\nIlustrace: Kl\u00e1ra<\/em><\/p>\n
\u201eKdyby skot, kon\u011b a lvi m\u011bli ruce, malovali by si bohy podle sv\u00e9 podoby,\u201c<\/em> napsal v 5. stolet\u00ed p\u0159ed na\u0161\u00edm letopo\u010dtem Xenofan\u00e9s z Kolofonu. Reductio ad absurdum<\/em>? Mo\u017en\u00e1 ano, mo\u017en\u00e1 ne. Jeho spis m\u00e1 b\u00fdt kritikou tehdej\u0161\u00edho \u0159eck\u00e9ho panteonu lidsk\u00fdch bo\u017estev, proti kter\u00fdm stav\u00ed \u201ejednoho jedin\u00e9ho Boha, mezi bohy i lidmi nejv\u011bt\u0161\u00edho, kter\u00fd se smrteln\u00edk\u016fm nepodob\u00e1 ani vzhledem, ani my\u0161len\u00edm\u201c<\/em>. Kdy\u017e se v\u0161ak nad jeho v\u00fdrokem zamysl\u00edme hloub\u011bji, odhal\u00edme v n\u011bm samotn\u00fd z\u00e1klad probl\u00e9mu, kter\u00fd maj\u00ed lid\u00e9 se zv\u00ed\u0159aty. T\u00edm probl\u00e9mem je antropomorfismus, tedy p\u0159isuzov\u00e1n\u00ed lidsk\u00fdch vlastnost\u00ed ostatn\u00edm \u017eiv\u00fdm tvor\u016fm. <\/p>\n Xenofan\u00e9s na n\u011bkolika \u0159\u00e1dc\u00edch brilantn\u011b zkritizoval antropocentrismus \u2013 tedy p\u0159edstavu, \u017ee \u010dlov\u011bk je v centru v\u0161eho sv\u011btov\u00e9ho d\u011bn\u00ed. Tento zvl\u00e1\u0161tn\u00ed druh lidsk\u00e9ho narcismu sice nemus\u00ed je\u0161t\u011b nutn\u011b znamenat, \u017ee homo sapiens<\/em> stoj\u00ed coby p\u00e1n tvorstva na vrcholu hierarchick\u00e9 pyramidy; nutn\u011b v\u0161ak nazna\u010duje, \u017ee \u010dlov\u011bk je t\u00edm, na koho se mysl\u00ed nejd\u0159\u00edve. Anthr\u00f3pos<\/em> nen\u00ed centr\u00e1ln\u00edm ve smyslu, \u017ee by byl v\u00fd\u0161e, ale v tom v\u00fdznamu, \u017ee je prvn\u00ed v \u0159ad\u011b a jako prvn\u00ed tak\u00e9 mus\u00ed b\u00fdt obslou\u017een. Proto tak\u00e9 pro Xenofana nen\u00ed d\u016fvod, pro\u010d by m\u011bl B\u016fh m\u00edt lidskou podobu. Z pasti antropomorfismu u\u017e se v\u0161ak \u0159eck\u00fd klasik nevymanil. Pokud se toti\u017e nad jeho ver\u0161i zamysl\u00edme hloub\u011bji, mus\u00ed n\u00e1s napadnout: Pro\u010d by si vlastn\u011b m\u011bla dobyt\u010data malovat sv\u00e9 vlastn\u00ed bohy?<\/p>\n Antropomorfizace je b\u011b\u017en\u00e9 lidsk\u00e9 vypo\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed se s n\u011b\u010d\u00edm, co \u010dlov\u011bk nech\u00e1pe a \u010demu nerozum\u00ed. V tradi\u010dn\u00edch kultur\u00e1ch se obvykle projevuje ve form\u011b animistick\u00fdch n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed, v blahobytn\u00e9 postmodern\u011b v\u0161ak degeneruje do bizarn\u00edch obrys\u016f. Mo\u017en\u00e1 si to u\u017e nepamatujete, ale jako nemluvn\u011b jste velmi pravd\u011bpodobn\u011b jako svou prvn\u00ed hra\u010dku dostali n\u011bjakou antropomorfn\u00ed reprezentaci zv\u00ed\u0159ete, a a\u017e pak teprve panenku, kter\u00e1 vypadala jako \u010dlov\u011bk. A pak u\u017e se to s v\u00e1mi t\u00e1hne cel\u00fd \u017eivot. Za\u010d\u00edn\u00e1 to dome\u010dkem, kter\u00fd jste koupili sv\u00e9mu prvn\u00edmu k\u0159e\u010dkovi, pokra\u010duje to divotvorn\u00fdmi zimn\u00edmi oble\u010dky pro va\u0161eho pejska a kon\u010d\u00ed to zji\u0161t\u011bn\u00edm, \u017ee pa\u0161tika pro va\u0161i ko\u010dku je ve skute\u010dnosti mnohem kvalitn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e va\u0161e obl\u00edben\u00e1 M\u00e1jka.<\/p>\n Odsud u\u017e nen\u00ed daleko k nemil\u00e9mu proz\u0159en\u00ed, \u017ee lidsk\u00fd vztah k dom\u00e1c\u00edm mazl\u00ed\u010dk\u016fm nen\u00ed ocen\u011bn\u00edm kvalit, kter\u00e9 maj\u00ed zv\u00ed\u0159ata jako zv\u00ed\u0159ata. Takov\u00fd antropomorfismus je mnohem sp\u00ed\u0161e prost\u0159edkem, d\u00edky n\u011bmu\u017e si lid\u00e9 mohou p\u0159ipadat dob\u0159e sami. Pokud d\u00e1te sv\u00e9mu koni hez\u010d\u00ed sedlo nebo mu u\u010de\u0161ete \u017e\u00edn\u011b do copu, v\u011b\u0159te, \u017ee to ve skute\u010dnosti ned\u011bl\u00e1te pro n\u011bho. Odm\u011b\u0148ujete t\u00edm sami sebe. N\u00e1klonnost zv\u00ed\u0159ete si t\u00edm sice moc nez\u00edsk\u00e1te, ale aspo\u0148 m\u00e1te lep\u0161\u00ed pocit, proto\u017ee vy byste z takov\u00e9ho d\u00e1rku ur\u010dit\u011b radost m\u011bli. A logicky p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1te, \u017ee kdy\u017e vy, tak radost mus\u00ed m\u00edt i k\u016f\u0148.<\/p>\n V\u011bdeck\u00e9 pokusy dok\u00e1zat, \u017ee kon\u011b i jin\u00e1 zv\u00ed\u0159ata jsou nad\u00e1ni podobn\u00fdm rozumem jako lid\u00e9, se datuj\u00ed p\u0159inejmen\u0161\u00edm do roku 1800. Od t\u00e9 doby bylo zma\u0159eno mnoho nad\u011bj\u00ed, v\u011bdeck\u00fdch grant\u016f i du\u0161evn\u00edho zdrav\u00ed badatel\u016f. Slavn\u00fd je v tomto ohledu zejm\u00e9na \u0161impanz Nim Chimpsky (ano, to skute\u010dn\u011b m\u011bl b\u00fdt vt\u00edpek na Noama Chomskyho, jen\u017e experimentu nev\u011b\u0159il), kter\u00fd se m\u011bl nau\u010dit pou\u017e\u00edvat americkou znakovou \u0159e\u010d. Hned po narozen\u00ed ho um\u00edstili do lidsk\u00e9 rodiny, jen\u017ee po n\u011bkolika letech se stal nezvladateln\u00fdm a musel se vr\u00e1tit do v\u00fdzkumn\u00e9ho \u00fastavu. U jeho klece pak sed\u011bla n\u011bkolik let cel\u00e1 suita laborant\u016f a pe\u010dliv\u011b si zapisovali ka\u017ed\u00fd jeho pohyb v nad\u011bji, \u017ee opi\u010d\u00e1k se jim t\u00edm sna\u017e\u00ed n\u011bco \u0159\u00edct.<\/p>\n Necht\u011bl. Ale jeho p\u0159\u00edpad op\u011bt dok\u00e1zal, jak\u00fd v\u00fdznam my lid\u00e9 klademe \u0159e\u010di. Je nejen d\u016fle\u017eitou formou dorozum\u00edv\u00e1n\u00ed mezi sebou a pojmenov\u00e1n\u00ed okoln\u00edho sv\u011bta \u2013 je to do zna\u010dn\u00e9 m\u00edry nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed aspekt na\u0161\u00ed existence. Nen\u00ed tedy divu, \u017ee se sna\u017e\u00edme rozkl\u00ed\u010dovat dorozum\u00edvac\u00ed zp\u016fsoby ostatn\u00edch \u017eivo\u010di\u0161n\u00fdch druh\u016f a nal\u00e9zt v nich k\u00f3d, kter\u00fd by odpov\u00eddal na\u0161emu jazyku. Nedok\u00e1\u017eeme si p\u0159ipustit, \u017ee by na\u0161e mluven\u00e1 \u0159e\u010d mohla b\u00fdt podobn\u011b unik\u00e1tn\u00ed adaptac\u00ed, jako je t\u0159eba slon\u00ed chobot.<\/p>\n A p\u0159itom t\u0159eba kon\u011b jednu svou unik\u00e1tn\u00ed adaptaci maj\u00ed. Jejich pam\u011b\u0165 (podobn\u011b jako u ostatn\u00edch b\u00fdlo\u017erav\u00fdch savc\u016f) funguje \u00fapln\u011b jinak ne\u017e ta na\u0161e. K nalezen\u00ed j\u00eddla jim sta\u010d\u00ed jenom sklonit hlavu, a tak nepot\u0159ebuj\u00ed vym\u00fd\u0161let \u017e\u00e1dn\u00e9 slo\u017eit\u00e9 zp\u016fsoby, jak si potravu opat\u0159it. Naopak. Aby utekli p\u0159ed pred\u00e1torem, hod\u00ed se jim m\u00edt perfektn\u011b nacvi\u010den\u00e9 a zautomatizovan\u00e9 zvyky \u2013 kdy\u017e v\u00e1m po krku sk\u00e1\u010de lev, tak na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed prost\u011b nen\u00ed \u010das. Kon\u011b se tedy skv\u011ble u\u010d\u00ed metodou pokus\u016f a omyl\u016f a snadno si osvojuj\u00ed n\u00e1vyky. A d\u00edky v\u00fdborn\u00e9 pam\u011bti si pamatuj\u00ed p\u0159esn\u00e9 detaily a nepot\u0159ebuj\u00ed generalizovat \u2013 i proto tak\u00e9 tolik kon\u00ed ka\u017ed\u00fd rok pad\u00e1 na Taxisu: prost\u011b jej na rozd\u00edl od jin\u00fdch leh\u010d\u00edch p\u0159ek\u00e1\u017eek nemaj\u00ed z tr\u00e9ninku nask\u00e1kan\u00fd.<\/p>\n Celou z\u00e1hadu Chytr\u00e9ho Hanse rozlu\u0161til a\u017e po n\u011bkolika letech komparativn\u00ed biolog a psycholog Oskar Pfungst. Tak dlouho nad probl\u00e9mem b\u00e1dal, a\u017e ho napadlo polo\u017eit koni ot\u00e1zku, na kterou s\u00e1m neznal odpov\u011b\u010f \u2013 a k\u016f\u0148 najednou tak\u00e9 nev\u011bd\u011bl. Pak zjistil, \u017ee Hans dok\u00e1\u017ee na zad\u00e1n\u00ed spr\u00e1vn\u011b odpov\u011bd\u011bt jedin\u011b tehdy, kdy\u017e tazatel s\u00e1m zn\u00e1 spr\u00e1vn\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed. V takov\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b se toti\u017e obvykle nev\u011bdomky pohnul ve chv\u00edli, kdy u\u017e se po\u010det klepnut\u00ed bl\u00ed\u017eil ke spr\u00e1vn\u00e9 odpov\u011bdi.<\/p>\n K\u016f\u0148 prost\u011b klepal kop\u00fdtkem tak dlouho, dokud nevyc\u00edtil, \u017ee mimika nebo postoj jeho p\u00e1na se lehce zm\u011bnila. A tak zat\u00edmco se Wilhelm von Osten nev\u011bdomky tetelil radost\u00ed, \u017ee Hans zase vypo\u010d\u00edtal sv\u016fj p\u0159\u00edklad spr\u00e1vn\u011b, mil\u00fd kon\u00edk prost\u011b p\u0159estal podup\u00e1vat, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee okam\u017eit\u011b dostane za odm\u011bnu svou obl\u00edbenou mrkev. \u010c\u00edm v\u00edc karotky dost\u00e1val, t\u00edm v\u00edc se ve sv\u00e9m pozorovatelsk\u00e9m um\u011bn\u00ed je\u0161t\u011b zdokonaloval. Chud\u00e1k von Osten si to v\u016fbec neuv\u011bdomoval a publikum si toho nev\u0161imlo.<\/p>\n Pro cel\u00fd mechanismus se dokonce v\u017eil pojem \u201eefekt chytr\u00e9ho Hanse\u201c a cel\u00e1 af\u00e9rka se za\u0159adila do zlat\u00e9ho fondu hoax\u016f. Ani nap\u00e1len\u00ed d\u016fv\u011b\u0159ivci, ani v\u00edt\u011bzoslavn\u00fd Pfungst si v\u0161ak neuv\u011bdomili jednu d\u016fle\u017eitou v\u011bc: v\u017edy\u0165 u\u017e jenom to, jak citliv\u011b dok\u00e1zal Hans reagovat na drobn\u00e1 emocion\u00e1ln\u00ed hnut\u00ed lid\u00ed okolo, je obdivuhodn\u00e9. Hans sice nem\u011bl ruce, aby mohl malovat vlastn\u00ed bo\u017estva, ale byl neuv\u011b\u0159iteln\u011b inteligentn\u00edm \u017eiv\u00fdm tvorem. Na\u0161e klec antropomorfismu n\u00e1m v\u0161ak nedovolila, abychom jeho schopnosti dok\u00e1zali ocenit.<\/p>\n Ale Wilhelmu von Ostenovi to bylo nakonec stejn\u011b jedno. Frenolog a mystik, kter\u00fd se u\u017e d\u0159\u00edv ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b pokou\u0161el nau\u010dit po\u010d\u00edtat ko\u010dku nebo medv\u011bda, v\u011b\u0159il sv\u00e9mu koni natolik, \u017ee za p\u0159edstaven\u00ed nikdy ani necht\u011bl pen\u00edze. Kdy\u017e tajemstv\u00ed Hansova \u00fasp\u011bchu vy\u0161lo najevo, m\u011bl pocit, \u017ee ho podrazil jeho posledn\u00ed kamar\u00e1d. Za p\u00e1r let se utr\u00e1pil \u017ealem k smrti.<\/p>\n Text vy\u0161el ve v\u00e1gus\u00ed ro\u010dence 2014 na t\u00e9ma Dostihy a s\u00e1zky<\/a>.<\/em><\/p>\n![\"\"](\"http:\/\/www.vagus.cz\/wp-content\/kono-clovek.jpg\" "\\"kono-clovek\\"")
<\/a><\/p>\n