… a taky vapřová pečeně, anglické dnídaně a vařenéklobsy. Ano, autentickou atmosféru Balkánu můžete nasát hned na pražském hlaváku po nástupu do rychlíku EC 273 Avala směr Bělehrad.
Mostar: Češka, Polska, Jugoslavija!
Do Mostaru jsme dorazili plni zářícího světla, kterým nás nabily desítky a stovky náboženských suvenýrů v Medžugorje. V roce 1981 tu Vicka, Jakov, Mirjana, Ivanka, Marija a Ivan měli vidění panenky Marie. Církev jim to sice neuznala, přesto v malé vesničce, která sestává de facto pouze z jedné dlouhé ulice, vyrostl křesťanský Disneyland.
Magic Orient
V letě jsme byli v Medugorije (Bosna a Hercegovina) a.k.a. Magic Orient (a protože Orient je zapadný konstrukt, nevadý to, že to vubec neni řadny Orient). Ale v tento město někdo někdy viděl_a Pani Marie. A proto lidi tam chodi a jezdi jak svině. To se jmuneje pout`.
Poslastičarnica Aca, Bělehrad: Balkán naruby
„Okamžitě všichni sem!“ zaječel náhle NP na procházce večerním Bělehradem. Jeho manický záchvat tentokrát patřil výloze cukrárny v Karađorđově ulici. A když jsme se všichni podívali směrem naznačeným jeho strnulou paží, začali jsme křepčit taky.
Interiér připomínající spíš osmdesátkovou nádražku než cukrárnu. Žádný přeslazený kýčovitý nevkus, žádná hra na francouzskou kavárničku. Jen kov, zrcadla a dorty ve výloze, roztékající se pod horkým balkánským sluncem hned vedle totál oldschool mašiny na zmrzlinu a prázdného mrazicího boxu. Jak trefně poznamenala Lisa: v těch na pohled nejhnusnějších podnicích mívají nakonec to nejlepší jídlo!
Continue reading “Poslastičarnica Aca, Bělehrad: Balkán naruby”
Za císaře pána a jeho rodinu!
Lonely Planet pěje ódy na překrásnou krajinu a obsluhu, která vás napájí rakijou. Tripadvisor háže špínu na prý už tak dost špinavé a přeplněné vagóny. Pravda je, jak už to tak bývá, někde uprostřed. Na trati Sarajevo-Mostar se před válkou údajně jezdilo až 190 kilometrů za hodinu. Dnes se tu po kolejnicích houpají staré vagóny, které dostaly bosenské dráhy darem od švédského království.
Sarajevo: Bombastično bosenského betonu
„To je krása, že ještě existují nádraží, kde je zakázáno fotografovat,“ rozplývali jsme se poté, co nás dva sekuriťáci vykázali ze stanice Sarajevo. Pracovali zjevně velmi efektivně: v okamžiku našeho nuceného odchodu už v nádražní hale nikdo nebyl. Zato přilehlá hospůdka byla plná.
Love Tesla, eat shit and die
Chce se mi čůrat. A na kafe. Eurokrém! Kdy už se půjdem koupat? Je mi horko! Nebylo zbytí – jediná možnost, jak zabránit vzpouře ve vágusí redakci, byl výlet do muzea Nikoly Tesly. Nikdo ovšem nemohl tušit, že ve vile ve sluncem vypálené, indiferentní a vylidněné bělehradské čtvrti na nás čeká zážitek, jaký by nevymyslel ani Gogol s Kafkou dohromady.
Bělehrad: Klan létajících vidliček
Srbská varianta společnosti JLV se jmenuje Želturist. Jak jsme měli zjistit, název je to víc než přesný. Alespoň pokud bychom měli soudit podle nejnádražkovitější nádražky na bělehradském nádraží, kde nám srdce skoro puklo žalem.