u00edn\u00e1m se b\u00e1t nejhor\u0161\u00edho. “M\u00e1m tam n\u011bjak\u00e9 sladkosti, \u010daje a tak…”<\/p>\n
“A co d\u00e1l? Nem\u00e1te tam douf\u00e1m nic od zv\u00ed\u0159at?”<\/p>\n
Zm\u00ednka o zv\u00ed\u0159atech m\u011b trochu uklid\u0148uje a p\u0159ech\u00e1z\u00edm do proti\u00fatoku. “Od zv\u00ed\u0159at ur\u010dit\u011b ne. V\u0161ak j\u00e1 to otev\u0159u a pod\u00edv\u00e1te se s\u00e1m.”<\/p>\n
“Zat\u00edm ne, nejd\u0159\u00edv to projedeme skenerem,” odv\u011bt\u00ed celn\u00edk. Pokl\u00e1d\u00e1m kufr na p\u00e1s a u\u017e si za\u010d\u00edn\u00e1m s Ruzyn\u00ed spojovat p\u00e1r dal\u0161\u00edch let sv\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n
“Tohle vypad\u00e1 dob\u0159e, tohle taky. Tak u\u017e b\u011b\u017ete.”<\/p>\n
Jsem vysvobozen. Slu\u0161n\u011b pod\u011bkuju a co nerychleji hops\u00e1m k v\u00fdchodu. Mraziv\u00fd vzduch mi likviduje pl\u00edce, ale stejn\u011b se sm\u011bju jako retard. Byl to kr\u00e1sn\u00fd v\u00fdlet.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Kone\u010dn\u011b zase zp\u00e1tky doma. Teda v Praze. U\u017e bylo nejsp\u00ed\u0161 na\u010dase. A asi bych m\u011bl m\u00edt i radost, proto\u017ee cesta st\u00e1la za to. Za\u010dalo to t\u00edm, \u017ee jsme museli startovat tax\u00edka. Ten n\u00e1m pak je\u0161t\u011b cvi\u010dn\u011b zdechl asi na t\u0159ech semaforech, ale pak u\u017e se kone\u010dn\u011b spokojen\u011b rozbafal a j\u00e1 jsem za\u010dal v\u011b\u0159it, \u017ee to … <\/p>\n