Tohle se prostě nedá nezveřejnit. Na červnovém koncertě Sporto v Crossu oznámil Bonus novinu, že chystá sólový projekt. A vzápětí poslal všechny do kolen trackem Zlá doba. To ale ještě pořád není nic proti tomu, jak minulý týden na 007 oslavil své životní jubileum. Takže strejda Bourek, pantáta Aran, recyklovaný podklad a nejvtipnější český beef tohoto roku. A to je prý teprve začátek.
Sekta pro žebráci
Nejradši bych vám to tady všecko přezpíval. Naštěstí to ale nebude třeba, protože si to můžete stáhnout. Na desáté výročí Napsteru vydali Sporto novou desku More (čti po cikánsku móre). Je to v češtině, je to nářez a je tam všechno.
Bourkovy texty navazují někde tam, kde na cestě rezavou škůdkou z Kostelce do Prahy před čtyřmi lety skončili kultovní Ememvoodoopöká. Skrývá se v nich svobodně zvolený osud životního outsidera (Pro dealery ze Synkáče jsem jen gadžo madafaka / Pro báby z baráku jsem smrad, co se mu nechce makat), navždy nesmazatelné stigma vidláků z vesnice, kde není ani asfalt (Jsem doma v herně u náměstí / Jsem inventář, mám kód na zápěstí) i tvrdá hlava a drzé čelo (Smějem se tomu, co prej je revoluční / Slabý a raněný, na ty se neútočí).
Výsměch hudební revoluci. Tady jsou Sporto spojený státy, kde platí úplně jiné zákony. Sporto zrušili svůj profil na myspace a novou desku dali zase volně ke stažení na své webové stránky. Hudební průmysl bičují s takovou silou, že občas vyseknou i kus masa (Mám chorej mozek, mám temný vize / A vidím věci, co nechceš slyšet / Příští rok vydáváš nový CD / Bude to best of výběr na CD-RW). CD-RW je po smrti, More vychází na bílém vinylu, který je věčný.
Kurnik, zase kreslený videoklip. Ale to je jenom pro ilustraci. A vůbec. Nejbližší koncert je ve čtvrtek 18. června v holešovickém Crossu. A čirou náhodou je to taky zadarmo.
It’s them, it’s them, it’s them!
Anticon je něco jako sekta. Why?, Sole, Alias, Doseone, Jel, Odd Nosdam, Pedestrian a další jsou na scéně už deset let, během kterých dokázali vytvořit ze své tvorby svébytný hudební žánr. V kolektivu vládne komunismus a všichni zmínění exoti vlastní label společně. I když příhodnější by možná bylo popsat jejich vztahy jako hodně zvrhlou swingers party. Každý nahrává s každým a všestranná spolupráce plodí zajímavé potomky. Díky křížení různých genů je přitom počet parchantů minimální a vždycky z toho vypadne nějaká zajímavá věc.
Tak třeba Themselves. Doseone a Jel byli u všeho už na začátku, vydali tři desky, založili Subtle a zahráli si s německými The Notwist v projektu 13 & God. Nový mixtape theFREEhoudini sice vychází zaštítěno autorstvím Themselves, ale najdeme na něm prakticky celý gang anticon. theFREEhoudini je hlavně deska pro fanoušky, aby věděli, že Anticon je pořád tady. Takovým nevadí, že Pedestrian rapuje úplně mimo rytmus a Doseone už zase prská rýmy s takovou kadencí, že pro porozumění jeho textům potřebujete titulky. Pánové z Anticonu stejně disponují něčím jiným, než co se dá označit jako klasický flow. Toto je ozajstný abstraktní hiphop, chápeš?
A samozřejmě to zase visí na webu zadarmo, tentokrát na stránkách Anticon. Ale jen 90 dní.
Vítejte v pakultuře!
O mně se pro změnu mnozí domnívají, že jsem velký fanda abstraktního hiphopu a dalších obskurních hudebních žánrů. A mají naprostou pravdu. A protože umývat prdel umí každý včetně jazzových muzikantů a knjaze Miloše, rozhodl jsem se obohatit naši pakulturní rubriku i o nějaký ten pozitivní příspěvek.
Málokterý hiphopový umělec naplňuje představu váguse tak dokonale jako Tim Fite. Týpek z Brooklynu, který vypadá jako poštovní úředník po celodenní šichtě za přepážkou, mixuje hiphop s country a vydává desky ve zběsilém tempu jednu za rok. A co je úplně nejlepší: dává je zadarmo ke stažení na svých stránkách.
V hmatatelné podobě vydává Tim své nosiče na labelu ANTI- společně s takovými jmény jako Blackalicious, Busdriver nebo Sage Francis, ale i Tom Waits a Nick Cave. Na posledním LP Over the Counter Culture (kdo tohle dokáže nejlíp přeložit?) z roku 2006 semlel Kanyeho Westa do fašírky, potom se vytasil se dvěma speciálními halloweenskými alby It’s Only Ketchup (2007) a Ding Dong Ditch (2008) a letos přichází s valentýnskou deskou Change of Heart.
Místo rapování tentokrát Tim Fite řeže do kytary, zpívá teskné písně o lásce a do toho smutně koulí svýma psíma očima, což mu jde ze všeho úplně nejlíp. A protože člověk nemá šířit strach, ale lásku, valentýnský speciál visí na Timově webu na rozdíl od těch dušičkových permanentně. Say hello!