Nausea naučila Dalibora housti
„To je nějaký nóbl hrnek,“ odpovídá kamarád na mou fotku z dopoledního bistra legendární hranické dvojnádražky, kde se po včerejším třídním sraze spravuju kafem.
Pan provozní si dává záležet nejen na servírování mého kafe, ale hlavně na přístupu k zákazníkům. Koláček navíc, přátelské slovo pro pravidelné strávníky, pamatovák na oblíbené frťany zákaznic.
Je středa večer a zejtra 17. listopad. Trochu s obavama vystupuju v Úštěku na nádaží z prosklené obludy se svítícíma zářivkama. Minule jsme vkládali naše betonový naděje do tanvaldské nádražky po dlouhé cestě v dešti podél Kamenice a našli temno a přes umaštěné zamčené dveře jen pohled na opuštěný bar bez zboží. Nikdo nikde. Snad počínající rekonstrukce? Doufejme.