replica rolex watches tudor replica

Mosty u Jablunkova: salaš na konci světa

Jablunkovsko je pro většinu Čechů (neprávem) koncem světa, ale to neznamená, že by tam byla nouze o kvalitní nádražky – právě naopak. Mosty u Jablunkova jsou poslední zastávkou před slovenskou hranicí. Je to milá a spořádaná vesnice a vhodné východisko turistických tras (doporučuji třeba krátký výšlap na chatu Gírová, kde servírují i legendární slezské pitíčko vařonku). Poblíž nádraží se nacházejí i další dvě hospody, místní infocentrum nebo cukrárna, ale nejspíš to nebude třeba, protože většinu potřeb cestujících spolehlivě pokryje Hospůdka na kolejích přímo v nádražní budově.

Continue reading “Mosty u Jablunkova: salaš na konci světa”

Gaeta: I tam, kde koleje nevedou, se může vést nádražce

Při každé návštěvě Itálie narůstá mé přesvědčení, že perfektní nádražku v téhle zemi nemá smysl hledat – stačí prostě vystoupit na jakémkoliv nádraží a zamířit si to do nádražní haly. Tam se rozhlídnout a najít dveře, které vedou přímo do prostor multifunkční nádražky. V ní trafika volně přechází v bufet, espresso i pivní bar (a bohužel i v herny s proherními automaty).

Continue reading “Gaeta: I tam, kde koleje nevedou, se může vést nádražce”

Ústí nad Labem západ: Nejstarší česká nádražka je zpět!

Ode dneška můžete opět navštívit nádražní restauraci ve stanici Ústí nad Labem-západ. Na čepu je tankový Dědek (Březňák 11), nealkoholické limonády, radlery a cider. Protože podnik otevřel teprve dnes, ještě se nevaří. Kvalitní káva je též „v procesu“. Jedná se o rodinný podnik a jeho šéf má Březňáka rád podobně jako kávu, takže je nač se těšit.

Continue reading “Ústí nad Labem západ: Nejstarší česká nádražka je zpět!”

Кафе – nádražky bez kolejí v srdci Haliče

Před válkou jsem velmi rád přinášel na tenhle web recenze ukrajinských nádražek. Tehdy jsem však byl pouze v Zakarpatí. Dál jsem se dostal až v roce 2023 – jednak proto, že jsem konečně měl aspoň nějaké peníze na to vyjet dál a na delší dobu, stejně jako proto, že už mi ukrajinština (kterou jsem se začal učit v listopadu 2021, po návratu z Mukačeva a recenzi místní nádražky) přešla v rámci učení se přes Duolingo do krve.

Continue reading “Кафе – nádražky bez kolejí v srdci Haliče”

Tatranské potulky nádražkové – 5. díl: Starý Smokovec

Starý Smokovec je kráľovská stanica TEŽky. Stretávajú sa tu vždy 3 električky a tvoria prestupný bod na všetky smery – Štrbské pleso, Tatranská Lomnica a Poprad-Tatry. Takáto priehršť prestupujúcich vytvára vysokokonkurenčné prostredie. O naše euríčka tu súperia hneď dve nádražky: Minibistro a Espresso u Katky.

Continue reading “Tatranské potulky nádražkové – 5. díl: Starý Smokovec”

Tatranské potulky nádražkové – 4. díl: Poprad-Tatry

Vystupujem v rozospatej stanici, hodinky ukazujú 2. 1. 2025, šesť hodín a trinásť minút. Nádražka 3. kategórie s lákavým názvom Pizza Gril otvára až o 9. Beriem batoh a posúvam sa k nástupištiam Tatranských elektrických železníc. Priamo pod monumentálnym reliéfom Tatier vidím Kaviareň Šálka. Pripravená obslúžiť ranné vtáčatá od 6.00. Objednávam kávu a vychutnávam si krásny východ slnka z vyvýšeného vestibulu. Výhľady hladia moje ranné zalepené oči.

Continue reading “Tatranské potulky nádražkové – 4. díl: Poprad-Tatry”

Tatranské potulky nádražkové – 2. díl: Štrbské pleso

Táto tatranská dovolenka mala jasný cieľ a to posedieť v miestnych nádražkách. Nasať atmosféru a niečo málo alkoholu takpovediac zdola. Nájsť prednosti ale i zatrateniahodné vlastnosti a vypočuť si niekoľko miestnych štamgastov. Celý život študujem i pracujem v gastre a tak vám moje pohľady možno prídu niekedy málo vágusácke. Najšťastnejší sa však cítim v podniku s atmosférou. V podniku ktorý má ducha a na nič sa nehrá. Tam prehliadam všetky pravidlá obsluhy aj etikety a len užívam moment. Je to vlastne oslobodzujúce sa na chvíľu zbaviť tejto profesnej deformácie. Nebudem zdržovať takže nazdravie!

Continue reading “Tatranské potulky nádražkové – 2. díl: Štrbské pleso”

Tatranské potulky nádražkové – 1. díl: Štrba

Táto tatranská dovolenka mala jasný cieľ a to posedieť v miestnych nádražkách. Nasať atmosféru a niečo málo alkoholu takpovediac zdola. Nájsť prednosti ale i zatrateniahodné vlastnosti a vypočuť si niekoľko miestnych štamgastov. Celý život študujem i pracujem v gastre a tak vám moje pohľady možno prídu niekedy málo vágusácke. Najšťastnejší sa však cítim v podniku s atmosférou. V podniku ktorý má ducha a na nič sa nehrá. Tam prehliadam všetky pravidlá obsluhy aj etikety a len užívam moment. Je to vlastne oslobodzujúce sa na chvíľu zbaviť tejto profesnej deformácie. Nebudem zdržovať takže nazdravie!

Continue reading “Tatranské potulky nádražkové – 1. díl: Štrba”