Představa, že granty, či ještě lépe mecenáši v podobě korporací a oligarchů, nejlépe nahradí státní peníze investované do kultury, má novou oběť. Posledního ledna se se svými diváky rozloučilo ústecké Činoherní studio – koho by to ale zajímalo, vždyť jde o daleký Sever, kde volení zástupci lidu žonglují s desetimiliónovými částkami z evropských fondů (co je proti tomu rozpočet nějakého studia). Navíc herci z oblastních divadel na svých výplatních páskách mají v průměru ještě míň než učitelé, prostě to jsou socky, tak co.
Už mu to začlo
Původně jsem tu lampu chtěl vrazit do soutěže Poznej svoje město, ale pak jsem si to rozmyslel. Z piety. Dnes se začal demolovat Hotel Praha. Budiž mu suť lehká.
Co je víc než 88?
Všechno a tenhle týden obzvlášť to, o čem se dočtete níže.
Akce týdne
BENEFIT NA PODPORU AUTONOMNÍCH PROSTORŮ
31. 1., dejvická Klubovna, 19:00, vstup dobrovolný (doporučeno 120,-)
Praha je městem, ve kterém je většina míst pro setkávání klasickými komerčními prostory. Většina barů, klubů a hospod je pro jedny nudným zaměstnáním, zatímco pro druhé pouhou továrnou na zábavu a relaxací. Naštěstí i v Praze se pomalu objevují místa, která se tomuto stereotypu vymykají. Místa, která jsou sebeorganizovaná, a tak se v nich více či méně stírá rozdíl mezi „zaměstnanci“ a „zákazníky“. Místa, která dávají lidem příležitost se realizovat i jinak než pouze utrácením peněz. Místa, která dávají příležitost pro kreativitu, zábavu a politiku nepodmíněnou tučným obnosem za pronájem. Toť výňatek z oficiální pozvánky. Dodáváme, že ačkoli tzv. autonomí prostory fungují na nekomerční bázi, i ony potřebují k přežití peníze. Benefiční akce se nabízí jako jednoduché a vděčné řešení, zvlášť když jsou přichystány taháky jako Hlinomaz, Tabula Rasa a Peleton. Nezapomínejte ovšem, že jednorázová pomoc je sice fajn, ale pravidelná podpora a pomoc jsou ještě důležitější.
Kto toto vymysliel?
Toto všetko? Přesně nevíme, ale všechny naše (pa)kulturní tipy stojí za to!
Tajemství dillíského metra
Ještě před deseti lety vypadalo Dillí úplně jinak. Venkovani hrnoucí se do hlavního města za prací, prudký rozmach automobilismu, Luytensovy ulice dimenzované sice na královské průvody a přehlídky, ale už ne na statisíce chrastících a čoudících vozidel. Příchod podzemní dráhy, která – světe div se – funguje takřka bezchybně, působil v tu dobu jako jakýsi deus ex machina. Však se taky metro otevřelo na Vánoce 2002, i když těžko říct, jakou v tom hinduisté našli symboliku.
Ty mi nerozumíš!
Také slýcháte tuto větu často? Nevěšte hlavu a věnujte raději pozornost našim kulturním tipům.
Poznej svoje město 37: Né likéry
S novým rokem se nám opět vrací naše tradiční poznávací soutěž. Sousoší na parkovišti u Rošického stadionu na Strahově jste minule poznali dva. Jelikož však nikdo neuhodl analogovou techniku, jakou byla fotografie pořízena, kniha Cena rekordu od Roberta Bakaláře zůstává u mě. Bylo to vyfocené přes červené cyklistické brýle, vážení. A teď už k dalšímu kolu.
Moldava: Nebelovina v Krušných horách a svatý boj proti ČD
Expedice do moldavské nádražky se chystala dlouho. V podstatě jsme si představovali, že půjde o něco obdobného, jako je legendární expedice Kryštůfka Robina na severní točnu (viz Kapitolu 8). Minimálně světovou stranou a počasím by to odpovídalo – Moldava se nachází v lesích na severu Čech, na hranicích s Německem a intenzivní přeháňky trvaly už od pátečního večera, kdy jsme z Prahy vyrazili směr Ústí nad Labem.
Continue reading “Moldava: Nebelovina v Krušných horách a svatý boj proti ČD”
Jste normální? A není vám hanba?
„No jako průměrná cena je teď klidně padesátvosum tisíc za metr čtvereční. Šlo to dolu, tak jsou teď ty hypotéky dostupnější. Můžu Ti jako poslat nabídku, nebo tak,“ ozve se z vedlejší židle. Cože? Proč? Hypotéku? Odkdy se bavíme v hospodě o hypotékách? Padesátvosum čeho? Za co? Hledám záchranu pootočením na druhou stranu a zjišťuji, že alternativu k hypotékám nabízí televizní seriály. „Je to fakt hustý, prostě na konci každýho dílu potřebuješ vědět, co bude v tom dalším, úplná návykovka, jsem z toho hotovej!“