VÁGUS.CZ

Kam zmizel vždy ulízaný hrdina našich dětských snů? He? Pravda je nelítostná. Emigroval do Západního Německa a začal si říkat Andreas Dorau. Zůstala mu nezaměnitelná vizáž, jeho foglarovské ideály však sežraly syntetické drogy, blondýny s culíky a krutě rychlý pop. Dnes je již za zenitem své slávy, ale ve svém nejlepším období byl v rámci projektu Die Doraus & Die Marinas neodolatelný. Abyste se stali hvězdami německé nové vlny, stačilo navléci bílé kvádro, namalovat obličej na zeleno, nebo se třeba válet na obří bibli. No, posuďte sami…

(more…)

Teotihuacán znamená v nahuatlu „místo, kde se zrodili bohové“, a tak bylo příhodné, aby se premiéra Bráníku v Mexiku odehrála zrovna zde, za přítomnosti božstev.

(more…)

Máme za sebou nejen Den republiky, ale i premiéru prvního letošního bollywoodského trháku. Agnipath. Ani ne tak remake, jako spíš pocta původnímu filmu z roku 1990. Šli jsme na noční projekci, protože ostatní lístky už byly vyprodané, čekali jsme půl hodiny ve frontě a vyšlo na nás místo jen v první řadě. Ale už po deseti minutách jsem si říkal, ty vole, tohle je masakr.

(more…)

Politický plakát je svébytný umělecký žánr, se kterým se u nás dnes setkáte tak možná na předvolebních billboardech Balbínovců. To v Indii, to je jiný čajíček. Třeba v Dillí na Néhrúově univerzitě (Jawaharlal Nehru University, JNU) jsou plakáty s politickou tematikou nejen angažovaným uměním, ale také prakticky jediným navigačním systémem, neboť pokrývají většinu budov od sklepa až po půdu. Proto jsem usoudil, že si zaslouží vlastní fotoseriál. V úvodním díle si nejprve obhlédneme terén a podíváme se, kde se vlastně nacházíme. Také si představíme hlavní studentské organizace, aby se vám v plakátech lépe orientovalo. Je to totiž podobný mrdník jako samotná indická politická scéna.

(more…)

Když zadáme do Googlu „Černý Kříž“, jako čtvrtý odkaz nám vyskočí stránky Anarchistického Černého kříže. Zde se můžeme informovat například o tom, co se v poslední době nosí na demonstrace nebo jak se chovat u výslechu. Naštěstí se všechny ostatní odkazy zabývají tím správným Černým Křížem. Čili nádražím, které se v roce 1910 stalo druhým nejzapadlejším železničním uzlem v Česku. Les, les, nádraží, dva baráky a samozřejmě nádražka, kvůli které píšu ten zbytečný úvod.

(more…)

… víte co. A věděli to už v roce 1928 na Letné.

(more…)

Studentky Filosofické fakulty Univerzity Karlovy jsou děvčata křehká a něžná. A jako láskyplná stvoření nemají k vyznání těch nejhlubších citů a pocitů nikdy daleko.

(more…)

Pod stromečkem mi letos přistála kniha s velkým Gagarinem na obálce. Už to je samo o sobě důvodem k radosti. Po otevření publikace „Syn Ruska“, vydané ke dvacátému výročí prvního letu do vesmíru, se pak na mě vyvalila extrémní porce sovětského kosmického kýče. A to je, jak každý ví, ten nejvybranější výtvarný styl na světě.

(more…)

Nejlepší nápady vznikají v hospodě. To jsme takhle jednou vyrazili na letní výlet bez přesného cíle a skončili v Kralupech nad Vltavou. V tamní nádražní restauraci, která je klenotem svého druhu, jsme vymysleli taškařici, jež vstoupila do dějin jako #SNMnádražka — večírek spočívající v objíždění nádražních restaurací a poctivém popíjení.

(more…)

Stará bollywoodská moudrost praví: “I když ve vašem filmu budou hrát Šáh Rukh Chán i Amitábh Baččan, nikdy si nemůžete být jisti, kolik vám na něj přijde diváků. Ale když v něm bude zpívat Latá Mangéškar, bude to zaručený trhák.” Ano, řeč je o ženě, která od 40. do 80. let tvořila stálý inventář titulků hindských filmů a v letech 1974-1991 i Guinnessovy knihy rekordů za největší počet nazpívaných písní.

(more…)