Mluvící kůň jako svědomí civilizace

Přiznal jsem, že naši Hvajninimové, kterým říkáme koně, jsou našimi nejušlechtilejšími a nejspanilejšími tvory; že vynikají silou a mrštností, a náležejí-li k urozeným lidem a sedlají se na cesty a dostihy nebo zapřahají do kočárů, zachází se s nimi velmi šetrně a opatrně tak dlouho, až ochoří nebo se zchvátí; pak se z nich stáhne kůže, a stojí-li za něco, prodá se, a jejich trup se dá sežrat psům a dravým ptákům.
— Jonathan Swift: Gulliverovy cesty (přel. Aloys Skoumal), Praha 1963, str. 200

Continue reading “Mluvící kůň jako svědomí civilizace”

Kulometem na velkou trefu

aneb Fotografie jako sázka

Nikdy jsem nesázel, hazardní hry nehrál a nevyplnil ani jediný tiket Sportky. Na dostizích v Chuchli jsem v životě nebyl. Ba ani proherní automaty nebyly s to mě zaujmout. Kritický realismus, který je mi vlastní a jenž bývá mylně pokládán za pesimismus, mi většinou nedovoloval vytvářet si jakékoli naděje ohledně čehokoli. Bez naděje prý nejde žít. To je velice rozšířený omyl. Bez naděje žít lze, není to vysloveně příjemné, avšak je to rozumné. Je totiž mnohem výhodnější žádnou naději nemít, než se posléze vyrovnávat s frustrací z jejího nesplnění. Sázet ovšem bez naděje a jisté míry optimismu vskutku nelze.

Continue reading “Kulometem na velkou trefu”

Vítězové bez výhry

Přišlo vám někdy nespravedlivé, že koně, kteří se na dostizích nejvíc nadřou, dostávají jen směšné odměny? Zdaleka v tom nejsou sami. Startovní čísla, katalogy, společenský oděv, nervozita, poslední přípravy a soustředění závodníků… tedy soutěžících. I když je atmosféra podobná, nenechte se zmást. Vágus zamířil na klavírní soutěž.

Continue reading “Vítězové bez výhry”

Kdyby koně měli ruce…

Na přelomu 19. a 20. století šílí celé Německo po koni jménem Chytrý Hans. Arabský hřebec dovezený z Ruska dokáže za kus mrkve vypočítat jakýkoli matematický příklad. Lidé jsou nadšení: Tak přece! Ti krásní a ušlechtilí tvorové jsou nadáni i rozumem! Není ostatně divu. Je to teprve pár let, co Charles Darwin definitivně prokázal, že člověk povstal z opice, a tak je teď v módě hledat u každého zvířete náznak lidské inteligence. A Chytrý Hans poklepáváním kopýtek nejen hravě sčítá a odečítá, ale na rozdíl od většiny diváků i umocňuje a odmocňuje. Geniálního koně postupně zkoumá třináct vědců a všichni odcházejí se stejným šokujícím výsledkem: Hansův majitel, Wilhelm Von Osten, skutečně naučil svého koně počítat.

Continue reading “Kdyby koně měli ruce…”

Sype prý i Váňa

aneb Co je dobré pro koně, je dobré i pro člověka

Dostihový sport je sport velmi tvrdý a točí se v něm nemalé peníze, to znamená, že i koníky je třeba udržovat ve formě. Kromě mnoha jiných podpůrných prostředků dostávají tito ušlechtilí tvorové také komplexní kloubní výživu – stejně jako jejich sportující lidské protějšky. Otázka zní: pro koho byla tato výživa vlastně vyvinuta?

Continue reading “Sype prý i Váňa”

Jak jsem budoval kapitalismus na 40 polích

Osud a rozvodová strategie mých rodičů mi dopřály celkem tři mladší sourozence, se kterými jsem mohl hrát hry, v nichž šlo vítězit a jinak dominovat. Kromě hraní her, ve kterých jsem stvrzoval svoje ambice nejstaršího a prvorozeného, jsem koukal na zprávy, po odposlechu rodičů miloval pravicové politiky, velebil volný trh a špekuloval, na čem by se dalo vydělat. „Na ekonomii s ním,“ říkal jeden pán na sídlišti, kde jsme bydleli, poté co jsem ve dvanácti letech vyřkl další geniální nápad na zbohatnutí.

Continue reading “Jak jsem budoval kapitalismus na 40 polích”

Koně, kuřata a život bez kontroly

Neděle odpoledne, závodiště Sha Tin, Hong Kong. Proceed to the sizzling wok counter, navádí mě velký nápis vyvedený v kombinaci angličtiny a kantonštiny. Jeden z mnoha stovek pokynů, podle kterých se místní obyvatelé každodenně posunují v davu a udržují pořádek a zenovou harmonii. Řadím se tedy taky do fronty a čekám na čínské grilované kuře a japonské pivo. Je potřeba se zásobit vším potřebným pro příjemně strávený dostihový den. Tak se alespoň téhle zábavě říkává v propagačních letácích a manických výlevech z lóže komentátorů. Jde samozřejmě o chlast a dostatek smaženého jídla. Cílem je nejspíš potenciálního gamblera macerovat v požitcích a dostat ho do bujaré nálady, ve které se začne rychle zbavovat peněz. Když jsme u toho, měli bychom si hned ze začátku vyjasnit základní princip – milovníci zvířat a sportu patří do psího útulku nebo na tenisový kurt, tady jde jen o bohapusté, společnost rozkládající, naprosto iracionální a nezodpovědné utrácení peněz. Nese to s sebou i několik přínosných věcí, ale o nich až později.

Continue reading “Koně, kuřata a život bez kontroly”

Dostihy a sázky!

Chtěla jsem začít velkolepými slovy, nápaditými metaforami a vymazlenými metavtipy. Přišlo mi to ale nakonec úplně zbytečné, proto přejděme rovnou k věci. Vágus.cz vydal tištěnou ročenku! (Vysvětlení pro mladší a alternativnější ročníky – to je něco jako zin.) Nejde o výběr toho nejlepšího z tohohle blogu, ale o 15 zcela nových, původních textů (plus jeden převzatý), které spojuje jedno téma – dostihy a sázky.

Continue reading “Dostihy a sázky!”