Posted on

U Fausta, Praha Čakovice: Nádražní čajovna aneb v ráji čakovickém

O čakovické nádražce již referováno bylo. Je to ovšem už nějaký pátek. Sám jsem ji poprvé navštívil nějaké tři, čtyři roky zpátky, když jsem prováděl tzv. terénní výzkum v rámci přípravy podkladů pro bakalářku o nádražkách. Už tehdy mě pan výčepní informoval o svých budovatelských plánech, které čítaly mimo jiné i expanzi do zadních prostor, kde měla vzniknout, a teď pozor, čajovna. Tato vize světlých zítřků se záhy naplnila. A tak prostor, který o desítky let zpět okupovaly hloučky dělníků z fabriky Avie (jež se nachází naproti, přes koleje) snídající rum a pivo po vzoru Franty Sahuly, provoněl čaj a vodní dýmka. A rozlité pivo. Já to nicméně měl možnost zjistit až před několika týdny, kdy jsme se s veselou společností a domácím vaječňákem odhodlali k víkendové výpravě do bájných Čakovic.

Continue reading “U Fausta, Praha Čakovice: Nádražní čajovna aneb v ráji čakovickém”

Posted on

Stalingrad: Dlouhý jako Stalingrad

Přesněji „Město hrdinů Stalingrad“. Název se momentálně používá šest dní roce, a to v pečlivě vybraných termínech: 2. 2. – konec Bitvy o Stalingrad, 9. 5. – Den vítězství, 22. 6. – start operace Barbarossa, 23. 8. – počátek bitvy o Stalingrad, 2. 9. – Den vítězství nad Japonskem a 19. 11. – operace Uranus. I když už byla Putinovi zaslána petice o permanentním přejmenování města s více než 50 tis. podpisy, po zbytek roku stále hovoříme o Volgogradu. To jen aby bylo jasno.

Privět. Jmenuji se Eva, a jelikož už druhým rokem pobývám v hlavním městě Ruské federace, Moskvě, občas potřebuji i výpravu za něčím novým, ideálně zábavným. Tentokrát padla karta na již zmíněný Volgograd a na 4 muže z anglicky hovořících států jako doprovod.
Mimo standardní pátrání po „atrakcích“ na internetu jsem se před výpravou i vyptávala místních, co a jak v bitvách ošlehaném městě. Kromě monstrózního areálu u monumentální sochy „Matka vlast volá“ (ano, ta řvoucí, spoře oděná žena s mečem) každý dotazovaný, ze záhadného důvodu, zmínil i délku města, která údajně činí 60 km.

Continue reading “Stalingrad: Dlouhý jako Stalingrad”

Posted on

Kdo koho vlastně potřebuje?

Kdo se zajímá o autonomní centrum Klinika již nějakou dobu, kdo se nějakým způsobem angažoval, může být z nastávajícího vývoje poněkud zaskočený. Jak by ne, když najednou zjišťuje, že je na jedné lodi s magistrátními politiky nebo dokonce s Andrejem Babišem. Kdo to chce vidět černě, může si připadat, jako by mu před nosem v přímem přenosu probíhal tradiční příběh kapitalismu, který jakýkoli protest, kontra-akci či kontrakulturu dokáže pohltit a obrátit ve svůj prospěch. Jakoby se z počáteční vzpoury stal velký zábavný cirkus, kde si každý bez z obav z postihu nebo společenského znemožnění může zamávat anarchistickou vlajkou a cítit se jako rebel. Jakoby se původní antisystémový étos vytratil a squatteři byli oceňováni hlavně za to, že někde uklidili a plánovali vytvořit rodinné centrum. Propadnout tomuhle dojmu nebo se dokonce stáhnout by byla teď ale ta největší chyba.

Continue reading “Kdo koho vlastně potřebuje?”

Posted on

Station Bar, Alexandria: Jak jsem potkal Skoty

Když jsem se po Vánocích vypravil na expedici do Skotska, tajně jsem doufal, že se při putování poštěstí a ocitnu se v nádražní restauraci. Což o to, je to naděje, kterou v sobě v podstatě chovám neustále, v podstatě životní pocit, že při absolvování jakékoli trasy by se mohl přidát zázrak a já bych objevil nový drážní lokál. O Británii jsem si ale iluze nedělal a ani se nenamáhal s tzv. domácím úkolem, kde bych se nádražku snažil dopředu dohledat. A přece.

Continue reading “Station Bar, Alexandria: Jak jsem potkal Skoty”