„Za půl hodiny nám jede bus, to je tak akorát na jedno.“
Přesně takhle začal večer, kdy nejenže jsme nejeli tím autobusem, co jel za půl hodiny, ale ani tím, co jel za další dvě.
Nový Bor: drahokam mezi střepy
Gare de l’Agha: Je libo kávu Alžír?
Vzpomínáte na speciální podnik, důvěrně nazývaný U Emy na Masarykově nádraží? Nacházela se nad dnes již rovněž zaniklou internetovou kavárnou a květinářstvím. Nápoják paní Emy čítal variace káv v řádu desítek. O tom by vám s láskou víc pověděl třeba tamní znalec, pamětník, kolega Palák. Co figurovalo v ruské kávě si nejspíš domyslíte, ale alžírskou kávu už jistě známe všichni. Navíc byste ji, tuším, našli i v takové kavárně Slavia. Nijak jsem nečekal, že se pár let od konzumace svého prvního alžíru ocitnu přímo v zemi, která tomu nápoji dala název. A název mu paradoxně dala, i když o vaječňák na jeho území nezavadíte.
Ajódhja Cantt.: pád do zapomnění
„Tady se za posledních osm let snad nezměnilo vůbec nic,“ říkám si, když přijíždíme na nádraží ve Faizábádu. Nezměnilo, kromě jedné věci. Železniční stanice se dnes oficiálně jmenuje Ajódhja Cantonment. A tahle drobná změna ukazuje, jak se za těch osm let změnila celá Indie.
Vlašim: Bytnost strojvůdce stolu
Letošní léto nepřineslo mnoho houbařských úlovků. Byl jsem smutný. Pro přípražské houbaření mi strýc Láďa doporučil výlet k jisté vesnici u Benešova. Kamarádi vyjeli už ve světle brzkého rána, já se táhl s houstičkou a lahváčem o hodinu později. V Benešově probíhal festiválek parní železnice a podobného šotoušství, ale nově otevřená nádražka byla staronově zavřená. Ale jen toho času, jak jistě čtenář ví, tak se aktuálně se těší dobrému zdraví a je v provozu. Vyrazil jsem motoráčkem směr Vlašim. Domašín, zastávka na znamení. Tato signifikace jaksi nezafungovala, pročež jsem skončil až ve Vlašimi s omluvami pana strojvůdce. A chyba v systému měla něco do sebe, protože vlašimská nádražka je vskutku příjemná záležitost.
Davle: Vedro u Remagenu
Je půlka září, místo prvních podzimních mlh se střed Evropy pere s úmorným vedrem, Řecko se pro změnu mění v jezero. A poznání, že klima je definitivně v kýblu, už dospělo i do těch nejzapadlejších koutů světa včetně nádražky v Davli, podle blízkého mostu tradičně zvané Remagen.
Praha Hostivař: skryté perly za milion
Je pátek, třicet pět ve stínu, můj batoh je o pět kilo těžší, právě jsem nakoupila techniku v nedalekém skladu. Nutně bych potřebovala odměnu za celý týden – orosenou desítku a takovou tu českou klasiku.
Děčín: Galerie problémů Sudet
„Ty jsi nejlepší cigán z Děčína, more!“ ozývá se od vedlejšího stolu, kde romská partička bezostyšně kouří cigarety a popíjí přinesený alkohol. Rádio burácí na celou hospodu a z druhé strany všechno pobaveně sledují německé vlakvedoucí, které si krátí pracovní pauzu smažákem s bramborovou kaší. Děčínská nádražka v neděli odpoledne žije jako nikdy.
Follonica: svůdně odhalené cappuccino
Přímořské toskánské letovisko Follonica leží na trati spojující historické klenoty Pisa a Řím. V létě zde ulice tepou hudbou a smíchem a dlouhé pláže zdobí těla turistů. V dubnu tu není nic.
Kde je Závišův Červený most, co je železniční most?
I Mistr Záviš se někdy utne! Přestože jej adorujeme, musíme podotknout, že v jedné věci se mýlil. Totiž pouze sdělit, že Červený most je železniční most, prostě není dost.
Continue reading “Kde je Závišův Červený most, co je železniční most?”
Divoký kapitalismus a sociální nadstavba
Polovina devadesátých let, na českou hokejovou scénu vlétl hokejový klub z Valašska a na dlouhých sedm let opanoval nejvyšší hokejovou soutěž. Vsetín ovšem kromě úspěchů na ledě přinesl do zatuchlého prostředí českého sportu i mnoho dalších elementů, které by neměly zůstat zapomenuty. Říkali tomu „sociální nadstavba“.