Nausea naučila Dalibora housti
.JPG)
Očekáváte návštěvu? Těšíte se? Nakoupíte? A pak to přijde. Nemáte nádobí. Jen jeden hrnec a jeden hrnek. A jednu vidličku, jeden nůž a jednu lžíci. Výbava pro plánované gastronomické hrátky zcela nedostačující. Je státní svátek a všude mají zavřeno, není možné získat ani papírový tácek. Ale vy se tak lehce nevzdáte.
Chemnitzské pamětihodnosti, část 1.
„Prosím Vás, jak se nejrychleji dostanu na nádraží?“ „Na nádraží? To musíte…počkejte…tudy vlevo a podél kolejí, dokud nenarazíte na most, abyste ty koleje mohla přejít.“ „A neměl by tu někde být podchod?“ „No…vlastně ano…ale nechoďtě tam… Víte, oni mu místní říkají…“ Paní, které jsem se zeptala na cestu, se ke mně spiklenecky nakloní a zašeptá: „…Bacillenröhre! A neříkají mu tak pro nic za nic!“
Kanální ulice (Kanalstrasse) se nachází v Chemnitzu, bývalém Karl-Marx Stadtu. Leží půl hodiny chůze od hlavy Karla Marxe a je dlouhá asi tak čtyřista kroků. Vyznačuje se zejména vysokým počtem vybydlených domů a občas v ní lze zahlédnout malá, blíže neurčená (pro mou krátkozrakost) zvířatka nápadně hlodavcovitého tvaru. Většina lidí v Chemnitzu neví, kde Kanalstrasse leží. Ale například kolega radiolog to ví. Když zjistil, že tam bydlím, zvedl obočí a bezelstně se otázal: „A tam jsou i nějaké domy, ve kterých se bydlet dá?“
Kdy už tam budem? Obligátní otázka účastníků naší zimní výpravy. Brzy, vzdušnou čarou je to už jen pár kiláků! Jenže jak už to tak bývá, cesty vzdušnou čarou jsou nedosažitelný ideál a cesty skutečné jsou mnohem delší. Svíjí se klikatými a hlubokými stržemi, jsou zaváty hlubokými závějemi a nekončí ve vzdušných zámcích, ale v nádražních restauracích, tentokrát v Úštěku.