VÁGUS.CZ

Kapitalismus je speciální druh svinstva. Když vám někdo dá v hospodě přes držku, víte, na čem jste. Když vás u toho ale přesvědčí, že si za to tak trochu můžete sami, a navíc vám pak dá lízátko a nové ponožky, nevíte, čí jste. Když na tyhle věci přijde řeč, většina lidí si představí zpocené hutníky, které odírá z kůže zlý magnát někde v Americe 30. let. Pak se zvednou, naklušou do práce ve svých startupech a luxusních kanclech s fairtrade kávou zdarma, a nechápou, že se nenápadně stávají obětí stejného triku.

(more…)

„Zobudil som sa celý od Nutely!“ Tuhle magickou větu jsem zaslechl krátce po příchodu na zahrádku nádražní restaurace ve Slovenském Novém Mestě. Od jiného stolku ovšem vzápětí následovala další a neméně pozoruhodná sentence: „Já mam napísaný papier na psychiatriu, zajtra nastupujem. O desiatej.“

(more…)

Mýty opředený Lokobar, jedna z nejlepších nádražek ve středních Čechách, bude ve čtvrtek 27. 10. 2016 (tj. den před státním svátkem), hostit kapelu Hollywoodfun Downstairs z Nového Zélandu. Nikdo o nich nic neví, dokonce ani organizátoři. Ale jejich videa na youtube mluví za vše: bude to nářez.

(more…)

„Ty, hej! Je mi zle z vína. Preto chcem pivo. Dobrú desiatku v plechu.“

A jak zedník řekl, tak se i stalo. Výčepní mu podala chlazenou desítku Urpiner a on se jí odvděčil úsměvem plným zlatých zubů. Řemeslo má prostě zlaté dno! Okamžitě jsem si taky vybavil legendární hlášku z filmu Radikální řez (1983), kterou vyslovil zlatem se cenící Marián Labuda. Hrál tehdy podivuhodnou roli cigánského hraběte (socialistického střihu!) odněkud ze Sokolova: „Nejjistější banka je toto!“ To se tenkrát Dušanu „dělníku čsl. kultury“ Kleinovi opravdu povedlo. Ale zpátky na konečnou Tratě Slovenského národního povstání:

(more…)

Ke Hrušovanům nad Jevišovkou mám speciální vztah, a to hned ze dvou důvodů. Pocházela odtud velká část mých spolužáků z gymplu. Ti pospolu dojížděli každý den do školy vlakem a vždycky zažívali velká dobrodružství (jednou je zfackoval průvodčí). Byli to ale strašní elitáři (snad posíleni silnou iniciací rukou průvodčího) a nikoho mezi sebe nepustili, což mi vadilo. Druhým důvodem je, že jsem jako dvanáctiletá viděla díl Kolotoče, kde Pavel Poulíček nechává hádat soutěžící název města. Ano, šlo právě o Hrušovany nad Jevišovkou, které od té doby považuji za nadřazené městečko, protože to dotáhly až do Kolotoče.

(more…)