Nausea naučila Dalibora housti
Tuhle návštěvu jsem plánoval dlouho a cyklovýlet na Říp se ukázal jako ideální příležitost. Je poslední únorová neděle, do začátku tvrdého lockdownu zbývají už jen hodiny a ačkoli cyklistická sezóna teprve začíná, možnosti k delšímu výletu se obyvatelům hlavního města povážlivě zužují. A cestou z Řípa zpátky do Prahy se nachází příjemná ves jménem Zvoleněves.
Continue reading “Zvoleněves: Vietnamská sámoška jako pilíř krizové infrastruktury”
Zoufalá doba si žádá zoufalé činy a zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Tak jsem i já v nejtvrdším lockdownu došel k tomu, že jsem si poprvé v životě upekl littí čókhá – plněné chlebové koule oblíbené v Biháru, Džárkhandu a východním Uttarpradéši, tedy absolutně nejchudších regionech Indie. A jde vskutku o jídlo chudých: suroviny vás nestojí skoro nic, ale na přípravu potřebujete trochu času. Abych si celou tuto premisu potvrdil, schválně jsem si tenhhle pokrm zkusil vyrobit pěkně po babicovsku jen z toho, co jsem našel doma. A předem všechny musím zklamat, že se tady nic nesmaží.
Continue reading “Zoufalá doba, zoufalé činy, zoufalí lidé, zoufalé věci”
Jednou na konci srpna 2020 jsme se vydali s kamarádem Smrkem vlakem do Radotína. Pod příslibem návštěvy nedalekých plaveckých aktivit jsme se otočili i v místní nádražce a po cestě zpátky jsme nemohli vynechat ani ono dobré útočiště na Smíchovském nádraží. Když jsme po adekvátním občerstvení kráčeli po schodech dolů, kamarád mě upozornil na nápis na dveřích “Hledáme číšníka/servírku” a zároveň poznamenal, že je to práce přesně pro mě, tak jsme se tomu zasmáli a šli zas dál.