Tuhle návštěvu jsem plánoval dlouho a cyklovýlet na Říp se ukázal jako ideální příležitost. Je poslední únorová neděle, do začátku tvrdého lockdownu zbývají už jen hodiny a ačkoli cyklistická sezóna teprve začíná, možnosti k delšímu výletu se obyvatelům hlavního města povážlivě zužují. A cestou z Řípa zpátky do Prahy se nachází příjemná ves jménem Zvoleněves.
Malá obec kousek od Slaného může cyklistu-sportovce může zaujmout hezkým sjezdem do údolí i následným stoupáním, cykloturista v ní zase najde spoustu krásně ošuntělých památek. Kostel s farou, zámek nebo obrovský starý cukrovar, který pravděpodobně dostal řepu i do místního erbu. Nádražka se zde však nenachází, ačkoli nádraží na trati 110 z Kralup do Loun je díky přilehlému cukrovaru poměrně rozsáhlé, a také čerstvě rekonstruované.
To, že ve Zvoleněvsi žádná nádražka není, ale ještě zas tak moc neznamená. Přímo na železničním přejezdu se totiž nachází jiné občerstvovací zařízení: kdysi zřejmě bílá, dnes značně odrbaná a zašedlá cihlová kostka. Dříve snad i vechtrovna, nyní však vietnamská samoobsluha s klasickým sortimentem smíšeného zboží. A protože restaurační zařízení stejně musejí být zavřená, proč ji provizorně za nádražku nevyhlásit?
Vietnamské večerky však v posledních měsících suplují nejen úděl nádražek. Převzaly také loňský úděl švadlenek a galanterií a staly se klíčovým prvkem krizové infrastruktury. Zatímco loni jsme všichni houfně nakupovali gumičky a tkalouny, abychom si mohli ušít roušky, letos už je společnost dál. Potřebujete nutně respirátor, ale žádný zrovna doma nemáte? Nevadí, Vietnamec na rohu ho totiž určitě má.
A nejde jen o respirátory. Vietnamské obchody a večerky se vyznačují i tím, že zpravidla mají všechno, jsou otevřené dlouho a v podstatě zachránily dostupnost služeb na českých vesnicích, protože i v těch nejmenších dírách je většinou vietnamský krámek. V pandemii se taky ukázala další důležitá věc: malé krámky na rozdíl od supermarketů nenaskladňují zboží podle toho, kolik se čeho za den prodá, ale prostě jednou za čas doplní sklady. Takže když v supermarketech došly špagety nebo konzervy, Vietnamci je pořád měli.
Jedna chytrá hlava ostatně už loni napsala, že držet rozumné zásoby základních potravin nejenže není blbost, ale v krizi dokonce i občanská povinnost, která chrání společnost před kolapsem. Nesmí se to ale samozřejmě přehánět. Příliš vysoké množství naskladněného zboží může hnát ceny nahoru, anebo taky můžete dopadnout jako já a půlku zásob indického betelu vám sežerou moli.
Krámek má otevřeno každý den od 10:00 do 19:00 a z krize tentokrát vytahuje i mě. Kupuju banán, snickersku, braníka a vincentku a řádně posilněn vyrážím vstříc první letošní stovce. Paní na mě sice ještě přes okénko mává, ale lahváč nechávám ležet na praktickém drátěném odkládacím pultíku na parapetu. Kopec k trati zrovna brousí místní omladina na koloběžkách, tak ať si taky trochu přilepší ke kapesnému.
