Politický plakát je svébytný umělecký žánr, se kterým se u nás dnes setkáte tak možná na předvolebních billboardech Balbínovců. To v Indii, to je jiný čajíček. Třeba v Dillí na Néhrúově univerzitě (Jawaharlal Nehru University, JNU) jsou plakáty s politickou tematikou nejen angažovaným uměním, ale také prakticky jediným navigačním systémem, neboť pokrývají většinu budov od sklepa až po půdu. Proto jsem usoudil, že si zaslouží vlastní fotoseriál. V úvodním díle si nejprve obhlédneme terén a podíváme se, kde se vlastně nacházíme. Také si představíme hlavní studentské organizace, aby se vám v plakátech lépe orientovalo. Je to totiž podobný mrdník jako samotná indická politická scéna.
Akhil bháratíja vidjárthí parišad (ABVP)
Pravděpodobně největší studentská organizace v Indii je propojená s opoziční hinduistickou BJP. Na levicové JNU však hraje druhé housle. Zajímavé je, že někteří z mých kamarádů, kteří jinak volí BJP, podporují na univerzitě levicové strany.
National Student’s Union Of India (NSUI)
Studentská odnož vládnoucího Indického národního kongresu. Na JNU je však také spíše okrajová.
All India Students Federation (AISF)
“Zde nemohu šetřit na čase, to jak nepochopíte, tak nepochopíte nic,” Řekl by v tomto místě výkladu Jan Vodňanský. Takže: v Indii byla původně jen jedna komunistická strana – CPI. Její studentská buňka byla založena už v roce 1936 jako první studentská organizace v Indii. Dnes však obě sdružení spíš jen přicmrndávají úspěšnějším kolegům.
Students’ Federation of India (SFI)
V roce 1964 se však od CPI odštěpilo křídlo věrné marxistickým tradicím – CPI(M). Postupně nabylo většího významu, v Západním Bengálsku a v Kérale dlouho vládli.
All India Students’ Association (AISA)
No a od CPI(M) se na konci šedesátých let odštěpilo ještě radikální marxisticko-leninské křídlo hájící ozbrojený boj a v roce 1969 se pojmenovalo CPI(ML). Mnozí její sympatizanti se brzy přidali k nakšalitům, tedy maoistickým partyzánským bojůvkám, které dodnes řádí ve východní Indii (jistě znáte z denního tisku či písně od ADF). Nutno však podotknout, že všechny tři komunistické skupiny na JNU často postupují společně.
Democratic Students’ Union (DSU)
asi jako jediná nemá vazby na žádnou politickou stranu. Ale její sympatie jsou celkem jasné: na webu najdete vyobrazeného nejen Karla s Bedřichem, ale i Lenina, Stalina a předsedu Maa. Podporuje nakšality a často vystupuje v opozici proti výše zmíněným třem organizacím.
popisky k obrázkům se zobrazují dole v lightboxech
Pokračování příště…
Moc pěkná sonda do indické politické scény… Taky pro mě nebylo úplně snadný se zorientovat. Hlavně mě baví představa toho, že by to měla být největší demokracie na světě. Kravina! Když už pominu to, že tam stát nemá v reálu prakticky žádnou moc (teď mluvím o státě jako takovém, ne o policii nebo armádě, které mají v některých oblastech naopak moc absolutní, nicméně vládou nekontrolovanou), pořád tam zůstává tenhle guláš, ve kterém se normální volič prostě nemůže zodpovědně orientovat (zase pominu poměrně značnou část z nich, kteří jsou negramotní a ani si ty plakáty nepřečtou). Předvolební kampaně se potom zúží na snůšku populistických prohlášení, nejrůznějších propagandistických akcí a praní špinavého prádla v bulváru (včetně Times of India). Nejhorší je, že se měsíc po spočítání hlasů zase někdo rozhodne držet hladovku, protože je nespokojen s tím, že 5 z 10 vládních představitelů nosí brýle, a samotný průběh voleb najednou vůbec nikoho nezajímá… Smutné…
Každopádně – jak se ti tam daří? Já už jsem od konce října zpátky ve vlasti, ale nejradši bych tam jela zpátky. I když tam člověk vidí spoustu věcí, které se mu nelíbí, stejně tu zemi musí mít rád… Navíc je to často pohled do zrcadla…
No ony ty předvolební kampaně v Česku nejsou o moc lepší. Ve výsledku jsou to taky jenom populistické kecy, které voliči ochotně žerou. Vem si, že posledně to snad většina prvovoličů hodila straně, která jde proti všem jejich zájmům…