Nausea naučila Dalibora housti
“Dřív jsme s tátou hodně smažili. Ale od té doby, co mu vzali žlučník, se člověk doma pořádně nenají,” pravil Matouš a namočil si pakóru do tatarky. Náš příspěvek ke globální fastfoodové kultuře vlastně přišel v tu pravou chvíli. O pár dní dříve totiž indický časopis Tehelka zveřejnil svůj žebříček 15 nejnezdravějších indických jídel.
V malebném podzemním koutku budapešťského Východního nádraží neboli Keleti pályaudvár, mezi forbesy a hajzly, se nachází skvostné bifé na stojáka. Sice neláká bohatým sortimentem, zato však svým jménem přímo vyzývá všechny dobrodruhy k netradičnímu zážitku, kombinaci mezi stezkou odvahy a testem imunity. Nepijete-li každé ráno Actimel, nezkoušejte se ani přiblížit!
O mizení romantiky z nádražních prostor v duchu pokroku, jehož následkem je proměna nádraží v nákupní galerie a mizení autentických restaurační zařízení, jsme na těchto stránkách již psali. Žel pokrok nezastavíš, a tak nyní hrozí, že po nádražkách se lidskost vytratí i ze samotného srdce nádražních budov – ano, je to tak, na hajzlíkách již nebudete potkávat báby, ale roboty!
Když jsme byli malí, zaplétali jsme si do špic barevné drátky. Kdo jich měl víc, ten byl větší machr. K dokonalosti to dovedl můj kamarád Timur, který si se svého BMX 20 vyrobil časovkářský speciál s loukotěma vepředu a diskem vzadu. Že se mu pak špice zkroutily do podivných úhlů a na svůj vynález se bál nasednout, to už je druhá věc. Na tohle všechno jsem si vzpomněl, když jsem dneska čistil kazetu a do toho mi Žabák poslal tohle video. Nemám co dodat.
Ten velký úplněk mě asi taky nějak sebral. Čas na melancholii.
Mysleli jste si, že už přišlo jaro, co? Nechali jste se ukolébat prvním sluníčkem a teplotami vysoko nad nulou, že? Doufám, že včerejší sněžení vás z optimismu řádně vyléčilo. Zima je krutá a dokáže udeřit nečekaně. A to na tomhle světě existují ještě mnohem horší věci – zemětřesení, tsunami, jádro… a vy.
Dneska má být největší úplněk za posledních dvacet let. Možná se dozvíme, jestli tahle fotka je jenom otisk minulosti nebo i obraz budoucnosti… Ale pak si nestěžujte, já vás varovala!
„Tohle zní jako Thema 11, když jim vypnou ve zkušebně proud,“ napsal mi Haimi poté, co jsem mu jednou nadšeně básnila o Boduf Songs. A možná tak Boduf Songs opravdu zní. Stejně nedokážu vymyslet žádné jiné přirovnání.
Tak na tuhle větu už se mi podařilo vyvolat u Haimiho alergii. Ale když já si nemůžu pomoct, Technicolor byl prostě boží. Posuďte sami…
Mým nejoblíbenějším čtením na opruzné přednášky se stal komiks jménem DMZ. Politická satira drsná jako waterboarding.
Alois Nebel si čte ve starých jízdních řádech. Já zase objevil webový katalog firmy Sieberz. Je krásný, uklidňující a velmi barevný. Tu na vás vykoukne Smil italský, tu zase Pestrý zádušník Sasha, a celé je to prostoupeno OBŘÍM ovocem v čele s mocným Kletter Star 2000. Je k tomuhle ztělesnění zenové harmonie ještě potřeba něco dodávat…?