Můj indický spolubydlící měl na mobilu nahraných asi padesát bollywoodských hitů, jejichž pomocí proměnil každé ranní vstávání v taneční féerii. Já jsem se vždy jen ponořil hlouběji do spacáku a pomyslel si, že i na Titaniku se tancovalo. Ten chlapec vstával proklatě brzo.
Recykluj nebo…! aneb vágushopping volume 2
Víme, že tyhle stránky jsou o vágusech, kteří zrovna nejedou v módních trendech, ale občas se i ten největší zevl chce trochu upravit (třeba když jde na vágusfest). Na nóbl značky nás moc neužije, naštěstí ale existují lidé, kteří dělají věci tak, jak to máme rádi. Nebojí se použitých věcí, vystačí si s tím, co roste kolem a jsou hodní na němé tváře. Jako třeba Renata, která vyrábí tu nejlepší domácí kosmetiku (osobně jsem pro vás otestovala!). Kosmetiku Respekt doporučují čtyři vágusové z pěti a věřím, že až si přečtete tenhle rozhovor, stanete se tím pátým.
Continue reading “Recykluj nebo…! aneb vágushopping volume 2”
Váránasí: dósa nebo samósa?
Když NP nutil KZ jíst, pít a veselit se v Bakter Büfé na Keleti pu. v Budapešti, měla čekat, že jí jejich společný život přinese ještě tvrdší zkoušky. Například v Indii ve svatém městé Váránasí, jinak též Banárasu, kde v jednom kuse hoří mrtvoly (tzn. vy to dýcháte) a líně teče Ganga, ze které se známý od maminky KZ napil a pak umřel na totální rozklad krve. Poté, co KZ překonala paniku z toho, že všechno je tady pošplíchané smrtící a prudce jedovatou vodou z Gangy a dokonce s NP jezdila po Ganze na lodičce, se NP rozhodl ji za její statečnost odměnit a pozval ji na oběd do nádražky.
Colours of Ostrava 2012: Pot, krev a flitry
Ve tmě se potácely záhadné postavy, které si rozdíraly sandály o všudypřítomné kusy kamení a nadávaly v nesrozumitelném dialektu. Dlouhé řady zoufalců se svíjely žízní před stánky s pivem. Z černých děr ToiToi zurčela moč a vajgly jak z čokoládové fontánky v Harrods. Horizont pekla rámovaly temné siluety rezavých hutí a koksáren rýsující se proti oranžové noční obloze. Smečky šampónů se máváním svítícími náramky snažily uspíšit příchod Antikrista a okolo bloudil muž s tváří hrocha v rozkroku. Do toho všeho zlověstně bušily africké bubínky a kvílely klarinety. Ne, neocitli jsme se uprostřed oltářního triptychu od Hieronyma Bosche, ale na Colours of Ostrava 2012.
Continue reading “Colours of Ostrava 2012: Pot, krev a flitry”
Medaile, rakety a Club Maté
Letošní londýnská olympiáda je akce tak absurdní, že severokorejská spartakiáda Arirang vedle ní působí málem jako nevinná rozcvička na skautském táboře. Z celého kolotoče protiteroristických a komerčních kravin vybírám jen několik specialit.