VÁGUS.CZ

Do proslulé znojemské nádražky přicházíme posvačit. „Žraločí matka zaútočí v dvacet jedna dvacet!“ sděluje velká plochá televize a dramatická hudba v podkresu hezky kontrastuje s nevzrušenou atmosférou v lokále. Kromě nás se tam nachází pouze štamgast na baru a staří trampové.* Zatímco novácká upoutávka se přelívá do filmového trháku, objednáváme si hranolky a hemenex. Vrchní je milá a přijímá nevšední objednávku bez hnutí brvou. Její mužský protějšek se bohorovně rozvaluje u výčepu a občas natočí pivo. Podává se zde obstojný Hostan. V nádražce se respektuje protikuřácký zákon, záclony a zdi jsou ale ještě nasáklé nikotinovou žlutí a odérem. Absence popelníků a kuřáků působí podivně nepatřičně, asi jako kdyby se hostinský rozhodl vysvléknout.

(more…)

V Horní Lidči nádražka je. Hned naproti nádraží, s vývěsním štítem Radegast, teplou kuchyní a otevíračkou od devíti do devíti. Moje zdroje však tvrdily, že o sobotách mívá zavřeno. A bohužel měly pravdu. Já vám teď ale prozradím, co máte udělat, abyste si i na jižním Valašsku dokázali užít hezkou sobotu.

(more…)

Zahrajeme si takový myšlenkový experiment: Co uděláte, když vám přímo před očima ujede jediný ranní bus do Kólikkótu? Rozběhnete se za ním, abyste měli pocit, že jste pro věc udělali skutečně všechno? Začnete nadávat, abyste ulevili své frustraci z toho, že budete muset sedm a půl hodiny čekat na další? Postavíte se na krajnici a s útrpným výrazem začnete stopovat? Nebo se prostě seberete a půjdete na snídani do nádražky? A bude to nádražka autobusová, nebo vlaková?

(more…)

Maisúrské nádražce dnes evidentně nejde karta. Dósa není, vadá není, idlí není. Raději tedy volíme strategický ústup do nedalekého železničního muzea. Je nejvyšší čas: pokladník se hroutí na pult a schovává hlavu v dlaních. Jeho kolega zatím zatarasil vchod do nádražky reklamním poutačem a k tomu na celém nádraží vypnuli internet. Apokalypsa visí ve vzduchu.

(more…)