Když jsme dávali dohromady naši knihu o nádražkách, měli jsme od začátku jasno, že předmluva musí být o tom, jak to v takové nádražní hospodě chodí. A že nám ji musí napsat Erich: majitel a výčepní nádražky v Bubenči, jinak též řezník, vzpěrač a toreador v jedné osobě. Nakonec jsme se rozhodli, že mu ušetříme práci a všechna moudra z něj vytáhneme v rozhovoru, který vám teď přinášíme celý. Pohodlně se tedy usaďte pod samovar k půllitru Podkováně a nalaďte se na atmosféru Erichovy hospůdky. Je brzy po otevíračce, takže s námi ještě nesedí Ota – nejvěrnější štamgast a poslední bubenečský bard.
Pomoci je třeba každému
S Lexou z Jako doma jsme vedly rozhovor na Jiřáku u stánku Kuchařek bez domova, asi nejviditelnější aktivitou tohoto sdružení. Povídaly jsme si o tom, jak vlastně žijí ženy bez domova, o paternalismu v českých sociálních službách, které často zapomínají naslouchat těm, kterým by měly pomáhat, i o nevyužitých prázdných domech. Ve světle událostí, kdy byl nedávno vyklizen squat určený k bydlení a uděleny absurdní tresty za jeho „obranu“, jde o čtení více než aktuální.
Café Sport, Leuven: Na nejvyšší úrovni
Trochu jsem dopředu tušil, že s nádražními restauračními zařízeními v Belgii to nebude podobná lahoda, na jakou jsem zvyklý z domovské železnice. Taky že správně – co jsem zatím spatřil a navštívil, mě příliš nezaujalo. Ani čekárny nenabídnou toho osobitého genia loci, který člověka přepadne v tuzemsku. Zářnou výjimku se mi ovšem poštěstilo navštívit v letitém městě Leuven (česky též Lovaň), kousek od Bruselu.
Poznej svoje město 38: Cibule či ledvina?
Křížení Moravské a Šumavské ulice na Vinohradech jste v minulém díle poznali čtyři. Nejrychlejší bylo jako obvykle Veličenstvo, které nám naštěstí poslalo celou sérii fotek, takže šanci na vítězství dostanete občas i vy ostatní. Tahle však není jeho.
Continue reading “Poznej svoje město 38: Cibule či ledvina?”
U Kaštanu, Hostivice: Lagé rahó, Munná Bháí!
Na rozmachu sociálních sítí mě nejvíc baví to, že si můžu každou nádražku ještě před výletem trochu proklepnout. „Pivo hrozný, jídlo hrozný, zadní sál snad nemá žádné větrání, záchody hrozné,“ stálo v hodnocení hostivické restaurace U Kaštanu. A vidíte, přesto se mi zalíbila natolik, že v ní uspořádáme vágus fest.
Continue reading “U Kaštanu, Hostivice: Lagé rahó, Munná Bháí!”
Křivák bližší než Kabát
Na sobě křivák, v srdci nenávist a směle můžeme vykročit do dalšího (kulturního) týdne…
Akce týdne
KŘEST KŘIVÁKA A ŠPINAVÉ HRY
12. 2., Café V lese, 19:00, 100,- a více
Nezávislý časáky máme rádi. Kazety máme taky rádi. A na týhle akci se křtí oboje, konkrétně novej skejtovej zin Křivák a nová nahrávka pražskýho dua Tomáš Palucha Špinavá hra (dvě kytary, drone, americana). Křivák spojuje punkovou (co se přístupu týče) muziku se skejtovou subkulturu, respektive udržuje to, co odjakživa patří k sobě. Večer dále zpestří Dirty Fences (rock’n’roll, punk, garáž), Catholic Guilt (osmdesátky, punk, hardcore) a Peleton (devadesátky, indie rock, dischord). Ne Akce, ale Party týdne.
Svoboda, zodpovědnost a čirá psychopatie
„Obecně platí, že člověk si nejlépe umí pomoci sám. V dnešní době, když si chcete vydělat třeba příležitostně, nebo získat od někoho nějakou podporu, je s tím strašné množství trápení. Ve chvíli, kdy bude nezaměstnaný soused a bude potřebovat práci, nedělá mi problém dát mu pár stovek za to, že mi poseká zahradu a oba budeme spokojeni. Dnes se ale toto nestane, protože administrativa nás od toho odradí. Uvolněme si ruce a nechme lidi, ať si pomůžou sami a sobě navzájem…..Ti, co chtějí pracovat a pracují, se budou mít dobře. Pak mohou mít více dětí, protože budou vědět, že se o ně dokáží dobře postarat… Najmout a propustit musí být snadné. Extrémně snadné…“
Modrá zahrada a Pulp Fiction, tentokráte brněnská
„Pivo! A něco rychlého k jídlu!“ vyhrkl jsem na výčepního, jenž se ukrýval pod převysokým regálem plným brambůrků. „Denní nabídku máme na tabuli,“ odtušil blonďatý hezoun a ledabyle pokynul směrem k východu.
Continue reading “Modrá zahrada a Pulp Fiction, tentokráte brněnská”
Je hnusně!
Přesně řečeno: venku je hnusně. Naštěstí s námi můžete jít do kina, na koncert i na přednášku.
Akce týdne
WHITE BLACK FILM
6. 2., Studio Béla, 20:00
Na audiovizuální eseje vás nezveme moc často, ale zrovna tahle by vás zaujmout mohla. Jejím autorem je Vladimír Turner – výtvarník, filmař a aktivista, zabývající se ve svých dílech kriticky současnou politickou a společenskou situací nejen u nás. Ve White Black zkouší zachytit problémy rasismu, post-kolonialismu, vykořisťování i jejich zobrazování. Po filmu by měla následovat diskuze se sociologem Ondřejem Lánským a radikálním sociálním pracovníkem Tomášem Malíkem.