„Nágpur. Čím víc na jih, tím větší vedro. A tím větší kokoti,“ stojí v mých deníkových záznamech z listopadu 2008. Do hlavního města citrusů, hinduistického extremismu a dalitského buddhismu se vracím po devíti letech a jedenácti měsících.
Hue: Císařovy nové brýle
Od dob, kdy se tady ještě žvejkal croissant, neprošla železniční doprava ve Vietnamu na rozdíl od této země pražádnou revolucí – tedy pokud nepočítáme instalaci LCD obrazovek do vagonů třídy s měkkými sedadly, instalaci těchto měkkých sedadel a instalaci klimatizace (která je v celé jihovýchodní Asii všudypřítomná a nastavená na osvěžujících deset stupňů). A tak po jedné trati dojedete ze Saigonu do Hanoje Expresem sjednocení za krásných 30 hodin.
Ústí nad Labem západ: Hledání ztraceného času
Vyjet si na říjnový výlet na severočeskou Komáří Vížku by se mohlo zdát všední, navíc se na přímé trase vyskytuje pramálo nádražek (všechna čest výjimce Bohušovic nad Ohří ctící duch okolních fabrik). Přesto se maloměsto Krupka, v kterém leží lanovka na onen vrch, rozhodlo vzdorovat. Vzdor vypadal tak, že lanovka byla toho dne zavřená; nanopivovar, muzeum, hrad i hospoda také. Soukromá akce s DJ Milanem na hradě, jinde uzavřená společnost, o kus dál technické důvody. Nebylo souzeno. Spoj do Ústí naštěstí fungoval a má paměť také. Díky tomu jsem hned věděl, že bude záhodno vystoupit o zastávku dříve, na nádraží Ústí nad Labem západ, kde se nachází jediná zdejší nádražka hodná přívlastku první kategorie (tedy v objektu nádraží).
Continue reading “Ústí nad Labem západ: Hledání ztraceného času”