Akce týdne
SUPERHRDINKY BEZ DOMOVA
5. 8., Bajkazyl náplavka, 16:00
Řekněme si to na rovinu, život je těžký, seznam first world problems narůstá každým dnem a na obzoru není žádná naděje, že bychom se s nimi v nejbližší době dokázali vypořádat. Jistě nejen já se tak čím dál častěji upínám k tomu jedinému, co nám zbývá – k superhrdinům! Ale nějak je v naší společnosti nenacházím. Většina novinářské obce sice působí, jako že se narodila na jiné planetě, ale schopností moc nepobrala, natož těch super. Čeští vědci musí bojovat o granty a body v jakémsi záhadném systému, takže jim nezbývá čas na vypěstování jakéhokoliv zvířátka, které by vás náhodou pokousalo a nakazilo zázračnými schopnostmi. A bohatí zachránci? Nu představa, že třeba takový Karel Janeček tráví noci poletováním v přiléhavém kostýmu, je daleko za hranicí i těch nejhorších nočních můr…
Broumov: Esence sudetské melancholie
„Tady vubec nic neni! Tady ty vole neni ani Kaufland!“ Skupina Romáků hodnotí Broumov nesmlouvavě. Těžko říct, jestli přijeli navštívit příbuzné, nebo sem byli odsunuti z nějakého lukrativního centra. Zapomenutější kraj než Broumovsko vskutku aby pohledal, esence sudetské melancholie na každém kroku. Je tu všechno – od barokních kaplí a klášterů, po chátrající továrny a vily jejich někdejších německých majitelů. A ta krajina! Až srdce zabolí, ach. Ale krásou se těžko uživíte…
U Welzla, Zábřeh na Moravě: Radost přerušit
„A víte co? Já si to nechám ujet,“ láme se má cestovní morálka nad půllitrem točeného pšeničného Primátora. „Když mě pustíte k zásuvce a dáte mi heslo na WiFi, tak ani nemám kam spěchat,“ snažím se skrýt nastupující alkoholismus za pracovní povinnosti. Ale pan výčepní ví. „No to je správný přístup! Do Prahy to stejně jezdí co půl hodiny,“ kvituje mé rozhodnutí a div si nemne ruce jako sedlák Krkovička. „Takže si dáte ještě jedno?“
Continue reading “U Welzla, Zábřeh na Moravě: Radost přerušit”
Poznej svoje město 43: Jánošík skáče dál
Brandejsův obchodní dům na rohu Provaznické a Havířské jste v minulém kole poznali tři. Nejrychleji Karel, takže sádrový Jánošík už visí v redakci A2. Náš obvyklý výherce, tedy Veličenstvo, se tentokráte umístil až na místě třetím. A možná právě proto nám v tomto kole posílá svou pomstu.
Jablonné v Podještědí: Zlatí Simíci
„Jak dlouho byla tahle hospoda zavřená?“ ptám se vedoucí nové nádražky v Jablonném, kam jsem, stejně jako před pěti lety, přijel na kole. „Asi tři roky. Před měsícem jsme otvírali. Ale ještě je tady hodně práce,“ odpovídá unaveným hlasem. Příběhu s otevřeným koncem nasvědčuje i provozní doba vyvedená barvou na prosklených dveřích: 10:00 – ?
Ideamakeři, inovátoři a jiní spasitelé
Náš hejt začal klíčit už před dávnými lety, kdy jsme s Betlou poprvé vkročili do pražského HUBu, nic zlého netušíce. Na pódiu nějaký nerd vykřikoval své vize o robotických vychovatelkách pro děti a znudění freelanceři se zatím cpali organickými jednohubkami, bylo to k popukání. Nejlepším bodem programu se pro nás ale stala nástěnka u vchodu. Ve vkusně vybledlých odstínech na ní byli vyvedeni štamgasti tohohle trendovního kanclu spolu s mystickými popisy jejich džobů.
Ottignies: Grilovačka na dvanáctce
Nádražky se obvykle snažím objevovat tzv. za pochodu a soudím, že je to mimo jiné nejpoctivější metodika. Okolnosti dané pobytem v Belgii mě ovšem nutí zkoušet i jiné cesty. Jinak bych zřejmě neměl o čem psát, neboť reálné průzkumnictví v terénu se příliš neosvědčilo. Čarovné formule „buffet de la gare“ či „stationscafé“ v kombinaci s gůglem ovšem fungují až překvapivě dobře, a tak můžeme přítomnost nádražek sledovat též na internetu. Jen díky tomu jsem nyní objevil řadu lokalit, které by měly oplývat luxusem nádražní restaurace.