Nausea naučila Dalibora housti
Bývá železným zvykem, že při našich návštěvách Znojma NP pravidelně nadává na umělohmotné vozíky ve zdejším Albertu. „Vždyť se na tom nedá grilovat!“ vykřikuje a zalamuje ruky jako cérečka za starú Břeclavú. Jakmile však spatří místní cukrárnu, jeho sveřepý výraz zjihne.
Continue reading “Máslové trubičky a nekompromisní větrníky”
„Okamžitě všichni sem!“ zaječel náhle NP na procházce večerním Bělehradem. Jeho manický záchvat tentokrát patřil výloze cukrárny v Karađorđově ulici. A když jsme se všichni podívali směrem naznačeným jeho strnulou paží, začali jsme křepčit taky.
Interiér připomínající spíš osmdesátkovou nádražku než cukrárnu. Žádný přeslazený kýčovitý nevkus, žádná hra na francouzskou kavárničku. Jen kov, zrcadla a dorty ve výloze, roztékající se pod horkým balkánským sluncem hned vedle totál oldschool mašiny na zmrzlinu a prázdného mrazicího boxu. Jak trefně poznamenala Lisa: v těch na pohled nejhnusnějších podnicích mívají nakonec to nejlepší jídlo!
Continue reading “Poslastičarnica Aca, Bělehrad: Balkán naruby”
Jistý životem protřelý bard kdysi v jedné ze svých písní nepřisoudil pracovníkům v oboru cukrovinek právě valného intelektu. Za předpokladu, že se jeho empirická zkušenost váže pouze na větrníky z Libeřských lahůdek, nelze se mu nikterak divit.
„Vstáváte?“ budil nás (výjimečně nikoliv mocným chrápáním, nýbrž teplým slovem) @josefslerka v domě U ovoce, kde jsme přespávali v předvečer festivalu Šrámkova Sobotka. „Až za chvilku, Josefe,“ bručela KZ ze spacáku. „Fajn, tak ale určitě běžte na snídani do cukrárny,“ radila novomediální kapacita.
Chtěli jsme to udělat co nejlépe, ale dopadlo to jako vždycky. Do nádražky na Vsetíně jsem se vyloženě těšil a dokonce kvůli ní přeplánoval cestu z Karlovské padesátky. Jenže co čert nechtěl, nádražní bifé je jak na potvoru v sobotu odpoledne zavřeno. Nezbývá tedy než udělat pár kroků navíc a přesunout se k autobusáku. Cukrárna Eva naštěstí nezklame nikdy.
Continue reading “Cukrárna Eva, Vsetín: Tady je svět ještě v pořádku”
KZ se vydala se svým kamarádem @fialoujakubem na vyhlašování Novinářské ceny 2011, které se konalo 24. dubna v Rock Café. Oceněným se rozdávaly modré růže, KZ viděla naživo spoustu novinářů a novinářek, o kterých se učila na žurnalistice, a @fialajakub předával cenu Googlu za inovativní profesionální online žurnalistiku a slušelo mu to.
Věhlas pekárny a cukrárny ve vestibulu metra Dejvická sahal vždy přinejmenším k hornímu okraji Kulaťáku. Letos v létě se však oblíbený sladkostánek proměnil v odkladiště náčiní obsluhy razicího štítu Tonda. S oznámením, že se znovu otevře začátkem září. Když slíbený termín vypršel a v cukrárně se stále převlékali dělňasové, trnul jsem. Ale nakonec jsem se dočkal. Sice zhruba s měsíčním zpožděním, ale cukrárna znovu otevřela své plechové brány a mohli jsme ji podrobit inspekci.
Continue reading “Krušovická cukrárna, Dejvická: Navrch fuj, vespod huj!”
Větrníky!
Jste světlem našich očí, manou našich chuťových pohárků, cukrovou polevou našich šedivých životů, krémem promazávajícím momenty štěstí a sytosti!
Větrníky!
Králové zákusků, ozdoby cukráren, potěchy všech maminek, babiček i tetiček!
Větrníky!
Věrní soudruzi oddaně provázející životem harcovníky nádražních putyk i hrdiny kreslených večerníčků!
Větrníky!
Kalibrační nástrojové pro kvalitu cukráren! S potěšením Vám oznamujeme, že jsme si dovolili založit Vaši vlastní rubriku.