Nausea naučila Dalibora housti
Na počest ukončení lovecké sezóny jsme si pro vás připravili zbrusu nová vágusí trička. S blížícími se Vánocemi se jistě budou hodit. A že nejsme škrti, jedno triko dle vlastního výběru vyhraje ten, kdo správně odpoví na naši soutěžní otázku:
Continue reading “Také se těšíte, co najdete na Vágus festu?”
V kterépak nádražce to dnes byla zabijačka? Kdopak ví?
S minulou záhadou jste mi zatím moc nepomohli. Asi se nedá nic dělat, popojedem. A zase si jednou zasoutěžíme o ceny, co říkáte?
Continue reading “Poznej svoje město 14: Zamžil se vám cvikr?”
Narvaná trička. Zlaté řetízky. Sviňsky dobrý! Hustý! Jseš pořád tak dobrej jako
tenkrát! Kokosový stromeček vlající nad volantem stříbrné mazdy. Hej, byli jsme tenkrát dobrá kapela, měli jsme to dělat dál. Puch benzínu a levných deodorantů. Tepající beat rádia v dálničním motorestu Waldenau. Pizza s eidamem a vanilkové cornetto.
Continue reading “Jejich tempo je vražedné. Abra, Abra, Abrakadabra!”
Aneb pro co zahořet následující týden.
Ceduli Klobásový ráj v Pavlicích na hlavním tahu Jihlava–Znojmo jsme nemohli nechat bez povšimnutí. Protože máme oba klasické žurnalistické vzdělání, chvástavému nápisu lákajícímu na nejlepší klobásky v zemi jsme nevěřili. Ale i kdyby pravdivý nebyl, designové provedení prodejny nás zcela okouzlilo.
Minulou Folimanku jste poznali tři, právo příštího výběru vyhrál (kdo jiný než) Zhaly. Ale to je teď vedlejší. V dnešním díle se symbolickým pořadovým číslem se nebude soutěžit, nýbrž pomáhat. Komu? No přece mně.
Smíchovská Oáza je pojem. Ověřena generacemi pivních elitářů, klasických výpitků i obyčejných cestujících si stále drží své místo v podivuhodném kraji smíchovském. Hřejivá blízkost staropramenného pivovaru a stejný mok v kríglu pak jen ilustrují, že provozák je znalý pivních mravů a ví, co se sluší. Vlastně na mě padá smutek, že na této trase necestuji vlakem o něco častěji.
Na Zócalo, mexický Staromák, se Bráník podíval spolu s traktory a mexickými kovboji. Stávkovali, že je prý málo kukuřice a nebude chléb. To nás nepřekvapilo a navíc na náměstí s výměrou šesti hektarů se pár traktorů stejně ztratí. Tak jsme se raději fotili.
„Hrabě byl tak trochu podivín…“ pronesl průvodce státním hradem Bítov, když jsme se ocitli v místnosti plné vycpaných psů. „Až si sbírku prohlédnete, sejdeme se u koček,” dodal ještě.