Nausea naučila Dalibora housti
Věčná škoda, že recenzujeme jen nádražky vlakové, řekla si KZ, když vstoupila do prostor jihlavského autobusového nádraží. Původně tu měla strávit hodinu a půl čekáním přestup, kterou hodlala prospat. Lapek Bufet jí ale spánku nedopřál.
Continue reading “Autobusové nádraží Jihlava: zahrada hojnosti”
Nádražka v Amstru je. Historická, udržovaná, ukrytá v prvním patře historického nádraží Amsterdam Centraal před zraky místňáků pospíchajících do práce i turistů ženoucím se za dobrodružstvím. Dnes však nejen ukrytá, ale i zavřená pro veřejnost. „Uzavřená společnost,“ hlásí nekompromisně tabulka před vchodem.
„Ty roztrhané bankovky si schovej do Biháru, tam ti je vezmou,“ loučili se se mnou moji přátelé z Ásámu, než jsem v Guváhátí nastoupil do letadla do Patny. Hlavního města jednoho z absolutně nejchudších indických států, který je už tak moc v prdeli, že nikomu nezbývá nic jiného, než si z něj aspoň dělat neustále legraci.
Když jsem se rozplýval nad tím, jaká je v Nágpuru skvělá nádražní ubytovna a že se sem musím určitě ještě vrátit, netušil jsem, jak rychlý spád události naberou. Do metropole Vidarbhy se totiž skutečně vracím, a to hned po deseti dnech. Mám tu na odpoledne domluvenou schůzku. Je však teprve jedenáct – a kde jinde si ukrátit čekání příjemněji než v nádražce?
Před dlouhou a náročnou celodenní cestou domů jsme si chtěli trochu spočinout tak říkajíc po našem. Nádražku klasického českého typu jsme ale hledali v nádražní budově Brusel-jih marně. Budova uvnitř vypadá jak velké nákupní centrum s východem na povrch eskalátory pro cestující Eurostarem do Londýna, Thalysem do Paříže a TGV kdoví kam. Skoro jsme ztráceli naději, avšak po půl hodině bloumání křížem krážem jsme nakonec hospodu, které jsme se nestyděli říct nádražka, přeci jen našli, jen jsme museli vyjít z nákupáku/nádraží ven na světlo. Stojí přímo proti jednomu z vchodů.
Continue reading “Bruxelles Midi: arménsko-francouzská býčí pralinka”