Lednové sobotní poledne, počasí venku je své. Vítr, sníh, ledovka a čas tak akorát na hraně, ještě do tmy něco zažít.
Protože vlaky na rozdíl od aut jezdí tento den dobře, volím vlako-výlet, ověřenou klasiku vrchním tahem přes Lichkov, do kterého se dostávám novým spojem Českých drah – Baltic express. Pak přes Dolní Lipku a Červený Potok, zasněženou krajinou směrem do Hanušovic. Dále spěšným vlakem od Jeseníku do Zábřehu na Moravě, který je poslední přestupní zastávkou cesty. Jízda se nese v duchu lehkých zpoždění, která na sebe plynule navazují a výlet tak splňuje veškeré normy kvalitně prováděného šotoušení. To potvrzuje i lehké svědění v oblasti příslušných orgánů, především když projíždíme již zmiňovanou zimní krajinou mezi Králickým Sněžníkem a Hanušovickou vrchovinou.
Ale k věci. Poslední přestupní stanice tohoto okruhu, Zábřeh na Moravě. Dle jízdního řádu má navazovat vlak za 15min. Hle, cedule avizuje zpoždění spoje EC Valašský expres o 20 min.
Návštěva nádražní hospůdky „U Welzla“ přímo v budově stanice je tak jasnou volbou. Vstupuji dovnitř a u baru v lednici čekuji bohatou nabídku pivovaru Welzl Zábřeh, dle kterého je i tato nadrážka pojmenována. Výběr lahvového piva o objemu 1litr druhem APA, IPA, světlý ležák a černé jménem Havran, včetně nabídky vlastních pivovarských limonád, musí uspokojit snad téměř každého. Na čepu je také výběr několika piv, opět z produkce místního pivovaru. Já nakonec volím točenou borůvkovou limonádu a tureckou kávu. V odpoledních hodinách se už totiž neřídím heslem „čím ses včera pokazil, dnes se naprav“.
Usedám na masivní dřevěné lavice, prohlížím dobové fotografie spojené s historií dráhy a pivovaru a užívám tepla, které je v tomto počasí příjemné. Vidím, jak při placení téměř každý dokupuje další „ostré náboje“ v podobě lahvového piva do vlaku, či jako dárek, a mám z toho zkrátka dobrý pocit. Nelze také přehlédnout roznosy jídla z jídelního lístku hotovek za rozumné ceny. Mladší kluk, který zde obsluhuje, je velice rychlý, slušný a ochotný.
Čas utíká a jako obvykle, zapomínám na místní geografikonickou specialitu, vlak EC Valašský expres zde díky své pravidelné 6minutové pauze ve vedlejší rychlíkové stanici Mohelnice totiž umí zásadně změnit čas zpoždění a já tak zjišťuji, že do příjezdu mého vlaku zbývá jen pár minut. Káva si ovšem drží přísných 85 °C (185 °F), a proto využívám nabídky přelít ji nad dřezem z hrníčku do kelímku. Evidentně asi nejsem jediný exot, který zde náhlé časoprostorové změny zpoždění takto řeší.
Loučím se s poděkováním a frčím na nástupiště, vlak akorát vjíždí do stanice. Kávu si v klidu dopíjím ve vlaku a říkám si, že ten Zábřeh je stejně fajn, tam je přestup i se zpožděním příjemnou výhodou.
Bdmtee
