Když ve studeném zimním večeru vystoupíte v Tanvaldu z pražského rychlíku a v nádražní budově nesvítí ani jedno okno, věstí to trochu průser. Marné bušení na dveře už rok a půl zavřené nádražky, to je moje blbost. Ale čekárna zamčená už před šestou hodinou večerní, to je vyloženě podpásovka. Nezbývá nic jiného než před zimou utéct mimo nádražní budovu. Naštěstí přímo naproti svítí podnik „Jana’ s bistro“.
Nausea naučila Dalibora housti